Co nám hrozí s novou vládou? Slovenská cesta, zestátňování a ostuda v zahraničí

Že nezávislé instituce vznikající vládě spíše překážejí je poměrně zjevné - počínaje třeba tím, že Okamura a Babiš pravděpodobně nebudou vydáni k trestnímu stíhání, což samo o sobě mi přijde jako zásadní maření schopnosti justice vykonávat svou práci. O předem avizované snaze vykastrovat veřejnoprávní média budu psát níže, zároveň se ale musí o své postavení obávat i občanská společnost. Především Motoristé chystají otevřenou válku proti neziskovkám, na ty má spadeno i Andrej Babiš a ze Slovenska a Maďarska moc dobře víme, že útok na občanskou společnost je většinou prvním krokem při utahování šroubů ve státním aparátu.

Že s činností všech neziskovek nemusíme souhlasit je naprosto v pořádku - ostatně právě neziskovky jsou tu od toho, aby zastupovaly i zájmy okrajových skupin společnosti a akcentovaly nepopulární témata. Měli bychom je ale skutečně oklešťovat právě proto, že s nimi nesouhlasíme? Nejde to náhodou proti principům demokratického státu tak, jak ho všichni chápeme? Bohužel je i v České republice stále dost lidí, kteří se mentálně zasekli někde v roce 1990 a odmítají akceptovat, že doba se posunula - že gender není sprosté slovo a menšiny už by se neměly stydět za svoje odlišnosti. Vznikající vláda ale staví na étosu konzervativní svaté války a tam se odlišné názory nenosí, občanskou společnost tedy čekají zábavné čtyři roky.

Ve většině případů je jakékoliv zestátňování kardinální hloupostí, protože čas nám ukázal, že většina státních firem je moc rigidních na to, aby mohla konkurovat těm soukromým. Pokud chceme něco zabít, můžeme to zestátnit a pravděpodobně to bude fungovat. Česká televize má spoustu nedostatků a můžeme se bavit o tom, jestli všechny své prostředky využívá efektivně, ovšem stále jde o nejvyváženější televizní stanici, kterou máme. U soukromých televizí bude vždy hrát roli nějaký soukromý zájem, což je naprosto legitimní, ovšem právě proto bychom měli mít nějakou protiváhu v podobě veřejnoprávního média. To, že se každému z nás občas nelíbí, co ČT vysílá a jakým názorům dává prostor, je samo o sobě nejlepší ukázkou její vyváženosti a schopnosti poskytovat platformu i pro okrajové názorové proudy - což by jiná televize dělala jen těžko.

Stejnou hloupostí by bylo i zestátnění ČEZu a je vidět, že v tom i sami Babiš s Havlíčkem zařazují zpátečku. Během předvolební kampaně to vypadalo, že výkup akcií od minoritních akcionářů je skoro hotovou věcí, naštěstí to ale vypadá, že z tohoto extrémně drahého plánu nakonec sejde. Tak či tak by nic nepřinesl, jen naprosto zbytečné výdaje a pravděpodobné snížení efektivity a inovativnosti českého energetického giganta. Je opět vidět, že politici hnutí ANO cílili těmito prohlášeními na voliče, kteří dané problematice absolutně nerozumí a tím pádem budou věřit, že po ovládnutí ČEZu by stát mohl určovat ceny elektřiny. Po volbách o tom politici ANO přestali mluvit a jejich voliči s pamětí akvarijních rybiček na to pravděpodobně zapomenou a odpustí jim to.

V tomto ohledu hodně záleží na samotném Andreji Babišovi a také na tom, kdo se nakonec stane naším ministrem zahraničí. Už teď je skoro jisté, že se v rámci Evropské Unie zařadíme do té problémovější skupiny států, které ne úplně všechno dělají podle pravidel a čas od času dělají zbytečné potíže. Nemyslím si, že bychom se posunuli úplně na úroveň proruských satelitů Maďarska a Slovenska, rozhodně ale přestaneme být tak důvěryhodným partnerem pro západní státy, jakým jsme byli doteď. V Evropě tak zapadneme do průměru, ztratíme bližší kontakt s nejsilnějšími státy EU a to je samozřejmě ze strategického hlediska problém. Andrej Babiš moc dobře ví, kolik dotací jeho firmám z EU chodí, proto nebude chtít dělat až moc velké problémy, ovšem občasné prospěchářské vydírání se od něj čekat dá.

Horší zprávou pro naši zemi by tak byla nominace někoho naprosto nekompetentního a problémového na ministra zahraničí - například Filipa Turka. Primárně jde o člověka s pochybnou minulostí, kdy zcela evidentně inklinoval k nacistické ideologii, což samo o sobě může způsobovat problémy, pokud si toho někdo v zahraničí všimne. Zadruhé jde o politika, který nemá s diplomacií absolutně žádnou zkušenost, žádnou odbornost, a kromě fotky s Elonem Muskem z inaugurace Donalda Trumpa se nemůže pyšnit ničím, co by ho pro podobnou roli předurčovalo. V zahraničí by ho absolutně nikdo nebral vážně. Z jeho hlasování na půdě Evropského parlamentu je zřetelné, že poměrně často inklinuje k ruskému narativu ohledně války na Ukrajině, což by mohlo v současné bezpečnostní situaci představovat další zcela zbytečný problém. Pokud si nakonec resorty jen prohodí s Macinkou, smysl sdělení to bohužel moc nemění.

Andrej Babiš bere ministerstvo životního prostředí jako naprosto podřadný post, kterým pouze zacpe pusu jednomu ze svých koaličních partnerů. Petr Macinka to naopak bere jako možnost pokračovat ve svém boji za ty „správné hodnoty“ a také k tomu, aby ukázal, jak moc velkými dieselem poháněnými ignoranty Motoristé skutečně jsou. Nic nepomůže ani snaha mnoha vědců a expertů v oboru, kteří se proti jmenování Macinky coby naprosto nekompetentního člověka aktivně stavějí. Babiš si je sice naoko vyslechl, na svém rozhodnutí ale zcela evidentně nic nezměnil a tím ukázal, jak málo mu na reálné ochraně životního prostředí záleží. Kdyby se ministrem stal po avizované rošádě Filip Turek, situaci by to pranic nezlepšilo.

Kromě ministerstva životního prostředí sledujeme problematický postup i v jiné důležité otázce. Velkým tématem předvolební kampaně byla svatá válka proti emisním povolenkám a vlastně proti všemu, co obsahuje Green Deal. Naprosto se tak upozadila otázka, jak bychom kromě věčného negování mohli k nějaké pozitivní změně přispět my sami. Právě tímto pokryteckým přístupem se stavíme na úroveň zemí jako Maďarsko nebo Slovensko, se kterými na unijní úrovni nikdo nechce spolupracovat, protože nejsou schopny žádné konstruktivní debaty. Pro „vlastence“ je to samozřejmě bráno jako pozitivní vlastnost, ovšem je otázka, jak to ve skutečnosti pomůže našemu vztahu s důležitými partnery.

Najde se v naší republice ještě někdo, kdo si myslí, že hnutí ANO je pravicové nebo alespoň středové? Dle zamýšleného programu vlády jde o regulérně populisticky levicové hnutí, navíc bez jakékoliv koncepce, jak své šílené nápady ufinancovat. Máme tu plán na naprosto nezodpovědné snížení věku odchodu do důchodů, zvýšení valorizace a zvýšení všemožných platů, přestože se nikdo reálně nepodíval na příjmovou stránku rozpočtu. Zatím tak tedy pouze víme, co dalšího budeme platit, nikdo nám ale neřekl, kde na to vezmeme. Daně Babiš zvyšovat nechce a jiný způsob, jak najít dostatek financí v současné situaci není. Dostaneme se tedy k tomu, že bude opět navýšen schodek státního rozpočtu a vrátíme se o několik let zpět.

Jestli se dosluhující vládě něco podařilo, tak to byla alespoň částečná konsolidace rozpočtu. Stále se utrácelo, ale už ne tak zbytečně a alespoň byl nastolen trend klesajícího schodku. V kombinaci s nastartovaným ekonomickým růstem to byly dobré podmínky k tomu, aby se naše země dostala do o něco lepší finanční kondice - to by ovšem nesměla přijít socialistická vláda, která nevidí ani za první roh a tím pádem taktikou spálené země všechny dostupné prostředky rozhází. A jako bonus si ještě půjčí, aby toho mohla rozházet ještě víc. Čekají nás těžké roky, které naši zemi v mnoha ohledech poškodí - snad ji nezničí, protože demokratické základy máme relativně silné, ovšem bude to pro nás znamenat několik kroků zpět. Teď musíme jen doufat, že ta škoda bude nakonec co nejmenší.