Důchodce Babiš nebo kolovrátek Okamura - vážně si kradou voliče?

V posledních týdnech a měsících se poměrně často spekulovalo o tom, že Andrej Babiš a jeho hnutí ANO nasadili poněkud konzervativnější rétoriku právě proto, aby dokázali odlákat voliče od SPD. Můžeme samozřejmě pouze spekulovat o tom, kolik je na tom pravdy, ovšem je nutno podotknout, že oba tito politici ve vzájemných půtkách o voliče částečně doplácejí na to, že jsou již až moc „zaběhnutými“ politickými personami. Mají jasně stanovené meze, ve kterých se mohou názorově pohybovat a tuto ohrádku si svým způsobem vytvořili sami.

Tomio Okamura je tímto deficitem zasažený rozhodně více - jeho názory na takřka jakoukoliv problematiku jsou dopředu poměrně jasně predikovatelné a rétorika jím vedené strany se soustředí na stále stejná nosná témata, kvůli kterým je voliči podporují. Nemusím opakovat, že v tomto případě jde především o kritiku EU, podpory Ukrajině, jakékoliv konstruktivní migrační politiky a vlastně čehokoliv, co ohrožuje Okamurou definované české tradice. V tomto případě se ale Okamura dostává do jistých kleští, která ho pravděpodobné předurčí k věčnému pobytu v opozici - tyto povětšinou extrémistické názory nemají ve společnosti tak vysokou podporu a volební potenciál SPD tím trpí.

Okamura je tak v nelehké situaci. Od svých názorů nemůže ustoupit, protože pokud by to udělal, jím vychované voliče by ihned sebrala jiná nacionalisticky orientovaná strana (například PRO Jindřicha Rajchla). Na druhou stranu mu ale právě nutnost i nadále prosazovat tyto protisystémové názory brání v získání méně radikalizovaných voličů, kteří sice vládu kritizují, jejich postoje ovšem nejsou tak vyhraněné.

SPD se sice může ohánět tím, že důvěra občanů v EU klesá, ovšem je nutno upozornit na to, jak moc je toto tvrzení zavádějící - nedůvěra a jisté výhrady vůči EU se totiž rozhodně nerovnají touze po jejím opuštění. Naopak, pouze necelých 25 % občanů ČR by v případném referendu hlasovalo pro možnost „vystoupit“, což je v přímém kontrastu s 54 % lidí, kteří v EU ne zcela věří. Dále si je třeba uvědomit, že i z těchto 25 % bude určité části vadit něco jiného z extrémistického balíčku SPD a rázem vidíme, jak povážlivě volební potenciál ztroskotává právě na jisté „skálopevnosti“ a vyhraněnosti názorů.

Samozřejmě ruku v ruce s tímto veskrze nepřekvapivým tvrzením jde otázka, jak moc to Okamurovi vlastně vadí. Řekněme si totiž otevřeně, že Okamura vládnout nechce. Jeho strana je koncipovaná tak, že jí naprosto vyhovuje sedět v závětří opozice a získávat podporu naprosto destruktivní kritikou většiny vládních kroků. Co by se stalo, kdyby Okamura v nějakém paralelním světě volby vyhrál a SPD najednou musela vládnout? Velice pravděpodobně by se ukázala do nebe volající nekompetence většiny jejích členů a z dlouhodobého hlediska by to stranu možná i pohřbilo. Čistě masochisticky ovšem musím poznamenat, že představa takového Miroslava Roznera coby ministra kultury by mě svou absurdností celkem bavila.

Na druhé straně stojí Andrej Babiš, v něčem stejný, ale ve většině věcí zcela jiný. Nejvíce se ale liší právě tím, že jeho záběr je skutečně široký. Samozřejmě, je a vždy tu bude široká skupina voličů, kteří ho nikdy volit nebudou už čistě z principu, na druhou stranu na rozdíl právě od SPD má tento miliardář potenciál lovit takřka ve všech voličských vodách. Kdo z vás je totiž schopen říct, kde se vlastně hnutí ANO na politické mapě nachází? Ze začátku šlo o pravicové hnutí, které se přerodilo v tzv. „catch all party“ politického středu, aby následně začalo prosazovat levicovou agendu ukradenou od ČSSD a v poslední době opět zcela otočilo kormidlem a začalo se označovat za konzervativní a spíše pravicové hnutí.

Hnutí ANO totiž popírá jakoukoliv politickou mapu a zkrátka prosazuje a říká to, co se mu hodí - v sociálních otázkách je zcela zřetelně v kontrastu se současnou vládou levicové, v otázkách regulace byznysu a daňové politice ale míří naproti tomu doprava. Babiš se v jednu chvíli prezentuje coby elitní manažer, který zvládne vše řídit a ve druhé chvíli o sobě prohlašuje, že je vlastně pouze důchodce, který chce jít v deset večer spát, a proto ho nebaví sedět ve Sněmovně. Ukázkový politický i osobnostní chameleon.

Krade tedy vážně hnutí ANO voliče od SPD? Ano, ale ne v nějaké zásadní míře - Babiš se nepouští do extrémistické rétoriky, protože by vystrašil své středově orientované voliče a ve výsledku tím spíše ztratil, vinou toho ale nemá šanci oslovit voličské jádro SPD, které je odkojeno na drsné kritice EU a všeho západního.

Výsledkem celé úvahy je tak především to, že Okamurovi i Babišovi současný status quo zcela vyhovuje. Okamura si zkušeně hlídá své poměrně silné opoziční místo, kde je slyšet, vidět, ale veškerá zodpovědnost jde zcela mimo něj. Babiš naproti tomu sbírá nespokojené voliče ze všech stran napříč celým spektrem a pokud se nestane nic nepředvídatelného, příští sněmovní volby vyhraje. Bude mu to stačit na sestavení vlády? To nevím. Jediné, co vím, je to, že ať bude vládnout kdokoliv, Okamura bude sedět na svém vyhřátém opozičním místě a bude kritizovat všechno, co vláda udělá a tím si bude udržovat svou voličskou základnu.