Článek
Když velký šéf a guru hnutí ANO Andrej Babiš odjede na dovolenou, jeho poskokové si začnou myslet, že mohou vyjadřovat vlastní názor. Stalo se to Aleně Schillerové, Karlu Havlíčkovi a Aleši Juchelkovi při jednání o důchodové reformě a nepoučila se ani Klára Dostálová při vyjednávání o členství v evropských frakcích. V prvním případě se triumvirát zástupců hnutí zúčastnil jednání s prezidentem a vládou o parametrech důchodové reformy, následně ale Babiš přiletěl z dovolené a do všeho samozřejmě hodil vidle s tím, že takhle tedy ne. Jeho podřízení tak museli spolknout poslední zbytky sebeúcty a vzít zpátky všechno, co vyřknuli. Ve druhé situaci pak Klára Dostálová tak vytrvale opakovala, že hnutí ANO rozhodně zůstane po eurovolbách ve frakci Renew, až se Andrej Babiš vrátil z Chorvatska a řekl, že takhle tedy znovu ne a zavelel z frakce vystoupit. Dostálová tak opět poslušně sklopila hlavu, stáhla ocas a svého chlebodárce samozřejmě poslechla s tím, že k danému názoru došli společně po vzájemném jednání.
Význačné osobnosti jsou pouze chimérou. Babiš je jako Kaczyński
Přitom to za poslední dva roky skoro vypadalo, že se v hnutí začínají etablovat lidé, kterým bylo dokonce dovoleno, aby projevili svůj vlastní názor. Šlo především právě o Havlíčka, Schillerovou a občas i Juchelku, kteří začali často chodit do televizních debat místo Babiše a často prezentovali hlavní témata, které ANO chtělo prosazovat. Takhle strategie upozadění lídra přitom není ničím vyloženě novým. Babiš si moc dobře uvědomuje, že se za ty roky v české politice stal tak polarizující osobností, že zvýší přijatelnost své strany právě tím, že dopředu vysune loajální poskoky bez názoru, kteří budou stranu navenek prezentovat a on bude sedět v Čapím hnízdě a všechno řídit. Podobně to udělal třeba Jarosław Kaczyński v Polsku - tam také vysunul do popředí přijatelnějšího a méně kontroverzního Mateusze Morawieckého, který se dokonce stal premiérem, ale všichni zasvěcení věděli, že celou show tak či tak řídí právě Kaczyński. V Gruzii pak vládnoucí strana Gruzínský sen de facto patří miliardáři Bidzinovi Ivanišvilimu, který byl chvíli i premiérem, následně ale také z pragmatických důvodů ustoupil do pozadí.
Nějakou dobu nám tu tak tedy byla vyprávěna pohádka o tom, jak v hnutí ANO vlastně existuje názorová pluralita a uskupení jako takové je prezentováno více lídry. Nemělo tedy být dále definováno Babišem. Samozřejmě, kdokoliv situaci trochu rozuměl, moc dobře věděl, že Babiš nikam neodchází a všechny zásadní kroky tak či tak ze zákulisí určuje on. Ale lidé, kteří politiku třeba tak aktivně nesledují, museli zaregistrovat, že v médiích se daleko méně často vyskytuje právě Babiš, který je upozaďován na úkor svých sekundantů. Proč se tento krásný příběh tedy nakonec začal rozpadat? Odpověď je poměrně jednoduchá - Babiš zkrátka nemá povahu na to, aby jenom nečinně stál v pozadí, udílel pokyny a spokojil se pouze s tím tichým, ač reálným, vlivem. Pak tedy stačilo, aby maňásci v podobě Schillerové, Havlíčka a dalších řekli něco neopatrného, čím se třeba drobně vychýlili z nastoleného kurzu a už jim stál za zády slovenský miliardář jako děsivý stín, připraven jim celou situaci pořádně tvrdě omlátit o hlavu.
Kaczynski v Polsku dokázal ustoupit do pozadí a na rozdíl od Babiše tam zůstat.
Skutečně po událostech posledních měsíců ještě někdo reálně věří tomu, že neexistuje rovnice, kterou by pochopil i žák základní školy, tedy ANO = Babiš? Myslí si někdo, že se v budoucnu může stát, že přijde na přetřes nějaké důležité téma, na které bude mít Babiš ostře vyhraněný názor a mezitím alespoň vnitrostranicky vystoupí třeba takový Havlíček, který řekne, že má na věc jiný názor a se svým šéfem nesouhlasí? Jestli Havlíček a Schillerová nějaké vlastní názory měli, museli je zmuchlat a spláchnout do záchodu přesně v tu chvíli, kdy se rozhodli udělat pořádnou kariéru v ANO. Oba dva tak v současnosti působí dojmem, že Babišovi ráno píšou SMSky s dotazem, jestli si mají do kávy dát jednu lžičku cukru nebo dvě - pravděpodobně totiž ztratili schopnost mít na cokoliv vlastní názor a když jsou k tomu okolnostmi donuceni, dostanou se do rozhodovací paralýzy. Říká se, že cesta k moci je často vydlážděná mrtvolami, v tomto případě je ale místo mrtvol doprovázena spíše pořádně ohnutými hřbety Havlíčka se Schillerovou.
Naprosto směsně tak působí sebeprezentace Havlíčka jako předsedy stínové vlády. Jediný důvod, proč mu Babiš tuhle funkci nechal, je to, že stínová vláda kromě skalních voličů ANO vůbec nikoho nezajímá a předseda hnutí nemá žádný zájem na tom tento cirkus nějakým způsobem řídit. Havlíček tak může vstávat v pět ráno, připravovat nic neznamenající plány doplněné ještě zbytečnějšími projekty a pravděpodobně mu to alespoň poskytuje nějaký pocit seberealizace. Faktem je, že stínová vláda hnutí ANO může v současné době vymyslet naprosto cokoliv, ale ve chvíli, kdy se hnutí dostane k moci, bude stejně záležet na tom, jak se zrovna vyspí reálný premiér a ne ten stínový. A se vší úctou k panu Havlíčkovi, on tím reálným premiérem nikdy nebude. Dokud bude v jedné straně s Babišem, tak na tuto pozici s reálnou mocí nemá šanci a na druhé straně bez Babiše by vůbec nic neznamenal a tím pádem by na zisk podobné funkce vůbec neměl šanci ani pomyslet.
Má smysl s hnutím ANO jednat? Pouze napřímo s Babišem
Nabízí se tedy otázka, jestli vůbec má smysl s hnutím ANO jednat. Smysl to má ve chvíli, kdy se budeme řídit výše uvedenou rovnicí a budeme ANO brát jako ekvivalent Babiše. Ovšem jednat s ostatními představiteli? K čemu to je dobré? V lepším případě vám neřeknou nic závazného, protože vědí, že před jakýmkoliv rozhodnutím musejí na kobereček za šéfem, který jim řekne, jaký názor mají odpapouškovat. V tom horším vám pak sice něco řeknou, to „něco“ ale vůbec není závazné, protože na konci dne může opět přijít Babiš, říct naprostý opak a celé jednání se tak může hodit do koše. Takže ano, samozřejmě můžete jednat i s ostatními členy hnutí ANO, ale bude to mít asi stejný efekt, jako když půjdete jednat s betonovou stěnou, tedy naprosto nulový. Samozřejmě i ANO má dedikované experty na důchody, na dopravu, na digitalizaci a všechno možné. Jediným reálným dedikovaným expertem na všechno je ale Babiš, který se může rozhodnout použít všechny materiály od svých stranických „expertů“ místo toaletního papíru a nikdo s tím nic nezmůže.
Během současného volebního období často zaznívají hlasy, že vláda neprojevila dostatek vůle diskutovat s opozicí a že by měla ve sněmovně více fungovat kooperace. To je ale poměrně složité, protože pokud se chcete o čemkoliv bavit s hnutím ANO, musíte se zákonitě bavit přímo s Andrejem Babišem, protože jinak to ani nemá cenu - a viděli jste někdy během posledních 5 let, jak Babiš vystupuje? A přijde vám, že by se s takovým chaotickým člověkem dalo nějak systematicky bavit a že by, a to je hlavní, se dalo na domluvu s ním spolehnout? Je těžké v rámci strany nastavit nějaký jednotný kurz, kterým by se mohli řídit všichni straníci, protože ani sám předseda vlastně neví, jestli se ráno probudí jako pravičák, levičák, národovec nebo největší Macronův kamarád. V tomto ohledu to má přeci jen o něco snazší SPD, protože tam je ten kurz nastaven poměrně jednoznačně - kritizujte EU, mějte rasistické a xenofobní poznámky a pak se nemusíte bát, že vám to Tomio Okamura zatrhne.
Oklikou se tedy dostáváme k tomu, že jednat o čemkoliv s hnutím ANO sice není úplně nemožné, ale minimálně je to hodně složité. Ve většině důležitých témat se Babiš rozhodl už jenom z principu rozhodnutí vlády torpédovat a svou kampaň postavit na čisté negaci, tudíž je velice náročné nalézt nějaký prostor pro vzájemný konsenzus. Všichni si pamatujeme na období, kdy se často opakovaly i několik dní táhnoucí se obstrukce ve sněmovně, kde hlavní roli kromě Okamury hrál právě Babiš, jehož hlavním cílem v tu chvíli nebylo nalézt nějaké řešení, ale pouze zaplnit mediální prostor a udělat si jednoduché PR pro své voliče. Upřímně, chtělo by se vám pak s někým takovým jednat? S někým, kdo kritizuje každé jedno vaše řešení a zároveň z principu odmítá přijít s nějakým protinávrhem, protože vládnutí je vaše starost a přeci vám nebude pomáhat? Frustraci ze strany vlády v tomto případě naprosto chápu, protože jakékoliv jednání s ANO musí být neskutečně ubíjející martyrium plné nečekaných zvratů, které na konci dne stejně záleží na momentálním rozpoložení náladového a nevyzpytatelného oligarchy.
Klára Dostálová odmakala kampaň a pak se nechala ztrapnit
Jedním faktem je, že Klára Dostálová zkrátka nebyla dobrou kandidátkou do Evropského parlamentu. Její tristní znalost angličtiny a chybějící charisma ji rozhodně nepředurčovaly k tomu, aby měla jakoukoliv šanci úspěšně zastávat naše zájmy v silně konkurenčním evropském prostředí. Její hlavní přednost pro Babiše se ale ukázala právě po volbách - díky své bezbřehé loajalitě, kterou vůči svému předsedovi pravděpodobně chová, se od něj nechala ztrapnit a ještě se pak tvářila, že to vlastně bylo celou dobu součástí plánu. Jak se to stalo? Dostálová v průběhu celé kampaně opakovala, že hnutí ANO v europarlamentu nemá důvod odcházet z frakce Renew, která je sice na jejich poměry až moc liberální, ale zároveň v ní mají silné postavení a tím pádem i větší vliv na reálnou evropskou politiku. Tuto domněnku opakovala i po svém zvolení, kdy se tvářila, že do Bruselu se chystá s tím, že bude součástí Renew i nadále a karavana pojede nerušeně dál.
Frakci Renew se v europarlamentu možná ve výsledku uleví, že bude mít od náladového ANO pokoj.
Jenže Andrej Babiš, tou dobou zrovna na dovolené v Chorvatsku, se jednoho dne zkrátka probudil a řekl si, že takhle tedy ne. Že už prostě v Renew být nechce. A jelikož hnutí ANO je vlastně jeho hračkou a sociálním experimentem, ve kterém si bez následků může dělat naprosto cokoliv, po svém návratu do Česka se tak rozhodl v kontradikci ke všemu, co zatím řekla Dostálová, prohlásit, že ANO z Renew odejde. Jaká byla reakce? Strhla se uvnitř hnutí nějaká diskuse, kde by se proti sobě postavily dva názorové tábory a došlo k nějakému hlasování alespoň toho užšího vedení, aby se problém vyřešil? Nikoliv. Zkrátka a dobře všichni svěsili uši a stáhli ocas jako neposlušný pejsek, který zrovna pokálel páníčkovi jeho oblíbený koberec. Babiš přišel, řekl a slovo Babišovo je v rámci hnutí slovem Božím. Jeho pseudoapoštolové v podání Havlíčka, Schillerové a především Dostálové tak opět zmuchlali a zahodili vlastní integritu někam do příkopu u cesty, přijali nové pokyny a předvedli kompletní otočku.
Co z toho tedy plyne? Stručně a jasně se dá napsat, že hlas pro hnutí ANO v jakýchkoliv alespoň trochu důležitých volbách je hlasem přímo pro Babiše. Protože hlavní tvář kandidátky sice může být Klára nebo Karel (nebo kdokoliv jiný), na konci dne je to ale právě velký loutkovodič Andrej stojící v pozadí, který v příhodný moment zatáhne za nitky a jím nastrčené postavičky v popředí vždy poslechnou. Nemohou jinak. Většina členů hnutí ANO totiž ví, že bez Babiše by neměli žádnou moc a neznamenali takřka nic - někteří by byli řadoví úředníci, někteří by se možná uchytili v nějakém středním managementu a zbytek by možná skončil na pracáku. A chcete si skutečně znepřátelit muže, který má složky na každého, kdo pro jeho kariéru může něco znamenat? Pokud se rozhodnete udělat politickou kariéru v hnutí ANO, máte relativně velkou šanci na úspěch, jako Goetheho Faust ale uzavíráte smlouvu s ďáblem a prodáváte mu svou duši.
Samozřejmě, pro některé voliče jsou právě toto znaky silného lídra. Mít pořádek ve vlastní straně a určovat její směřování s železnou rukou. Když zvládne podobným způsobem řídit osud vlastní strany, proč by nezvládl řídit celou republiku? Problémem u Babiše je především to, že nám už jednou názorně ukázal, že zemi skutečně schopen řídit není a ač jeho chaotické tendence mohou být tolerovány na stranické úrovni poslušnými kumpány, na úrovni celostátní to tak jednoduše nefunguje. Voliči ale zapomínají, věří jednoduchým a lákavým slibům a v mnoha případech politiku ani nesledují dostatečně na to, aby viděli podobné nuance. Většině elektorátu Babiše je úplně jedno, jak zachází se svými spolustraníky. Pro ně je Andrej tím hodným usměvavým strejdou, který jim zvedl důchody, poslal nějaké peníze navíc a jako bonus nemá rád zlé islámské migranty, kteří chtějí obsadit naši zemi. V těchto grandiózně pojatých populistických tématech se komické osudy nějaké Dostálové, Havlíčka nebo Schillerové přeci jen trochu ztrácí.
