Je hnutí ANO pravicové, nebo levicové? Záleží, jak se vyspí Babiš

Představte si politický kompas, po kterém jsou rozmístěny jednotlivé strany podle toho, jestli jsou levicové či pravicové a konzervativní či liberální. Na kraji spektra v části levicové a konzervativní najdeme komunisty, na straně pravicové a konzervativní najdeme SPD. Většina vládních stran se bude pohybovat okolo středu, ač s drobnými odchylkami - Piráti budou inklinovat více doleva a k liberálnímu směru, ODS naopak doprava a ke konzervativnímu, i tyto rozdíly se ale postupem času smazávají a průměrem tedy můžeme říci, že nám aktuálně vládne poměrně umírněná středo-pravicová koalice, která zastupuje většinu hlavních názorových proudů. Teď se ale podívejme na politickou cestu Andreje Babiše, jehož hnutí ANO prozkoumalo všechny kouty politické mapy - začínalo coby pravicové a liberální hnutí, následně se přesunulo doleva, aby ukradlo voliče ČSSD a KSČM a aktuálně se vlastně ani nedokáže rozhodnout, čím vlastně je. Podíváme-li se na vlasteneckou rétoriku, mohli bychom ANO zařadit takřka až po bok SPD na extrémní pravici, ovšem v rámci ekonomických témat a snahy „koupit si všechny“ ANO patří skoro až na extrémní levici ke komunistům. Zároveň je tu patrná jasná konzervativní linka, což je v přímém rozporu se začátky hnutí.

Celá analýza by se dala poměrně jednoduše shrnout tak, že Andrej Babiš je pouze prospěchářský populista bez jasného názoru, který vždy bude říkat pouze to, co mu přiláká více voličů. Do politiky vstupoval v době, kdy tu bylo mnoho zklamaných pravicových voličů ODS, protože se tato tradiční strana topila v krizi a nebylo jasné, jestli se z ní po pádech Topolánkovy a Nečasovy vlády dokáže vůbec zmátořit. Babiš tedy poměrně logickou úvahou došel k tomu, že coby známý podnikatel bez politické minulosti, na sebe může navázat velké procento těchto hlasů, protože bude působit poměrně věrohodně, když bude hlásat pravicové a proevropské směřování své strany. V dané politické situaci bylo opravdu ideální prostředí pro vznik nové politické síly a hnutí ANO skutečně uspělo, když ve volbách v roce 2013 získalo přes 18 % hlasů a Babiš se stal ministrem financí v Sobotkově vládě. Vnímáte už ten paradox? Vstupujete do politiky jako jasně definovaný pravicový (nebo středo-pravicový) subjekt a následně bez vytáček sestavíte vládu se stranou, ve které prominentní pozici zastávala například Jana Maláčová, názorově tedy kovaná komunistka. Už po prvních volbách tak Babiš ukázal svůj pragmatismus a prodral se k moci.

Během čtyřletého období, kdy vládla tato levicově orientovaná vláda Bohuslava Sobotky, proběhla první metamorfóza Andreje Babiše, kdy se z jeho pravicové kukly začal klubat až rudě levicový motýl, který plánoval ukrást všechny voliče vyskytující se v levé části spektra. Vláda dělala s Babišovou pomocí v období konjuktury nehospodárné reformy, rozhazovala peníze všemi směry a předseda ANO většinu z těchto kroků prezentoval jako především své politické úspěchy. Dílem vinou neprůbojnosti Sobotky a tehdejší ČSSD a dílem skvělým marketingem hnutí ANO to tak nakonec působilo, že všechny pozitivně vnímané kroky zinscenoval sám Babiš, což mu samozřejmě v konkurenci malátné a rozhádané sociální demokracie přihrávalo koaliční voliče. A výsledek? Během tohoto čtyřletého období preference hnutí ANO vzrostly o 11 %, když ve volbách v roce 2017 atakovaly 30 %, naopak tehdejší ČSSD započala strmý pád, když ztratila neskutečných 13 % a tento propad se nezastavil dodnes.

V tomto požírání levicových voličů Andrej Babiš pokračoval i v dalším volebním období, kdy sestavil vládu s nepoučitelnou ČSSD a vládl díky tiché podpoře komunistů. Jediným výsledkem této rozhazovačné vlády bylo to, že obě zmíněné levicové strany se do sněmovny další volební období již nedostaly, protože Babiš úspěšně pohltil věštinu jejich voličských základen. Do té doby geniálnímu stratégovi ale nedošlo, že nekončící destrukce politických spojenců bude mít za důsledek to, že se do sněmovny nedostane žádný jeho partner - tím pádem se tak Babiš ocitl v dolní komoře pouze se současnými vládními stranami a SPD, na které se ale můžete spolehnout pouze v tom, že se na něj nedá spolehnout. V tomto bodě začala proměna Andreje Babiše s pořadovým číslem dva, která trvá dodnes, protože samo hnutí ANO jako by si nebylo schopno srovnat, kam ho tato proměna vlastně přivedla a jeho politici často používají populisty tak oblíbený termín „catch-all party“, což v překladu znamená „strana pro všechny“ - de facto tedy pouze alibistické přiznání vlastního populismu.

Hnutí ANO totiž začalo být jasné, že levicové spektrum české politiky již je vyčerpané a žádné další voliče Andrej Babiš svým socialistickým pojetím politiky nepřitáhne. Přehodil tedy výhybku a znovuobjevil svou pravicovou a konzervativní tvář, kdy se ale začal soustředit na daleko radikálnější voliče než tomu bylo při jeho vstupu do politiky. Na samém začátku Babiš chtěl spíše umírněné pravicové voliče, kteří dříve byli elektorátem ODS a podobných stran, ovšem v dnešní době svou snahu směřuje do daleko smrdutějších bažin naší politiky. Neštítí se lovit v úplných extrémech někdy až dezinformační scény české společnosti, což bylo krásně vidět třeba během prezidentských voleb, kdy Babiš všechno vsadil na až rusofilní narativ s ukončením války - podobných komunikačních linek se Babiš neštítí ani dnes, kdy začíná tendečně zpochybňovat naše ukotvení na Západě, tvrdě kritizuje Evropskou unii a začíná se paktovat s nejrůznějšími evropskými extremisty, Orbánem počínaje a Le Penovou konče. Otázka, kde tohle skončí, je sice na místě, ale není možné na ni odpovědět, protože Andrej Babiš je náladový jako aprílové počasí a sám asi neví, kam až ho tato proměna zavede.

Andrej Babiš ale v této situaci naráží na problém, jehož řešení vyžaduje umění pořádně žonglovat s vlastními názory, což naštěstí pro celé hnutí on ale umí velice zkušeně. Úplně tím původním voličským jádrem ANO jsou totiž nevyhranění voliči pravého středu, kteří ho volili v prvním volbách v roce 2013 - na tento nestabilní elektorát se během následujících dvou volebních období nabalila masa důchodců a nízkopříjmnových lidí z periferií, na které platila Babišova rozhazovačná socialistická politika. Poměrně logicky se ale začalo stávat, že svým odklonem doleva ve snaze zaujmout důchodce a sociálně slabé Babiš začal ztrácet své původní voliče, na které začala být jeho politika až moc socialistická a odkloněna od jejich spíše pravicového přesvědčení. Bývalý premiér tak začal řešit dodnes trvající problém, kdy ve snaze překročit hranici vlastního volebního potenciálu musí lovit ve vodách tak špinavých, že tím hrozí, že odradí své původní voliče a na konci dne tak bude na nule.

Socialistický étos Babišovy politiky by totiž asi jeho původní příznivci ještě nějak překousli, protože slovenský oligarcha si kolem sebe vybudoval takový kult osobnosti, že mu jeho ovečky prominou takřka vše. Ovšem hazardovat s jejich přízní začal ve chvíli, kdy se rozhodl, že po ČSSD a komunistech voličsky vysaje i SPD a další národovecké strany. Jedna věc je totiž lovit komunisty a socialisty, kterým de facto stačí slíbit vysoké zdanění bohatých a neustálé valorizace všech dávek a platů státních zaměstnanců, ovšem ulovit takového národovce, to už vyžaduje trochu horší ušpinění si rukou. Babiš tak v posledních letech chtě nechtě začal zabředávat do bahna české dezinformační scény, která se neštítí ničeho a ačkoliv hnutí ANO s těmito názory spíše koketuje, než že by je otevřeně přijalo za své, jeho odklon do extrémistických vod začíná být patrný a je úplně jedno, že jde o odklon pouze účelový. Nikdo snad nevěří tomu, že Andrej Babiš si myslí, že země je placatá nebo že koronavirus vymysleli vědci v amerických laboratořích, ovšem on by to klidně byl ochoten odkývat, kdyby mu to přineslo nové voliče.

Sám si ale je moc dobře vědom toho, že na rozdíl od SPD má co ztratit. Tomio Okamura může být otevřeně rasistický, xenofobní a ve výsledku by klidně mohl na billboardy napsat, že přistání na Měsíci si NASA vymyslela, aniž by své voliče jakkoliv odradil. Částečně je to tím, že dost z nich neví, co je NASA nebo Měsíc, každopádně mu ale uvěří jakoukoliv dezinformaci, protože jejich kritické myšlení se blíží absolutní nule. Naproti tomu voliči hnutí ANO, tedy alespoň někteří z nich, mají jisté morální zábrany a intelektuálně jsou na tom přeci jen o něco lépe, tudíž kdyby viděli, že jejich guru bezostyšně šíří jednu naprosto absurdní dezinformaci za druhou, velkou část z nich by to pravděpodobně odradilo. I proto se Andrej Babiš musí krotit, protože on si toho samozřejmě je moc dobře vědom a ví, že by svou až moc extrémní rétorikou mohl více ztratit než získat.

Tím se ovšem Babiš dostává do prekérní situace, protože bojuje o sortu extrémistických voličů se stranami, které se vůbec krotit nemusí. A je úplně jedno, jestli jde o SPD, Trikoloru nebo znovuzrozené komunisty - ti se nemusejí štítit ničeho, mohou naprosto otevřeně podporovat Rusko, chtít vystoupit z Evropské unie a hlasát všemožné další nepravdy a polopravdy, protože jejich cílem je především dostat se do sněmovny, na což stačí 5 %. Andrej Babiš naopak pracuje s tím, že již má podporu mezi 25 a 30 %, se kterou by svým odklonem do extrému značně hazardoval - jak ale má tento souboj o vyhraněné voliče vyhrát, když nemůže použít ostré lokty? Ano, některé tyto voliče Andrej Babiš možná zaujme, protože se stále může jevit jako jediná přijatelná síla dost silná na to, aby porazila tímto spektrem nenáviděnou vládu, ovšem bude mu to stačit? Věřte tomu, že kdyby neměl svázané ruce vlastními umírněnými voliči, Babiš by to rozparádil tak, že by se Okamura s Konečnou divili, na to ale asi nikdy nepřijdeme, protože by to pro něj zkrátka nebylo výhodné.

V jeho politické kariéře tak přišlo to, co nevyhnutelně přijde u každé kontroverzní osobnosti - Babiš dosáhl takřka na strop svého vlastního potenciálu a i kdyby se přetrhl, výš už neporoste. Stále tu je totiž nadpoloviční většina obyvatel, která ho nemůže vystát. A nejde ani o to, jestli jsou tito lidé názorově ukotveni vlevo nebo vpravo, oni zkrátka Babiše nebudou volit nikdy a je úplně jedno, kolika transformacemi projde. Tento fakt ukázaly především prezidentské volby, kdy byli lidé postaveni před dvě možnosti a když dostali tuto pomyslnou pistoli k hlavě, většina z nich zvolila proti Babišovi. Tím pádem je jasné, že ať se bude hnutí ANO snažit sebevíc, tyto lidi zkrátka do svého elektorátu nezíská. V tomto mají výhodu vládní strany, jejichž voliči se mezi nimi celkem fluidně přelévají a navíc mají větší potenciál zaujmout nevoliče, protože ač se Babiš snaží rozdmýchat nenávist vůči vládě na plné obrátky, Petr Fiala a ani nikdo z jeho kabinetu nikdy nebude tak polarizující osobností, jakou je sám Babiš.

Nesmíme si totiž plést nepopularitu vlády, kterou se Babiš pořád ohání, s nevolitelností. Mnoho lidí, kteří nejsou spokojeni s prací současné vlády, ji tak či tak nakonec volit bude, protože Babiš sám je pro ně daleko horší alternativou - jde tedy spíše o to, že od vlády možná čekali více. Naproti tomu Babiš je pro dost z těchto lidí naprosto neakceptovatelný a ve výsledku by tak současné vládě prominuli i daleko horší věci, jenom aby se vyhnuli návratu hnutí ANO k moci. Já třeba se současnou prací vlády zcela spokojený nejsem a tento průzkum by mě tak pravděpodobně zařadil do skupiny lidí, pro které populární není, ovšem i tak vím na 100 %, že některou vládní stranu budu znovu volit jenom proto, aby se nedostal k moci Andrej Babiš. Naproti tomu pokud někdo v průzkumu deklaruje, že Babiš je pro něj naprosto nepřijatelný a nikdy ho volit nebude, jde o fakt, se kterým hnutí ANO těžko něco udělá a dokud ve svém středu Babiše bude mít, což pravděpodobně bude do jeho smrti, tito lidé mu svůj hlas nikdy nedají.

Musíme ale jedním dechem dodat, že kdyby Babiš nebyl přesně takový, jaký je, určitě by tolik voličů neměl. Jeho povaha a chování jsou tedy dvousečnou zbraní, která na jedné straně z některých jeho voličů dělá až fanatické příznivce, na straně druhé ale antagonizuje předsedu hnutí v očích těch, kteří s ním nesouhlasí a vytváří tak zcela polarizující osobnost. Na naší politické scéně totiž zcela jistě neexistuje nikdo, kdo by tolik rozděloval - pokud se na ulici zeptáte lidí na jejich názor na Babiše, velice pravděpodobně většina z nich nějaký názor vysloví. Učiňte tak u některého jiného politika a určitě dostanete daleko více neutrálních odpovědí, mnoho lidí pak možná ani nebude vědět, o koho jde. Babiše ale zná každý. Je to jeho výhoda, ale i kryptonit, díky kterému i přes veškerou svou snahu bude volební preference navyšovat jen velice obtížně.

Úspěch hnutí ANO a Babišova šance stát se premiérem tak opět budou záviset spíše na výsledcích ostatních stran. Pokud by se, stejně jako v minulých volbách, mnoho stran zaseklo těsně pod pětiprocentní hranicí, mohl by se Babiš dostat do totožné situace a spojence by hledal pouze těžko. Na druhou stranu, pokud se do sněmovny probojuje Přísaha, komunisté nebo jiný subjekt s pofidérním morálním kompasem, rázem bude mít hnutí ANO potenciálního koaličního partnera a sestavení vlády pro něj bude rázem o něco jednodušší. Z tohoto pohledu bude Babiš určitě držet palce společnému projektu Přísahy a Motoristů sobě, protože právě uskupení kolem Roberta Šlachty se netají tím, že by s Babišem klidně spolupracovalo - a jelikož, stejně jako Babiš, nemá Přísaha žádný program a ani politickou ideologii, mohli by si tito parťáci poměrně dobře rozumět, protože jejich programem by pravděpodobně byl pouze bezbřehý populismus.