Článek
Právo volit by měl mít každý - některým lidem využití tohoto práva ale kvůli malichernostem náležitě komplikujeme. I Češi, kteří žijí v zahraničí, jsou pořád Čechy - místo toho, abychom naše občany podporovali v získávání zkušeností mimo naši zemi a rozšiřování svých obzorů, tak je ještě chceme trestat za to, že si dovolili opustit naši sice krásnou, ale chvílemi ukrutně nemoderní vlast? Někdo může namítnout, že možnost volby ze zahraničí existuje i v současné době - ovšem pouze z ambasády a pokud žijete na druhém konci země, není taková cesta jenom kvůli několikaminutovému aktu volby úplně hodna roku 2023. I naši krajané žijící v zahraničí se starají o vývoj naší země a záleží jim na tom, kdo nám bude vládnout - a jak ukazují jejich volební preference, povětšinou dokonce tuzemské politice rozumějí víc než my sami.
Korespondeční volby se bojí ANO a SPD, protože jejich lži v zahraničí prohlédli
Korespondenční hlasování už není ani tolik otázkou ideologickou, protože většina národa vnitřně ví a cítí, že něco takového je nevyhnutelné a správné. Ovšem je naprosto logické, že strany, které by z tohoto typu volby nemohly nijak prosperovat, budou tuto možnost blokovat. Podíváme-li se totiž na to, jak dopadlo posledních několik voleb řečí hlasů ze zahraničí, je jasné, že zde pravidelně vítězí liberálně a proevropsky smýšlející strany a kandidáti. Například ve volbách do Poslanecké sněmovny 2021 v zahraničí jednoznačně zvítězila koalice Pirátů a STAN se ziskem přes 50 %, druhá byla koalice Spolu s necelými 35 % a hnutí ANO se stěží dostalo na hranici volitelnosti, tedy 5 %. Například SPD získalo 2,19 % - což je ovšem konec konců právě takový výsledek, který by si tato xenofobní a rusofilní strana zasloužila.
Andrej Babiš logicky korespondenční volbu nechce, protože by ho v ní skoro nikdo nevolil.
Pokud se podíváme na výsledky prezidentské volby z jara tohoto roku, podle výsledků ze zahraničí by ani nebylo třeba druhého kola, protože Petr Pavel již v tom prvním získal přes 55 % hlasů. Andrej Babiš pak v tomto prvním kole skončil až čtvrtý a směšný kandidát SPD Jaroslav Bašta dostal celkem 202 hlasů - a to možná bylo jenom ze soucitu. Druhé kolo pak bylo ještě jednostrannější záležitostí, protože vztah voličů v zahraničí k Andreji Babišovi je celkem jasný. Vítězný Pavel získal přes drtivých 95 % a Babiše z celkového počtu přes 22 000 voličů vybralo pouze něco málo přes 1 000.
Tyto výsledky jsou ale veskrze logické i pod vlivem toho, co bylo napsáno výše. Lidé, kteří žijí v zahraničí, mají zpravidla vyšší dosažené vzdělání a za svůj život už stačili vidět, jak vypadá svět i za hranicemi naší malé země. Mohli vidět, že všechny země trpí svými vlastními problémy a populistická řešení přinášejí úspěch jen málokdy. I proto tito lidé málokdy sednou na lep právě populistům jako je Andrej Babiš, a ještě méně často uvěří rasistům a extrémistům typu Okamury. Ostatně tito dva politici jsou si toho všeho moc dobře vědomi - Babiš cíli převážně na hůře informované a důvěřivé důchodce, Okamura pak na nevzdělané nižší vrstvy lidí, kteří se za hranice dostanou maximálně k Balatonu nebo do Chorvatska a i na to si musí často vzít půjčku u Providentu.
Od lidí žijících v zahraničí bychom se tak měli spíše učit, a ne jim cokoliv vyčítat. Jejich životní zkušenosti dávají domácí politickou scénu do úplně jiné perspektivy a ti z nás, kteří podobné zážitky nemají, by svou mysl vůči těmto postojům neměli uzavírat. U posledních voleb se často říkalo, že celou naši zemi zachraňuje svými výsledky Praha a její okrajové oblasti, kde lidé zpravidla také mají vyšší vzdělání a volí strany, které nabízejí reálná řešení a ne destrukci. K tomu bych doplnil, že podobně (ač v menší míře) pomáhají i lidé volicí ze zahraničí, protože právě oni jsou při těsných výsledcích občas tím pomyslným jazýčkem na vahách dělícím nás od politické tragédie.
Zaostáváme nejen za Západem, ale i za Rumuny, Bulhary nebo Řeky
A tady se dostáváme k bodu, u kterého docházejí argumenty i těm největším národoveckým fanatikům. Samozřejmě můžeme slyšet argument, že přeci nemusíme přijímat všechny zákony, které mají země na západ od nás - protože z těch má korespondenční volbu skutečně drtivá většina. I když se podíváme na SPD a ANO tolik obdivované státy V4, tak zjistíme, že korespondenční volbu jich má kolik? Ano, skutečně všechny. I to tolik vzývané orbánovské Maďarsko, ostrov konzervatismu, kde podle některých fanatiků je „svět ještě normální“, už zavedlo možnost korespondenční volby, a i v této nepříliš vyspělé skupině jsme tak my, Češi, těmi, kteří zaostávají.
A můžeme jít dále na východ a situace je stále stejná. I poměrně zásadně zaostalé země jako Rumunsko nebo Bulharsko se mohou pyšnit korespondenční volbou a ani nebudu mluvit o Pobaltí, které nás dávno předehnalo v otázkách digitalizace i v mnoha jiných oblastech - a to nejenže baltské státy byly v komunistickém područí, na rozdíl od nás byly dokonce součástí SSSR a když vezmeme toto do úvahy, tak se skutečně nemáme vůbec na co vymlouvat. Zkrátka státy napříč ideologickým spektrem i geopolitickou situací již tuto možnost občanům nabídly a jenom zpátečnická Česká republika přešlapuje na místě a nechá si diktovat podmínky nevelkou skupinou naprosto nekompetentních opozičních politiků, kteří by se nejraději zastavili v čase - nebo ho dokonce vrátili před rok 89.
A argumenty o zvýšení šance na volební podvody? Ano, jednotky hlasů takto možná budou ovlivněny, ale skutečně je současný systém tak neprůstřelný, aby ani v něm nedocházelo k ovlivňování? Už zapomínáme na případy, kdy si určité politické strany kupovaly hlasy celých romských předměstí a následně Romy sami vozili do volebních místností, aby jim hodili hlas? Šance na ovlivnění voleb ze zahraničí je z mého pohledu daleko menší než šance na nějaký podvod v domácím prostředí, proto tyto argumenty považuji za liché. Nejde o vytvoření možnosti k ovlivnění voleb, jde pouze o projevení solidarity vůči našim spoluobčanům žijícím v zahraničí, kterým stále není osud jejich země lhostejný, ale není pro ně pohodlné cestovat třeba i 300 kilometrů tam a zpátky kvůli vhození lístku do volební urny na ambasádě.
Doba se posouvá a my bychom měli také - ale někteří to nechápou
Pro určitou část naší společnosti je velice typickým rysem odmítání všeho nového a až chorobné lpění na tradicích a hodnotách, které tito lidé považovali za správné. Ano, je důležité mít nějaký vlastní morální kompas, neměli bychom ale být slepí k tomu, že časy se mění, společnost se posouvá a věci zkrátka a dobře nemůžou zůstat navždy tak, jako jsou dnes. Národním konzervativcům u toho možná bude pukat srdce, ale dříve nebo později skutečně přijde doba, kdy už budou jenom elektroauta, kdy tu budeme mít euro, manželství bude pro všechny a ano, bude tu i korespondenční volba. A čím dříve tyto věci přijmeme a přestaneme všechny novoty pouze negovat, tím dříve může být naše republika opět považována za moderní zemi, která následuje evropské hodnoty.
Naprosto nepřijatelný je pro mě argument ve stylu, že dříve věci fungovaly jinak a podobné návrhy by vůbec neprošly. No a? Kdybychom zůstávali zaseknutí v přítomnosti, obdivovali minulost a vůbec nepřemýšleli nad tím, kam se jako společnost dál posouvat, tak ještě dnes jako robotníci pracujeme na polích ve feudálním zřízení pod lenními pány. Za třicet let zase budou ve společnosti rezonovat jiná témata, která jsou nepředstavitelná dnes - a takhle se to bude opakovat znovu a znovu, což je fakt, na který bychom si měli zvyknout. Pokud chcete někam, kde se zastavil čas, zabalte si kufry a přestěhujte se do Ruska, KLDR nebo podobných zemí, ale Česko tyto myšlenky jenom brzdí.
Markéta Pekarová Adamová je jednou z hlavních podporovatelek korespondenční volby v rámci vládní koalice.
Korespondenční volba by měla být schválena co nejdříve už jenom proto, že její přijetí je určitým dluhem současné vládnoucí koalice vůči většině svých voličů. Toto téma totiž společností rezonuje již nějakou dobu a je zřejmé, že moc lepších situací k prosazení tohoto návrhu jen tak nebude, protože pokud se k moci znovu dostane Andrej Babiš, tak na tento typ volby můžeme na nějakou dobu zapomenout. Právě současná vláda, která vyhrála i díky hlasům mladých progresivních voličů, by měla udělat všechno proto, aby jejich důvěru takto pomyslně splatila - musela udělat spoustu nepopulárních kroků, na které nikdo nebude vzpomínat rád, ale pokud by se jí podařilo prosadit korespondenční volbu a manželství pro všechny, nechala by za sebou alespoň nějaký pozitivní odkaz, který bude mít přesah do budoucnosti.
V české ústavě sice je napsáno, že každé volby by měly být „osobní, tajné a svobodné“ - korespondenční volba ani jeden z těchto aspektů reálně neohrožuje. Ba naopak, její absence dle mého názoru omezuje rovný přístup k možnost volit pro každého českého občana - protože právě ti žijící v zahraničí současným stavem, jak už bylo napsáno, poměrně zásadně trpí. Přestaňme tedy vnímat Čechy žijící v zahraničí jako někoho, kdo má menší právo rozhodovat o tom, co se bude dít v naší zemi. Většina z nich je naopak více politicky uvědomělá a má větší přehled o tuzemské politické scéně než někteří voliči, kteří žijí zde v Česku.
