Článek
Ne každá strana na české politické scéně má jasně vyhraněný program a některé tak pravidelně oscilují mezi pravicovými a levicovými tématy. To je zcela běžné, navíc určitá míra populismu při výběru předvolebních témat je poměrně logickou součástí boje o voličskou přízeň. KDU-ČSL ovšem nelze označit za populistickou stranu, na druhou stranu to ovšem rozhodně ani není strana s jasným politickým kompasem, pokud jako politický kompas nebudeme označovat bigotní konzervativní a religiózní názory. Co tedy lidovci vlastně jsou zač? Jaká témata prosazují? A možná nejdůležitější otázkou je to, jestli vůbec mají alespoň elementární přínos pro českou politiku?
Pojďme si totiž shrnout, čím se strana pod vedením Mariana Jurečky v tomto volebním období předvedla. V poslední době bylo nejvíce viditelné jejich lobby proti uvalení zvýšené daňové sazby na takzvané tiché víno - na tom by samo o sobě nebylo nic špatného, kdyby sám tehdejší lidovecký ministr zemědělství Zdeněk Nekula nekonstatoval, že hlavním důvodem tohoto lobby bylo to, že „by se jinak nemohl vrátit zpátky domů na Moravu“. Nešlo tedy ani tak o nějaký racionální boj, který by se dal odůvodnit relevantními důvody, ale opravdu čisté prospěchářství. Pokračovat můžeme právě osobou exministra Nekuly, jehož působení ve vládě bylo až komické, ať už šlo o jeho spoty ve spolupráci s Lidlem nebo o naprostou politickou neschopnost cokoliv pro svůj resort v rámci vlády vyjednat.
A to ještě není konec. Dále se pak dostáváme k neskutečně průhlednému kupčení s evropskými dotacemi, kdy ministr životního prostředí Hladík vypsal gigantický dotační program „Oprav dům po babičce“, jehož obsah je naprosto stejně komický jako jeho název. De facto jde o snahu podplatit lidovecké voliče, kteří právě poměrně často vlastní starší nemovitosti na venkově a jejich strana jim takto nabízí miliony na jejich rekonstrukci zcela zdarma.
Lidovecká homofobie jako dokonalá ukázka toxického konzervatismu
Na úplný závěr výčtu přešlapů KDU-ČSL v rámci tohoto volebního období jsem si nechal ten asi nejkřiklavější, jenž dokumentuje to, co je dost možná největším problémem této strany. Tím je její ultra-konzervativní křídlo, které svými výroky dělá ostatním, více v realitě fungujícím lidovcům, velkou ostudu. Většinou se tak děje právě ve chvíli, kdy na přetřes přijdou kulturní témata a v tu chvíli se začnou projevovat na české poměry až hanebně konzervativní religiozitou nasáknuté názory. Tentokrát šlo o téma manželství pro všechny, možná ale buďme rádi, že se u nás neřeší téma potratů jako v Polsku nebo na Slovensku - to bychom se od lidovců možná také dozvěděli něco zajímavého.
Jurečka sám o sobě se k tématu manželství pro všechny staví benevolentně, jinak tomu je ale u konzervativního křídla jeho strany.
Je víceméně logické, že ve straně s křesťanskou základnou nebude mít manželství pro všechny velkou podporu. To je koneckonců naprosto v pořádku. Jedna věc je s tímto konceptem nesouhlasit, druhá ovšem je to, že není vyloženě nutné svůj nesouhlas projevovat formou urážení a zesměšňování inkriminovaných menšin. To je něco, co bych čekal od SPD, u které homofobie skvěle zapadá do jejich repertoáru rovnou vedle rasismu, xenofobie a šovinismu. Pojďme si ukázat některé lidovecké výroky, které bych očekával spíše v minulém tisíciletí.
Šimon Heller:
„U nás na jihu Čech je hovězí vždy hovězí, kuřecí je kuřecí a manželství bude vždycky svazkem muže a ženy.“
Aleš Dufek:
„Všichni budou chtít manželství, možná i skupiny osob. Bylo to (manželství muže a ženy) tak za otrokářské společnosti, feudalismu, komunismu, nacismu.“
Pavla Golasowská
„Každý muž může uzavřít manželství se ženou a každá žena může uzavřít manželství s mužem, a to bez ohledu na sexuální orientaci manželů. Homosexuálním lidem v tomto ohledu nikdo nebrání a mohou tak vstupovat do manželství jako všichni ostatní.“
Je tohle skutečně něco, čím by se vládní koalice chtěla prezentovat? Po sledování chování některých poslanců KDU-ČSL si člověk říká, jestli by skutečně nebylo lepší, kdyby se lidovci do sněmovny už nedostali. Protože pokud se do ní dostanou, můžete vzít jed na to, že budou chtít i do vlády - a bude jim úplně jedno, jestli se další premiér bude jmenovat Andrej Babiš, Petr Fiala nebo snad (i když to snad opravdu ne) Tomio Okamura.
Převlékání kabátů jako lidovecký kolorit, který trvá od revoluce
Jedno volební období sedíte s Andrejem Babišem ve společné vládě a z pozice ministra zemědělství děláte užitečného idiota agrobaronům, další volební období tuto celou garnituru z opozice vytrvale kritizujete a to následující již spokojeně sedíte ve vládě, která vznikla právě na antibabišovském konceptu. Není to trochu schizofrenické a především pokrytecké? Nebo když po volbách v roce 2002 vstoupíte do koalice se sociálním demokratem Vladimírem Špidlou a jeho ČSSD, abyste v roce 2006 dělali komparz Topolánkově ultrapravicové vládě ODS? Lidovci během své porevoluční existence byli ve vládách na levém i pravém konci politického spektra, byli také ve vládách, které přebujelou státní byrokracii pěstovaly a i v těch, které ji kritizovaly. Neštítili se spolupráce s konzervativními ani liberálními stranami. Zkrátka a dobře, po libovolných volbách mohla vítězná strana počítat s tím, že s ní lidovci půjdou, pokud jim budou nabídnuta alespoň dvě solidní ministerská křesla a několik teplých míst ve vládě.
Za Pavla Bělobrádka lidovci v jedné vládě bez jakýchkoliv problémů seděli s Andrejem Babišem, teď ve volbách vyhráli coby členové bloku proti němu.
Strana se tak vlastně stále hledá, což je po více než 30 letech od revoluce poměrně smutné. Určitou fázi krize identity lze pochopit u mladých stran, které existují několik let, ovšem lidovci za celou dobu své existence nebyli schopni sami sobě definovat, za jaká témata chtějí bojovat a koho chtějí oslovovat. Samozřejmě už dle svého názvu by měli cílit na konzervativnější část obyvatelstva s kladným vztahem k náboženství - ovšem pryč už je mýtus, že všichni věřící lidé musí nutně být i zarytí konzervativci odmítající všechny novoty. Má tedy KDU-ČSL vůbec co nabídnout?
Problémem české politické scény je, že se na ní aktuálně nachází až moc stran, které jsou mírně řečeno inkonzistentní co se týče hodnot a toho, jestli chtějí prosazovat pravicovou nebo levicovou politiku. ANO se jednou staví na stranu podnikatelů, aby následně bojovalo za sociální jistoty důchodců, do politického středu pak kromě lidovců patří i STAN a svým způsobem i Piráti, kteří sice akcentují dost levicových sociálních témat, ekonomicky ale míří spíše doprava. K tomu si přidejme ještě mimoparlamentní Přísahu, která také moc neví, co sama se sebou a uvědomíme si, že politický střed je zkrátka přesaturovaný.
Lidovci ovšem, na rozdíl od ostatních stran podobného typu, zkrátka nemají silnou voličskou základnu. ANO svou marketingovou mašinérií vykradlo bývalou ČSSD a pokrývá většinu středo-levého voličstva, STAN cílí na liberálnější voliče a nabízí silnější regionální osobnosti, Piráti pak těží z přízně mladších generací. Z čeho ale má těžit KDU-ČSL? Z přízně vymírajících ultra-konzervativců, pro které je jedinou politickou dogmou to, aby se náhodou Pepík s Václavem odvedle nemohli společně vzít a vychovávat děti? Většina voličů v Česku má alespoň do jisté míry určený svůj politický kompas, i proto je pak těžké volit stranu, která žádný politický kompas sama o sobě nemá - nalevo nebo napravo, lidovcům je to vlastně jedno. A s tím se zkrátka uspět nedá, protože nabízet voličům stále dokola již vyčpělá kulturní témata jednoho dne omrzí.
Jaká je budoucnost KDU-ČSL?
Na tuto otázku lze zcela lakonicky odpovědět, že moc slavná asi ne. Strana by se musela reformovat a musela by najít jasnou identitu, což se sice snadno napíše, ale hůře provede. Na jedné straně totiž stojí o něco liberálnější křídlo kolem Mariana Jurečky, Petra Hladíka a dalších, které by v ideální situaci kulturní otázky již nijak nehrotilo a spíše se soustředilo na modernější politiku. Proti nim ale stojí stále poměrně silné ultra-konzervativní a religiózní křídlo kolem Aleše Dufka (mimochodem předsedy poslaneckého klubu) a Pavly Golasowské. Tito lidé se pak nebojí vytáhnout do svaté války za již desetiletí mrtvé ideály a u toho svými výroky ztrapňovat celou stranu. A pokud máte ve straně takový křiklavý nesoulad, je skutečně složité vymyslet jakoukoliv funkční dlouhodobou koncepci.
Pokud se tedy nic nezmění, bývalí voliči KDU-ČSL se zkrátka rozmělní mezi ostatní strany. Ty liberálnější pro sebe uzmou některé ze stran současné vládní koalice, ty konzervativnější pak možná ANO nebo dokonce SPD. Jednoduše řečeno je celkem jedno, jestli jste liberál nebo konzervativec, pravičák nebo levičák, v každém případě naleznete stranu, která vaše hodnoty zastává lépe než lidovci - ti jsou totiž takovým slepencem hodnot, jenž spolu nijak zvlášť neladí a nakonec se stejně ukáže, že od všech hodnot jsou ochotni upustit, pokud to vynese nějaká pěkná místa ve vládě.
Jedinou schůdnou cestou tak pro lidovce bude doufat, že se udrží koncept koalice SPOLU - ta ale spíše než na hodnotovém souladu drží na ideji boje proti Andreji Babišovi. Jednoho dne ale i tato myšlenka sama o sobě bude málo a začne se projevovat názorový rozkol, který speciálně mezi liberální TOP 09 a lidovci je v některých bodech skutečně do očí bijící. A potom? Jak by řekli lidovci, to ví jenom Bůh. I ten možná ale bude v tomto případě krátký.
