Článek
Česká politická scéna se vyznačuje tím, že dělá hlavní předvolební témata z věcí, které v realitě vůbec nikoho netrápí. Hlavními tématy nadcházejících eurovoleb se tak stali islámští migranti, kteří do Česka vůbec nechtějí, euro, na jehož přijetí mají europoslanci nulový vliv a také Green Deal, který u nás snad nikdo pořádně nepochopil. Už jsme si mohli zvyknout, že volby leckdy rozhodují témata, která sice odrážejí každodenní realitu naprosto minimálně, budí ovšem emoce, a to je to hlavní. Politici, především pak ti populističtí a extrémističtí, tak hledají něco, čím emoce rozdmýchají, hlavně když jde o ty negativní. Mohou totiž strany jako SPD, ANO nebo komunisté nabídnout něco konstruktivního? Pokud ano, tak ve velice omezené míře. Logickou úvahou tedy dojdeme k tomu, že je nutné, aby svou strategii postavily na tématech, která nejsou konstruktivní, ale destruktivní.
Islámští migranti, které svět neviděl
Když Danuše Nerudová v jedné z televizních debat prohlásila, že „tu migranti nejsou“, následná kritika na její adresu nebyla oprávněná, protože měla v podstatě pravdu. Minimálně tu nejsou ti migranti, kteří se v mediálním diskursu ukazují jako ti „nebezpeční“ - pro tyto účely většinou SPD a jim podobní používají islámské migranty a ti jsou v Česku zastoupeni skutečně minimálně. Důvod je poměrně cynický, protože to rozhodně není zásluhou nějaké důsledné ochrany hranic ze strany našich bezpečnostních složek. Naopak, je to způsobeno zkrátka a dobře tím, že migranti sem nechtějí a nepovažují naši zemi za atraktivní destinaci - je tu složitý jazyk, kultura je zcela odlišná, naše společnost je do velké míry stále rasistická a netolerantní a mix všech těchto faktů způsobuje, že průměrný Syřan daleko raději zamíří do Německa nebo Švédska a nad námi ohrne nosem.
Ano, migranty tu máme. Ale argument, že migranti nám rozvrátí společnost, protože nechápou naši kulturu, je naprosto zcestný. Podle dat MVČR z roku 2023 se u nás nacházelo něco málo přes 1 milion migrantů, což na první pohled může působit jako vysoké číslo, ovšem takřka 530 000 z nich byli Ukrajinci, kteří prchají před válkou - a jak známo, Ukrajinci od nás zase tolik kulturně odlišní nejsou, možná právě proto si jako místo pro své útočiště vybrali právě nás a například Polsko. Dalších skoro 120 000 je Slováků, kde o nějakých odlišnostech můžeme mluvit velice složitě - integrace Slováků do naší společnosti dokonce zašla tak daleko, že jsme měli (a možná znovu budeme mít) za premiéra člověka, který češtinu tradičně míchá se slovenštinou. Na čelních místech seznamu jsou také Vietnamci (přes 60 000), Rusové (přes 40 000) nebo Rumuni (20 000).
Nějaké zástupce muslimského světa hledám na seznamu marně, v TOP 10 se nachází dokonce i Mongolsko, ovšem žádní Syřané nebo Afghánci tu nejsou. Možná namítnete, že bych se měl podívat na statistiky ilegální migrace. Dobrá tedy! Podle dat, která mapují počet zachycených ilegálních migrantů za období od začátku roku 2023 do září téhož roku, zjistíme, že jich bylo zadrženo 2799 na našem území - z toho je samozřejmě velké procento těch, pro něž bylo Česko pouze tranzitní zemí a směřovali někam dále. Dominantní v tomto počtu byli Syřané, kterých bylo více než 2200. I tak bychom ale měli dát tato čísla do celkového kontextu - pojďme počítat s hypotetickou situací, ač nejde o odraz reality, že všichni tito migranti by skutečně chtěli zůstat u nás a nějakým zázrakem by se jim podařilo projít azylovým procesem a skutečně tu zůstat. Jak by to vypadalo?
I kdyby všichni tito migranti zůstali v jednom městě, například v Praze, pořád by na konci dne tvořili pouze ani třetinu procenta celé populace. Navíc migranti by se dozajista více rozprostřeli po republice, a tím pádem by jejich počet v každém z měst tvořil pouze naprosto zanedbatelný zlomek celkové populace. Myslíte si, že by to stačilo na radikální islamizaci naší země, jak vyhrožuje Tomio Okamura? Dokázaly by nižší tisícovky těchto neorganizovaných migrantů, kteří tu vlastně ani nechtějí být, výrazněji ovlivnit směřování celého národa? Každý racionální člověk musí odpovědět, že by tomu tak skutečně nebylo a tím pádem je celý strach z migrace - ať už legální, nebo ilegální - naprosto mimo mísu a celou naši společnost pálí daleko zásadnější a urgentnější problémy, které by politická reprezentace měla řešit.
Beze strachu by ANO a SPD nepřežily
Když už jsme si ustanovili, že v českém prostředí je strach z migrantů něčím naprosto iracionálním, můžeme se zaměřit na to, kdo tyhle nesmysly do naší společnosti vůbec přináší a tato témata nastoluje. Jde, jak už bylo řečeno, především o strany, které nenabízejí ve svých programech vlastně nic - tedy především extrémisty a populisty. Do té první sorty, která je snad o něco horší, spadá především SPD se svou dlouhodobě xenofobní a rasistickou rétorikou, takže už je z logiky věci jasné, že voliči této strany budou na strašení migranty vinou svého nízkého vzdělání slyšet. Kromě SPD sem patří i méně významné subjekty, jako například KSČM, Trikolora, PRO a další, které ani nestojí za to zmiňovat. Z populistů téma migrantů využívá především hnutí ANO, kde si na něj vytvořil monopol Andrej Babiš. Nutno ovšem jedním dechem dodat, že tyto dvě skupiny jsou značně fluidní a například Tomio Okamura je ukázkovým extrémistou, zároveň ale jde i o příkladného populistu.
Je tedy naprosto zřejmé, proč téma migrace dominuje dalším českým volbám, navíc když se to Andreji Babišovi minule výrazně vyplatilo. Vzpomeňme si, jak před sněmovními volbami strašil, že Piráti ubytují ty islámské migranty (kteří tu stále nejsou) do vašich chat a touto lží a absurditou zapůsobil tolik, že Pirátům skokově spadly preference. Když takové jednoduché a laciné triky fungují a lidé jim věří, proč jich zanechávat? Není přeci jen snazší cílit na čisté emoce bez jakéhokoliv obsahu, než se snažit dělat hodnotovou politiku, která se ale ne vždy u širší laické veřejnosti setká s pochopením? Dokud bude naše společnost nastavená tak, že bude upřednostňovat témata, která z větší části postrádají relevanci, politická kultura v této zemi se nezmění. Bohužel, politici musí cílit na masy a ty masy nejsou vždy vzdělané - a migrace je krásně jednoduché a pochopitelné téma pro všechny.
Ano, kdybychom byli v Německu, bylo by toto téma relevantním. Ale proč bychom se měli tvářit, že musíme bojovat s problémy, které u nás reálně neexistují? Zajímalo by mě, jestli někdo z voličů, kteří volí strany s touto protimigrační rétorikou, viděl nějakého živého islámského migranta? Celý tento boj je jednou velkou chimérou, která je pouze konstruktem ze strany politiků, kteří chtějí na migraci vybudovat svůj politický kapitál. A daří se jim to. Pro nezaujatého diváka, který v Česku nikdy nebyl, by to ze zpráv mohlo vypadat, že u nás probíhají masová shromáždění migrantů, kteří plánují agresivní puč a státní převrat a že tu roste jedna mešita za druhou. Realita je ovšem značně jiná a z jakýchsi nepochopitelných důvodů se tváříme, že to, co se děje v Německu nebo Švédsku, se v realitě děje u nás. Neděje. A ani se to dít nebude. Migranti k nám nechtějí, protože jim nemáme co nabídnout a my tak nadále budeme pouze bojovat proti nebezpečí, který neexistuje a ani nikdy existovat nebude.
Migrační pakt? Chceme jenom brát, ale ne dávat
Do velké celospolečenské diskuse se dostal především nejnovější migrační pakt, který byl přijatý na půdě Evropské unie. Tato debata opět odhaluje úplnou esenci češství, tedy snahu brát ze společného balíku co nejvíce, ale ideálně do něj sami nepřispívat nic. Samozřejmě, všem se zde líbí, že mohou bez omezení cestovat a nemusí trpět dlouhé kolony na hranicích. Zároveň se asi všem líbí, že v rámci EU existuje volný trh, díky čemuž tu můžeme nakupovat produkty, o kterých se nám za minulého režimu ani nesnilo. Ale ve chvíli, kdy přijde na to, že je tuto společnou výsadu potřeba nějak bránit? To už dávají Češi ruce pryč a deklarují, že to vlastně není naše starost a že by to měly řešit pouze země, kterých se to týká. Bylo by ovšem na čase pochopit, že když jsme se rozhodli využívat výhod otevřených hranic v rámci EU, měli bychom být připraveni pomoci bránit tu hranici vnější. Jinak, naprosto logicky, celý systém zkolabuje. My máme pouze štěstí, že sami žádnou vnější hranici EU nevlastníme, ale kdybychom ji měli, pomoc od ostatních bychom určitě žádali také.
Pokud tedy nechceme jít cestou přijímání některých z migrantů, logicky budeme muset pomoct jinak - finančně nebo materiálně. Ano, kritika migračního paktu se samozřejmě hodí do krámu stranám, které svou rétoriku zakládají na vytrvalé kritice všeho evropského a chtějí ukázat další příklad, kdy nás zlá EU chce do něčeho nutit a něco nám brát. Ale takhle to nefunguje. EU není nějaké perpetuum mobile na generování peněz, které pak může rozdělovat dle libosti mezi jednotlivé státy - naopak, finance jsou závislé především na tom, kolik do společného balíku přispějí jednotlivé státy a Česká republika je stále ještě v situaci, kdy daleko více bere, než dává. Už jsme si na tohle rozložení sil asi zvykli, a proto jsme očekávali, že u otázky migrace to bude stejně - my nic dávat nebudeme a nárazníkové země ať si poradí samy. Už nám ale nedochází, že ochrana jejich hranic je i v našem zájmu.
Na výhody našeho členství v EU a Schengenském prostoru jako bychom už zapomněli, ale nevýhody si stále dokola připomínáme. Místo toho abychom byli rádi, že konečně nějaký migrační pak vznikl, protože šlo o skutečně těžkou dohodu s mnoha ústupky od všech, tak nadáváme, že něco takového vlastně vůbec není potřeba. A tím se de facto vracím na začátek svého textu. Není právě to, že jakýkoliv migrační pakt odmítáme, důkazem toho, že vlastně žádné problémy s migrací reálně neřešíme? Pokud bychom tu měli islámské migranty na každém rohu a naše ženy a děti by se bály vyjít ven, asi bychom právě my byli těmi prvními, kdo by podobnou dohodu inicioval a tlačil na ostatní státy, ať nám pomohou. Ale není tomu tak, a právě tato absence jakékoliv snahy problém reálně řešit dokládá, že ten problém u nás reálně ani neexistuje.
Ale lidé zapomínají a nechají se ovlivnit emocemi i u témat, kde by měla převažovat racionalita. Pokud tedy politici budou i nadále využívat strachu a útočit na nejnižší lidské pudy, budou pravděpodobně mít úspěch a je úplně jedno, jak jimi nastolené téma bude pravdivé nebo relevantní. Migrace bude rezonovat vždy. Pro naši kulturně homogenní společnost je představa afrických nebo islámských migrantů s mačetami, kteří přijedou znásilňovat naše ženy a děti, dostatečně děsivá na to, abychom úplně potlačili ten fakt, že jde o ideu naprosto nerealistickou. Zkrátka a dobře proto, že žádní takoví migranti tu nejsou a ani tu být nechtějí. Pokud tedy Tomio Okamura nechce migranty k nám začít sám vozit, aby se tu s nimi mohl fotit a dělat z nich více hmatatelnou hrozbu, většina z nás takového migranta na našem území ani nikdy neuvidí. Tak pojďme řešit jiné a důležitější věci.