Nenávist party z Václaváku jako nejvyšší ocenění. Nerudová to dělá dobře

Kampaň před blížícími se eurovolbami je sice poměrně vlažná a rozhodně není k vidění tolik vyhrocených konfrontací, jako třeba před volbami sněmovními. Je vidět, že strany do těchto voleb neinvestují tak velké marketingové rozpočty a uvědomují si, že i vzhledem k volební účasti jde z hlediska politické důležitosti opravdu spíše o volby druhého sledu. I v této situaci ale můžeme pozorovat několik zajímavých příběhových linek - jednou z nich je Danuše Nerudová a to, jak se na ni slétli všichni populisté a extrémisté jako hladoví supi. Možná i kvůli její relativní politické nezkušenosti si ji vyhlédli jako svou hlavní oběť nejenom zavedení populisté a extrémisté jako Babiš a Okamura, ale i populisté nově se deroucí k moci jako například Filip Turek. Povězme si upřímně, existuje vůbec větší ocenění vaší práce než to, že na vás útočí podobné pochybné existence?

Na začátek pojďme napsat, že Danuše Nerudová je inteligentní a úspěšnou ženou. To je zkrátka nezpochybnitelný fakt, protože ačkoliv to mnoho lidí zlehčuje, vysokoškolskou profesorkou a rektorkou se nestane nikdo hloupý - ano, někdo k této pozici má cestu snazší a někdo složitější, ale inteligence je rozhodně nutným předpokladem v obou případech. Internetoví kritici, kteří tyto úspěchy zlehčují, se samozřejmě sami vysokoškolskými profesory nestali jenom proto, že o to sami nestojí… Každopádně faktem je, že s Nerudovou můžete nesouhlasit, to je každého svaté právo, ale snižovat její inteligenci nebo profesní úspěchy mi přijde naprosto ubohé - navíc ve světle toho, že za hnutí ANO kandiduje Klára Dostálová disponující neexistující angličtinou a za Přísahu s Motoristy hochštapler s vizáží devadesátkového veksláka Filip Turek. Proč tedy největší kritiku schytává právě Nerudová, která viděno jakoukoliv optikou rozhodně není nejméně kompetentní kandidátka?

Pojďme uvést další příklad. O Kateřině Konečné z KSČM můžu naprosto směle napsat, že jde o proruskou dezinformátorku, která podporuje ruskou agresi na Ukrajině, nejraději by nám vše zabavila a „poctivě“ po komunisticku to znovu přerozdělila. Ale napsat o ní, že je hloupá, to skutečně nemohu. Převzala takřka mrtvou stranu a schopným marketingem jí vrátila nějakou relevanci. Sice tak učinila za pomoci propagace názorů, které jsou více než opovrženíhodné a rozhodně by se za to měla smažit v pekle, ale zároveň to ukazuje notnou dávku chladné, od morálky oproštěné, inteligence. A rozjel se proti Konečné nějaký systematický útok, který by znevažoval její duševní schopnosti jenom proto, že s ní nesouhlasíme? Ano, vládní strany opakovaně poukazují na zvrácenost názorů, které zastává, ale to je naprosto relevantní a neosobní kritika. Proč je to u Nerudové jinak? A proč se soupeři zaměřují na její osobnost a ne na její názory?

Obecně totiž platí, že na představitele liberálního křídla české politiky je často útočeno v osobní rovině, což obráceně rozhodně tolik neplatí. Viděli jste, že by někdo na extrémisty typu Tomia Okamury, Radima Fialy nebo Kateřiny Konečné útočil v osobní rovině? Pokud na ně někdo útočí, pak maximálně kvůli jejich zpátečnickým názorům, což je naprosto legitimní. Na druhé straně ovšem můžeme vidět někdy až nechutné osobní útoky na politiky jako je již zmíněná Danuše Nerudová nebo Markéta Pekarová Adamová, které často nečelí kritice ani tak kvůli svým názorům, ale oponenti útočí na jejich kompetenci a inteligenci. Stále navíc platí, že ženy to v české politice mají těžké a leckdy je na ně pohlíženo jako na snadný cíl. Už jsme si ale mohli zvyknout, že rozdíl mezi těmito dvěma světy je vesměs takový - agresivita je sice patrná na obou stranách, ovšem extrémisté a populisté často ve svých útocích upadají do osobní roviny.

Právě to je i případ současné kampaně proti Danuši Nerudové. Její političtí oponenti evidentně vyhodnotili, že na čistě politických tématech ji nemají šanci porazit, protože její program je naprosto legitimní. Někomu se nemusí líbit, jak moc proevropsky orientovaná je, to ovšem není důvodem k osobním útokům. Najednou se shodou okolností začaly objevovat podivné kauzy ohledně názorů některých studentů a kolegů na její učební metody, které čirou náhodou vyplavaly na povrch zrovna teď. Ostatně stejně jako před prezidentskou volbou z ničeho nic vznikla kauza ohledně prodeje titulů, ve které Nerudová figurovala a ta samá kauza následně vyšuměla, protože po volbách už přestala být důležitá. Takový Andrej Babiš si sice neustále stěžuje, že soudní procesy proti němu jsou politicky motivované, ale když se něco podobného děje jeho politické oponentce, nejenže se jí samozřejmě nezastane, ale dokonce si i přisadí.

V poslední době se hodně mluví o nutnosti spojovat společnost, nikoliv rozdělovat. Já ale budu upřímný a napíšu, že za sebe rozhodně nechci být na jedné lodi s extrémisty a populisty, kteří zneužívají masovou migraci ke svému politickému prospěchu a mají politiku postavenou na rasistických a xenofobních heslech. Vůbec mi nevadí, že tito lidé stojí proti mně a nemám vůbec žádnou motivaci s nimi hledat společnou řeč. Tohle jsou lidé, proti kterým chci bojovat, a ne se s nimi spojovat. Lidé, kteří jsou schopni volit komunisty, SPD, PRO a podobné strany, nejsou těmi, na jejichž názoru by mi jakkoliv záleželo. Možná je to kontroverzní názor, ovšem společnost bude vždy rozdělená. Někdy více a někdy méně, ale je to tak a musí to tak být, protože názorová pluralita je znakem demokratické společnosti a pokud někdo zastává názor, který se v elementárních bodech naprosto liší od toho mého, nemám si s takovým člověkem co říct. Nebudu se přetvařovat a říkat, že lidé, kteří chodí demonstrovat na Václavák, jakkoliv respektuji a jejich názor mi přijde nějak validním pro celospolečenskou diskusi.

Vlastně je to naopak. Politici, jako je Danuše Nerudová, z mého pohledu své kvality prokazují právě tím, že zvládají konstantně a opakovaně naštvávat právě tuto část společnosti. Nenávist těchto lidí, kteří chodí demonstrovat na Václavák, je pro mě jakýmsi lakmusovým papírkem kvality daného politika a jeho morální integrity - standardně platí, že pokud na vás nadávají na demonstracích podobného typu, jste politikem, kterému mohu věřit. A je jedno, jestli je to Petr Fiala, Markéta Pekarová Adamová, Vít Rakušan nebo Danuše Nerudová. Společným jmenovatelem těchto politiků, kteří jinak každý zastávají trochu odlišný názorový proud, je právě to, že proti sobě dokázali poštvat většinu této národovecké a pseudovlastenecké scény. Pokud je někdo prokazatelně proruský a je dostatečně omezený na to, aby chtěl vystoupit z EU nebo NATO, jeho názor se pro mě stává naprosto bezpředmětným. A jestli mi právě tito lidé budou v komentářích nadávat, tak budu mít radost, protože to bude znamenat, že jsem tento článek napsal dobře.

Tito lidé totiž slyší pouze na silné emoce, které jsou vesměs negativního rázu, protože takové pocity je snazší vyvolat. Tomio Okamura a Andrej Babiš velice umně pracují s nenávistí, rozdmýchávají ji a ostatně jejich program pro eurovolby je postaven spíše na tom, co v europarlamentu zablokují a odmítnou, než co schválí. Zkrátka a dobře jejich politickému působení dlouhodobě dominuje negace a destruktivní kritika, takže taková politika sice nemá žádné reálné výsledky, ale obsahuje silná slova a hesla, které tito voliči chtějí slyšet. Je pak logické, že pokud přijde politik, který prosazuje program, jenž je o něco sofistikovanější a je postaven na datech, konstruktivní kritice a pozitivním přístupu, tito lidé takového politika nebudou chápat a budou ho považovat za hrozbu. STAN obecně svým programem pro eurovolby platí společně s Piráty a Zelenými za ty nejvíce proevropské strany, takže je nasnadě, že právě Danuše Nerudová coby prominentní postava kandidátky bude vůči většině evropských témat více konstruktivní.

Na druhou stranu se ale podívejme například na Alexandra Vondru ze SPOLU - oproti Nerudové jde rozhodně o poměrně velkého euroskeptika, na rozdíl od populisticko-extrémistické kliky je ovšem schopen své názory komunikovat kultivovaně a ačkoliv je jasné, že se s Nerudovou na mnoha věcích neshodnou, nezaznamenal jsem, že by na sebe nějak útočili. To je ovšem způsobeno především tím, že ač jsou oba součástí jiných názorových proudů, ani jeden z nich není demagog a jsou své názory schopni formulovat normální formou, a ne jako neandrtálci. Pravdou je, že jinak jsou letošní evropské volby spíše panoptikem než přehlídkou důstojných kandidátů, takže konkurence není tak vysoká. Velké strany často poslaly do boje své béčkové až céčkové týmy, hodně prostoru pak dostávají strany a uskupení, které jinak nejsou vůbec relevantní a z prezentace jejich kandidátů alespoň můžeme vidět dobré důvody, proč tomu tak je.

Do ještě absurdnější roviny se začneme dostávat, pokud se zaměříme na to, jací protikandidáti na Danuši Nerudovou nejvíce útočí a kritizují její nedostatek kompetencí. Nejaktivnější v tomto směru jsou Klára Dostálová a Filip Turek, což jsou oba naprosté karikatury kompetentních politiků. Jako první pojďme zmínit Kláru Dostálovou, která dokonce v jednom z rozhovorů nařkla Nerudovou, že je „hloupá“ a učinila tak velice lámanou angličtinou, se kterou by pravděpodobně měla problém odmaturovat. Je pravda, že Dostálová se od začátku kampaně, kdy jí byla neznalost angličtiny hodně vytýkána, pravděpodobně naučila několik základních frází, které se teď snaží všude opakovat, aby ukázala, že anglicky ve skutečnosti umí. Ovšem vzhledem k její výslovnosti a skladbě vět může takto ošálit maximálně někoho, kdo anglicky také neumí, protože každý jazykově vybavený člověk hned pozná, že Dostálová by se při nějakém jednání těžko dokázala více než představit a zeptat se, kde jsou schované chlebíčky.

Co je Nerudové vlastně vytýkáno? Že nemá dostatečné politické zkušenosti? Klára Dostálová a její politické zkušenosti sestávají z poslušného papouškování názorů jejího guru Andreje Babiše a do evropského parlamentu pravděpodobně přijde sedět a mlčet, protože bude na všechno potřebovat překladatele a nikdo ji nebude brát vážně. Ano, na oficiálních jednáních je překladatel samozřejmostí, ale bude někdo skutečně chtít v zákulisí diskutovat s europoslankyní, která se na něj bude moci maximálně hloupě usmívat a lámanou angličtinou ze sebe soukat několikaslovné odpovědi? Osobně bych byl moc rád, kdyby některá z předvolebních debat byla v angličtině a probírala by se tam témata, na která by se kandidáti dopředu nemohli připravit - pak bychom viděli skutečnou úroveň angličtiny Kláry Dostálové a také to, že ve skutečnosti je pro evropskou politiku nekompetentní právě ona.

Dalším velkým kritikem Danuše Nerudová je tragikomická postavička v podobě youtubera Filipa Turka, který se prezentuje jako machistický devadesátkový vekslák, jehož celý politický program stojí a padá na fanatické obhajobě aut se spalovacími motory. Chápu, že to je pravděpodobně to jediné, čemu Turek rozumí, a proto by měl velký problém, kdyby EU tato auta zakázala, ale je až s podivem, že se v průzkumech dokáže dostávat tak vysoko, když reálně nemá žádné jiné téma. Kromě toho i Turkova minulost je více než plná otazníků - mimo jiné do ní patří propagování pití Sava coby léčebného prostředku. Turek je pofidérní podnikatel pohybující se v šedé zóně se vším všudy a jeho snaha o posun do Evropského parlamentu je pouze dalším krokem v jeho cestě za snadným přivýdělkem. To, že se chová jako by mu patřil svět a všechny ženy měly padat k nohám, je možná atraktivní pro jeho voliče, ale těch naštěstí není mnoho.

A toto jsou ti lidé, jejichž kritiku vůči Nerudové bychom měli brát vážně? Osobně si myslím, že pokud někoho kritizují Turek s Dostálovou, je to spíše pochvala pro daného kandidáta. Neříkám, že neexistují politicky zkušenější kandidáti, kteří mají potenciál v EU prosadit naše zájmy lépe než Danuše Nerudová - to určitě ne. Ovšem právě ona je tou, která zvedá témata, jenž jsou v dnešní době aktuální a jsou důležitá pro velkou část především mladé části populace. Navíc v záplavě stran, které nám nabízejí především programy oplývající negativitou a odmítáním, nabízí určitou konstruktivnost, která může pomoci ke zlepšení české reputace v rámci EU - s neustále se opakujícím odmítavým postojem vůči všemu bychom se totiž zařadili maximálně tak po bok Maďarska a Slovenska a je to vážně něco, co bychom chtěli? Pokud volíte SPD, tak na to raději neodpovídejte, všichni normální ale musí odpovědět „ne“.