Článek
Sněmovní volby v roce 2021 měly hned několik pozitivních implikací - kromě toho, že volby nevyhrál Andrej Babiš, jsme se mohli radovat i z toho, že komunisté se poprvé od revoluce nedostali do sněmovny. Získali pouhých 3,6 % a vypadalo to, že po zásluze míří do propadliště dějin, ovšem pod vlivem současné situace, která nahrává extrémistickým stranám, reálně hrozí velký návrat. Poslední průzkumy před eurovolbami totiž koalici kolem KSČM přisuzují 6,1 % a ačkoliv výsledky z těchto voleb nereflektují to, jak to bude vypadat o rok a půl později ve volbách sněmovních, musíme se začít reálně obávat, aby se tato opovrženíhodná partaj opět nedostala k moci, třeba znovu nějakou formou tiché spolupráce s bývalým agentem StB Andrejem Babišem.
Přes 40 let ničili naši zem, přesto dosahovali dvouciferných výsledků
Od roku 1948 až do roku 1989 v naší republice vládla komunistická diktatura, která nejenže celou zemi de facto zastavila na desítky let v čase a zabrzdila její ekonomický vývoj, především ale šlapala po elementárních lidských právech a vytvořila tu zavrženíhodný totalitní režim. Je jasné, že někteří lidé i tak na tuto dobu vzpomínají se stopou nostalgie, protože o společenském postavení tehdy ani tak nerozhodovaly schopnosti, ale především umění pochlebovat vládnoucímu režimu. Pro neschopné a hloupé lidi to tedy byla ideální situace a je jasné, že po revoluci, kdy se museli začít spoléhat na své vlastní schopnosti, se začali mít o něco hůře. Z tohoto pohledu je tedy určitý komunistický patos pochopitelný a ani bych nečekal, že podporovatelé tohoto režimu vymizí jako mávnutím kouzelného proutku.
Přesto se mi ale zdá zcela nepochopitelné, jak po tolika letech absolutního útlaku dokázala KSČM coby nástupnická strana KSČ získat v prvních svobodných samostatných českých volbách v roce 1992 přes 14 %, což absolutním číslem činilo přes 900 000 hlasů. Až do přelomu milénia sice podpora trochu poklesla a ustálila se okolo 10-11 %, ovšem i to se mi zdá až hrůzně vysoké - dovedete si představit, že by po druhé světové válce v Německu dostala nástupnická strana NSDAP takový počet hlasů? Češi evidentně rychle zapomínají. Nebo prostě jenom nechtějí vidět fakta a s růžovými nostalgickými brýlemi vzpomínají na své jednoduché dětství mezi obludnými betonovými paneláky, ale už zapomínají na to, že museli stát fronty na pomeranče, na nového moskviče čekali třeba i rok, a pokud si nedávali pozor na pusu, mohli také velice rychle skončit jen tak z rozmaru nějakého estébáka ve vězení. Ale nemuseli jsme tehdy řešit Green Deal, genderovou politiku a manželství pro všechny, takže to vlastně bylo super, ne?
Člověk by řekl, že revoluce nám otevřela oči, ovšem ne u všech tomu tak je.
Hrůzného vrcholu dosáhla podpora komunistů v roce 2002, kdy získali přes 18 % hlasů, což se dá vysvětlit snad jenom deziluzí některých obyvatel z toho, jakou politiku předváděly především ODS a ČSSD pod vedením Václava Klause a Miloše Zemana. Poté podpora opět postupně klesala, až v roce 2021 konečně spadla pod tu magickou hranici 5 %, což znamenalo, že sněmovna byla více než 30 let po revoluci konečně vyčištěna od rudé zatuchliny. Můžeme jenom spekulovat o tom, co způsobilo tento komunistický propad, každopádně svou roli dozajista hrálo několik hlavních faktorů. Především dokázal celou levici (včetně KSČM) velice efektivně vysát Andrej Babiš, který na sebe navázal podstatnou část voličů těchto stran a zásadním způsobem se podílel na tom, že vypadly ze sněmovny - což pro něj bylo dvousečné, neboť vinou toho přišel o jediné potenciální koaliční partnery.
Dále určitě hrálo roli, když to napíšu nepěkně, postupné odumírání voličské základny komunistů. Už při pohledu na kandidátky komunistů je jasné, že to je strana především pro starší lidi - v posledních volbách byli kandidáti opravdu staří a takoví lidé logicky mohou oslovit především starší voliče. I sami voliči, kteří KSČM preferovali a s patosem vzpomínali na rudou hrůzovládu, postupně zkrátka mizí. Buď už nejsou zdravotně dost fit na to, aby šli volit, nebo už mezi námi ani nejsou a komunistům se nedaří je nahrazovat - pro mladé totiž jde o zcela irelevantní stranu. Pokud už někdo mladý zastává výrazně levicové názory, bude inklinovat spíše k progresivnější levici, která je reprezentována mladšími stranami, jenž mají tuto věkovou skupinu jak a čím oslovit - mohou to být Piráti v případě liberálnější levice nebo i ten Andrej Babiš, který dokáže coby politický chameleon umně imitovat konzervativní levici. Svou roli při propadu preferencí KSČM určitě hrál i Vojtěch Filip, který se ukázal být naprosto odtržený od reality a svým vedením strany se hodil spíše do doby, kdy šlo vyhrát kampaň tisknutím letáků a kdy Facebook byl sprosté slovo.
Kateřina Konečná je mixem populismu a proruského extremismu
Ač si můžeme o Kateřině Konečné myslet, že to, co říká, je z velké části prvoplánové a hloupé, bohužel i díky tomu to pro jistou skupinu voličů splňuje parametry atraktivity. Když pomineme tu tvrdou komunistickou základnu, která je, jak už jsem psal, z větší části tvořena pomalu dosluhujícími pamětníky dob minulých, KSČM aktuálně voliče rekrutuje právě z řad těch jednodušších. Jinými slovy Kateřina Konečná udělala velice dobře, že se zapojila do protivládních demonstrací organizovaných partou kolem Jindřicha Rajchla - přišla na pódium, řekla nějaké věci proti vládě, zkritizovala Ukrajinu, poplácala po zádech českou dezinformační scénu a už jenom tím v této skupině lidí získala jistou relevanci. Těmto osobám nevalné inteligence je totiž z větší části jedno, co komunisté udělali například Miladě Horákové, protože většinou ani nevědí, kdo to byl. Zaujme je ale drsná protivládní a antisystémová rétorika, kterou komunisté razí.
V Kateřině Konečné mají komunisté silnou postavu, která učarovala české dezinformační scéně.
Určitým dílem jsou to tak právě komunisté, ke kterým směřují hlasy těchto nespokojených voličů. Jindřich Rajchl si samozřejmě maloval, že jeho strana PRO dokáže většinu z nich uzmout pro sebe, ale národovecká fronta je (naštěstí) stále poměrně roztříštěná a tak část těchto voličů směřuje k SPD s Trikolorou, část ke komunistům, část možná dokonce k Andreji Babišovi a část z nich nepůjde k volbám vůbec. Objektivně je totiž nutné uznat, že komunistický revival je z velké části způsoben změnou komunikace, která sleduje aktuální trendy, dokáže reflektovat současné nálady ve společnosti a v některých ohledech funguje lépe než to, co předvádí jiné strany podobného ražení.
Už samotný název koalice pro eurovolby, tedy „Stačilo!“, přesně takové parametry splňuje. Konečná pak může ať už v televizi, nebo ve vlastní komunikaci, toto heslo používat v různých variacích a jelikož většina antisystémových voličů slyší právě na negace, je to skvělá taktika. Tito lidé totiž chtějí slyšet, že stačilo současné vlády, stačilo bruselského diktátu, stačilo migrantů, stačilo podpory Ukrajině.
Nikoho z nich moc nezajímá, co přijde místo toho, zásadní je ovšem ta negace, a s tou komunisté dokáží pracovat velice dobře. Ten paradox, že proti domnělé cenzuře a něčí diktatuře bojuje strana, která sama zavedla na desítky let diktaturu toho nejhrubšího zrna, zřejmě nikomu nevadí. Ale KSČM se ani nesnaží tvářit jinak - je to prostě strana pro papaláše, kterým bylo lépe za minulého režimu a také pro lidi, kteří nevědí, co se stalo před rokem, natož aby věděli, co se dělo před 50 lety. Komunisté si ani nehrají na to, že jsou stranou pro inteligenci, mladší lidi nebo obyvatele větších měst.
Na druhou stranu je ovšem nutné zmínit, že komunikace většiny těchto uskupení je tak tragická, že být mezi nimi nejlepší je jako být jednooký mezi slepými. PRO kolem Jindřicha Rajchla zatím plní mediální prostor spíše svými personálními problémy, kdy mnoho původních členů raději zavčasu odešlo a od té doby se kolem hnutí začaly pohybovat pofidérní postavy jako například Michal Hašek z bývalé ČSSD. A ostatní uskupení, která se v minulých volbách nedostala do sněmovny, zkrátka nemají ve svém čele tak silnou osobnost. Ano, Kateřina Konečná sice asi nebude nejostřejší tužka v penále a skoro to vypadá, že své zvrácené ideologii skutečně věří, ale i díky tomuto energickému vystupování a jednoduchým, populistickým heslům to funguje poměrně dobře. Navíc u koho jiného by mohla být proruská rétorika tak uvěřitelná jako u strany, která v minulosti měla přímou linku do Kremlu?
Zastaralá strana s moderní komunikací
Ač myšlenky komunismu patří do propadliště dějin a v roce 2024 bychom se vůbec neměli bavit o tom, jestli strana vyznávající tuto ideologii má nějakou šanci uspět, díky úspěšnému rebrandingu a novému stylu komunikace se nám komunisté vrací jako bumerang. Nejde jenom o úderná hesla, jak jsem zmiňoval výše, ale i o výběr toho, kde KSČM své myšlenky komunikuje. Za Vojtěcha Filipa byly sociální sítě buď sprosté slovo, nebo byla komunikace na nich tak tragická, že by snad bylo lepší, kdyby nebyla žádná. To se za Kateřiny Konečné změnilo. Je velice aktivní na Facebooku, Instagramu, Twitteru (X) a dokonce i TikToku - tedy na místech, kde sice pravděpodobně nemůže zasáhnout hlavní komunistickou voličskou základnu, ovšem to koneckonců ani není potřeba. Lidé, kteří komunisty volili posledních několik dekád, pravděpodobně ani nepotřebují připomínat, jaké hodnoty zastávají a u dalších voleb jim to hodí znovu.
Speciálně Facebook je v poslední době opravdu velice dobrým místem pro komunikaci podobných národoveckých stran, protože právě tato část společnosti se s touto sociální sítí naučila zacházet a hojně ji využívá ke komunikaci svých myšlenek. Většina mladších a vzdělanějších lidí Facebook používá už primárně pouze pasivně nebo jenom coby prostředek ke komunikaci, takže při efektivním cílení se komunistům daří dostat své příspěvky k lidem, kteří na ně reagují pozitivně a tím zvyšují jejich dosah. Například na bývalém Twitteru (platformě X) je tomu spíše jinak a ačkoliv tam Kateřina Konečná je také aktivní, v reakcích uživatelů dostává pěknou „bídu“, protože na této sociální síti se naopak vyskytují spíše mladší a vzdělanější lidé, kteří by si raději nechali „useknout ruku“, než aby dali svůj hlas komunistům.
I já jako mladý člověk, který by si o komunistu neopřel ani kolo, vidím Kateřinu Konečnou takřka všude. Algoritmy sociálních sítí většinou fungují tak, že se uživatelům snaží předkládat pro ně relevantní obsah - pro mě komunisté skutečně relevantní nejsou (maximálně tak v učebnicích dějepisu), takže si ani nechci představovat, jak často vidí komunikaci KSČM lidé, pro které strana nějakým způsobem relevantní je. Dá se očekávat, že takoví lidé mají svou zeď na Facebooku doslova rudou - potom je skutečně velice těžké takové komunikaci odolat a pokud říká pro vás líbivá hesla, je vcelku přirozené, že budete nakonec uvažovat, že u dalších voleb to právě této straně hodíte. Nemělo by to tak být, ale komunikace je koneckonců poměrně snadná, stačí dodat líbivá a jednoduchá hesla, cílit na emoce, dodat silnou osobnost a ta jednodušší část společnosti se ve větší či menší míře nějakým způsobem nechá nachytat.
Můžeme se uklidňovat tím, že díky nižší volební účasti je snazší udělat solidní výsledek právě v eurovolbách, a tak tam často uspějí i strany, které v parlamentních volbách nemají moc šancí. Každopádně jde ovšem o trend, který je nutné sledovat a dávat si na něj pozor. Komunistický potenciál roste a ačkoliv by v současné době ve sněmovních volbách pravděpodobně na 5 % stále nestačil, za rok a půl se to může změnit - polarizace společnosti sílí a dezinformacemi ovlivnění jedinci jsou bohužel stále početnější, čímž se zvyšuje i potenciální rybník, ve kterém komunisté mohou nové voliče lovit. Konkurenci mají početnou, naštěstí pro ně ale vesměs ne moc schopnou, takže pokud udrží nastavenou laťku, mají šanci vysát ostatní národovecky orientované strany a stát se jakýmsi reprezentantem proruské dezinformační scény u nás. Těmto voličům je totiž úplně jedno nějaké politické spektrum - mohou tak tedy přebíhat od extrémně pravicového PRO k extrémně levicovým komunistům, protože právě tyto extrémy se často překrývají svou rétorikou. Jde totiž skutečně jenom o ten extrém. O boj proti systému, o odmítání všeho cizího, o slepé lpění na zastaralých hodnotách. A tuto poptávku KSČM splňuje dokonale.
