Hlavní obsah
Názory a úvahy

Neumí anglicky a chce do Evropy. Proč ANO nabízí neschopné kandidáty?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Håkan Dahlström, licence Creative commons CC BY 4.0 DEED

V Evropě by nás měli reprezentovat ti nejlepší, některé strany ovšem nabízí naprosto bizarní kandidáty.

Pokud chcete svou zemi reprezentovat na půdě Evropského parlamentu, bez znalosti angličtiny se obejdete jen těžko. Klára Dostálová anglicky neumí, přesto vede kandidátku hnutí ANO do eurovoleb - co stojí za tímto diletantstvím Andreje Babiše?

Článek

Stali byste se řidičem z povolání, kdybyste neuměli řídit? Nebo byste mohli být moderátorem televizních zpráv, kdybyste koktali nebo ráčkovali? A co takhle být fotbalovým komentátorem, pokud nevíte, co je ofsajd? Pokud máte alespoň zbytek soudnosti, odpovědí na všechny tyto otázky by bylo, že to není možné. Ovšem hnutí ANO posouvá limity v české společnosti a dokazuje, že možné je skutečně všechno - a proto do Evropského parlamentu, kde se je možné domluvit jenom za použití cizích jazyků, především pak angličtiny, kandiduje coby lídr někdo, kdo anglicky vůbec neumí. Ostatně mělo by nás to vůbec překvapovat? Ministryní financí přeci za hnutí ANO také byla Alena Schillerová, která financím vůbec nerozumí…

Loajalita nade vše a pohrdání voliči

První otázka, která se nabízí, je proč vlastně hnutí ANO vybralo jako hlavní tvář své kandidátky někoho, kdo pro to nemá žádné predispozice? Odpověď je poměrně logická, a tak nějak reflektuje to, jak tato politická „strana“ vlastně funguje - Andrej Babiš vybírá lidi čistě podle toho, jak moc poslušnými pejsky pro něj jsou a schopnosti jsou až na druhé koleji. V minulých eurovolbách tomu bylo jinak a Dita Charanzová s Martinou Dlabajovou byly sice schopné političky, které rozuměly evropské problematice, v Evropské unii ale po svém zvolení nehájily zájmy svého šéfa a ten se tak rozhodl pro tyto volby zvolit odlišný přístup. Klára Dostálová je jednou z těch nejvěrnějších stoupenkyň bývalého premiéra a z její strany se dá očekávat pouze to, že bude plnit do puntíku zadané pokyny - i když je otázka, jak Babišovy pokyny vůbec v Evropě bude komunikovat.

Je ovšem již dlouhodobým pravidlem, že Babiš si lidi na důležité pozice vybírá spíše podle jejich servilnosti - podívejme se na Alenu Schillerovou, která nejenže také uměla anglicky na úrovni A1, jako bonus k tomu ještě vůbec nerozuměla financím. Ale byla poslušná, za svým šéfem pořád stála, osvědčila se… Takže se z ní stala ministryně financí, která nás zadlužila nejvíce v historii a jejíž kroky nedávaly smysl ani lidem, kteří problematice nijak detailně nerozumí. Ostatně můžeme pokračovat - ministryně spravedlnosti Marie Benešová, jejíž jedinou prací bylo bránit všechny kauzy směřující na Babiše a Zemana. Nebo Richard Brabec coby ministr životního prostředí, který se proslavil především krytím kauzy kolem úniku chemikálií do Bečvy. Dvojministr Havlíček je pak jedním z dlouhodobě nejvěrnějších Babišových pejsků a mohli bychom pokračovat.

Můžeme se tak vůbec divit, že Babiš jednoznačně upřednostnil loajalitu před kompetencemi i v tomto případě? Jemu je úplně jedno, co Česká republika v Evropě prosadí - pro něj je důležité pouze to, aby tam nikdo nejednal proti jeho zájmům a aby se jeho posluhovači co nejvíce snažili zamést pod koberec jeho dotační kauzy. To, že se předseda hnutí ANO rozkmotřil hned s několika osobnostmi, které jeho strana do Evropy vyslala, už není náhoda - kromě již zmíněných Charanzové a Dlabajové mezi ně patří i eurokomisařka Věra Jourová. Bylo tak nutné najít přesně někoho, kdo žádnou osobnost nemá, a tudíž se jistě nestane, že by během svého působení v Bruselu začal uhýbat ze stanovené stranické linie. Dostálová během své politické kariéry ukazuje, že nemá potřebu projevovat vlastní názory a plně se spokojí s tím, že bude pouze slepě reprodukovat názory svého vůdce. I to z ní asi udělalo ideální lídryni do eurovoleb.

Foto: Martin Strachoň / Wikimedia Commons, licence Creative commons CC BY 4.0 DEED

Pro Babiše je loajalita vším a vyváží dokonce i naprostou nekompetenci.

Babiš tímto krokem ale pouze ukazuje, jak moc jsou tyto volby z jeho pohledu podřadné. Dostálová se sice může pyšnit loajalitou, je ovšem zcela bez charismatu a straně žádné nové hlasy nepřinese - ANO bude těžit pouze ze setrvačnosti a z podpory, kterou má na domácí scéně, což i tak dost možná bude stačit na volební vítězství. Bývalá ministryně pro místní rozvoj není nijak úchvatná v televizních diskusích, nemá žádná jasná témata, která by prezentovala a vlastně postrádá jakékoliv vlastnosti, které bychom čekali od správného lídra. Není ale náhodou, že hnutí ANO žádné lídry zkrátka neprodukuje - protože když už se ve straně vyskytne někdo, kdo by mohl mít vlastní názor a nějakou sebeúctu, Babišova mašinérie ho zválcuje a buď zdiskredituje, nebo ze strany rovnou vykopne. Není to ale od Babiše přeci jen „podvod na voličích“, jak on sám rád říká? Neměl by alespoň částečně reflektovat, o jaké volby vlastně jde a postavit do nich někoho, kdo se v dané problematice orientuje alespoň elementárním způsobem a má pro danou roli předpoklady?

Koalice SPOLU a Piráti se také nepředvedli

Hnutí ANO se ale moc nemusí obávat, že by byl jeho volební výsledek ohrožen neschopností lídryně kandidátky. Částečně to je, jak již bylo zmíněno, proto, že se do voleb zákonitě propíšou preference ze standardní politické scény, které má Babišova strana vysoké. Dalším důvodem ale je, že ani ostatní strany se při sestavování kandidátek moc nepředvedly a nabídly nám buď nesmyslné slepence, nebo další necharismatické osobnosti. Samozřejmě, například pro mě ani to není důvodem, abych o volbě kandidátů hnutí ANO byť jen uvažoval - mohli byste mi vyhrožovat useknutím obou rukou a já bych tuto stranu stejně nikdy nevolil. Pro méně vyhraněné voliče může ovšem nejednoznačnost například kandidátky SPOLU být důvodem, proč o tom uvažovat - nebo proč alespoň uvažovat o tom, že k volbám vůbec nepůjdou, což tak jako tak pomůže primárně právě hnutí ANO.

Nejdříve se pojďme podívat na kandidátku SPOLU, kde již samotný zárodek problému tkví v tom, že se strany rozhodly opakovat model úspěšný ze sněmovních voleb - rozhodly se tak ovšem učinit ve volbách, kde se jejich názorové rozdílnosti promítají nejvíce. ODS a lidovci se názorově ještě poměrně shodnou, ovšem s TOP 09 je ten názorový překryv již výrazně horší. Společnou řeč nemohou najít v klíčových otázkách jako je přijetí eura, podpora elektromobility, Green deal nebo v současnosti hojně diskutovaný migrační pakt. Především pak lídři ODS a TOP 09, tedy Alexandr Vondra a Luděk Niedermayer, hlasují v Evropském parlamentu velice často proti sobě a to ani nemluvím o tom, že obě strany jsou v europarlamentu dokonce v jiných frakcích. Kandidovat společně je tedy pouze jakousi šarádou pro domácí voliče, kteří evropské politice tolik nerozumí a ty, kteří se trochu více vyznají, to může odradit.

Foto: Elekes Andor, licence Creative commons CC BY 4.0 DEED

Lídr kandidátky SPOLU Alexandr Vondra kompetence má, celá kandidátka je ovšem značně nesourodá.

A Piráti? To je také kapitola sama pro sebe. Pokud je jim na domácí scéně vyčítán až moc velký příklon k socialistickým a někdy až komunistickým myšlenkám, jejich europoslanci jsou v tomhle ještě o několik úrovní dále. Pokud se podíváte na názory například Markéty Gregorové, europoslankyně za Piráty, bude toho liberalismu a levičáctví až moc možná i na ty otrlejší. Lídr kandidátky Marcel Kolaja pak zatím v debatách působí opravdu arogantně a pochybuji, že svým vystupováním dokázal získat nějaké nové voliče - na druhou stranu jako částečnou omluvu mu musíme přiznat, že pokud sedíte v jedné místnosti s prokremelskou dezinformátorkou Kateřinou Konečnou nebo naprosto směšným Filipem Turkem, je těžké se chovat s respektem k ostatním debatujícím. Nic to ovšem nemění na faktu, že Piráti zkrátka nebyli schopni vygenerovat kandidáty, kteří by byli přijatelní pro širší veřejnost, a proto se nemohou divit, pokud opět neosloví více než těch 10 % svého tvrdého aktivistického a levicově smýšlejícího jádra.

Co z toho ale plyne pro hnutí ANO? Že ačkoliv postavilo neskutečně slabou kandidátku, v českém prostoru se nenajde nikdo, kdo by mu voliče přebral. S nadsázkou je úplně jedno, jestli Andrej Babiš do voleb postaví Kláru Dostálovou nebo cvičenou opičku, která bude mávat vlaječkou s logem strany a rozdávat koblihy v metru. Voliči této strany ani tak neřeší, kdo vede kandidátku, oni to prostě hodí Babišovi - a tato úvaha je vlastně logická, protože tak či tak to bude právě Babiš, kdo bude rozhodovat o tom, co Dostálová bude říkat a dělat. Mají vůbec voliči hnutí ANO alternativu? U komunistů je proruský narativ i na ně moc silný, sociální demokraté nabízejí také poměrně proruského Lubomíra Zaorálka, SPD má i na své poměry slabou a směšnou kandidátku, koalice Přísahy a Motoristů sobě je směšná už jenom svým názvem… Na druhé straně spektra stojí vládní strany, kdy o SPOLU a Pirátech již byla řeč a STAN je pro všechny voliče ANO nepřijatelný už jenom proto, že jejich kandidátku vede Danuše Nerudová, proti které Babiš rozjel obrovskou dezinformační kampaň.

Proč vrcholní čeští politici neumí anglicky?

Rád bych se ale ještě vrátil k problematice angličtiny a českých politiků. Já totiž samozřejmě chápu, že většina z nich jsou starší lidé, kteří se ve škole místo angličtiny učili rusky - ovšem to v dnešní době využije z kandidátů maximálně Kateřina Konečná, když přebírá pokyny z Kremlu a ta se navíc ruštinu musela asi učit sama, protože je na tu povinnou moc mladá. Na druhou stranu, pokud chcete být vrcholný politik, nestálo by za to investovat pár let a tento nesmírně důležitý jazyk se naučit? A nemělo by právě toto být podmínkou pro kariérní postup v rámci státního aparátu? Nebo si myslíte, že například v korporátním světě stačí říct, že jste moc staří na to, abyste uměli anglicky a všichni nadřízení ze zahraničí se kvůli vám naučí česky? To ovšem neplatí jenom pro europoslance, u kterých je to samozřejmě zásadní, ale i pro řadové ministry, kteří už jenom z podstaty své práce musejí často jednat se svými protějšky z okolních zemí a na to potřebují nějakou jazykovou vybavenost.

Už tu byla řeč o dvou bývalých ministryních, tedy Kláře Dostálová a Aleně Schillerové. Speciálně Schillerová na poměrně exponovaném postu ministryně financí působila se svou angličtinou naprosto směšně, protože s tou by pravděpodobně nepostoupil do dalšího ročníku ani student třetí třídy základní školy. Aby někdo neřekl, že nejsem férový, tak ani současná vláda na tom není nijak úžasně - podle informací médií minimálně pět současných ministrů neumí anglicky dost dobře na to, aby v tomto jazyce vedlo jednání. A bohužel jde i o ministry na dost zásadních postech, například ministryni obrany Janu Černochovou, ministra financí Zbyňka Stanjuru nebo ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku. Já naprosto chápu, že pro posty ministrů jsou jiná výběrová kritéria - když ovšem víte, že máte tu ambici stát se ministrem a máte na to i potřebné know-how, proč se sakra ten cizí jazyk nenaučíte? Zrovna angličtina není tak těžká, aby to zabralo více než pár let.

Ale bohužel. Čeští politici se stále nepoučili a raději budou terčem posměchu, než aby se podobných hloupých a zbytečných nedostatků vyvarovali. Přitom je to věc, která se nám vrací s každou jednou vládou a politici by už mohli tušit, že jejich případná jazyková indisponovanost se jednou provalí a zaplní tím mediální prostor - v minulosti se to stalo mnoha politikům, nevyjímaje třeba bývalého prezidenta Miloše Zemana nebo premiéra Bohuslava Sobotku, z bývalých ministrů angličtinu moc neovládali ani Miroslav Kalousek nebo Lubomír Metnar. Poučil se z toho někdo? Nepřijde mi. Těžko mohou Českou republiku začít ve zbytku Evropy vnímat jako vyspělý stát, který se přibližuje Západu, pokud nás budou na všechny mezinárodní jednání jezdit reprezentovat lidé, kteří buď anglicky neumí vůbec, nebo mluví s přízvukem, který o nich hned po dvou slovech prozradí, že pocházejí z některé z postkomunistických zemí.

Podle průzkumu z roku 2022 až třetina Čechů neumí vůbec žádný cizí jazyk a ve znalosti angličtiny patříme k těm horším v rámci Evropy - kromě většiny postkomunistických zemí jsou horší než my ještě Francie se Španělskem, ovšem francouzsky a španělsky se ve světě domluvíte, česky nikoliv. Proč nejen Pobaltské republiky, ale třeba i Rumuni nebo Bulhaři pochopili, že bez angličtiny to nepůjde, když nám to stále nedochází? Jak chceme, aby nás vnímali v zahraničí jako seriózního partnera, pokud neumíme jasně a zřetelně přednést naše stanoviska? Určitě, s dorůstáním mladší generace se tento poměr bude zlepšovat, ale aktuálně nás ve světě zkrátka a dobře reprezentují lidé, kteří nám svými jazykovými schopnostmi čest nedělají - a Klára Dostálová v europarlamentu bude pomyslným hřebíčkem do rakve pro řešení celé této problematiky.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz