Odmítání manželství pro všechny z nás dělá neandrtálce celé Evropy

Na jedné straně země jako Polsko, Bělorusko, Bulharsko nebo Srbsko, na druhé potom celá Skandinávie, Francie, Velká Británie, Německo a další. Pokud chceme patřit do té první skupiny, tedy zaostalých evropských dinosaurů, jsme na dobré cestě, protože šance, že u nás zákon o manželství pro všechny ani neprojde sněmovou, je relativně velká. Co vlastně Čechy vede k tomu, že o podobné záležitosti, která by v roce 2024 měla být samozřejmostí, vůbec diskutují? A proč má náš národ tendenci bránit „tradiční rodinu“, která ale v mnoha případech funguje daleko hůře než ta netradiční? Jako by nestačilo, že si na nás v Evropě ukazují prstem kvůli neschválení Istanbulské úmluvy, kterou jsme neratifikovali jako jeden z pěti států EU, například společně s Maďary. Vážně chceme být řazeni do jedné společnosti s podobně ultrakonzervativními a někdy až klerikálními zeměmi jako jsou právě Maďarsko nebo Polsko?

Jde o poměrně kontroverzní názor, ale myslím si, že jedna z mála pozitivních věcí, které u nás způsobil komunismus, je vysoký podíl ateistů v naší společnosti. Ostatně můžeme se podívat okolo sebe, abychom zjistili, jaký může dělat vysoká míra religiozity nepořádek i ve státních záležitostech - všeříkající je situace Polska, kde za minulé vlády pod tlakem církve byly zakázány potraty nebo aktuální situace Slovenska, kdy právě náboženství je argumentem jisté části společnosti při mnoha kulturních otázkách. V Česku je 66 % lidí, kteří vůbec nevěří v Boha, což je suverénně nejvíce v celé EU - nad 50 % se kromě nás dostali už pouze Švédi, Belgičané a Nizozemci. Tak jak je možné, že velká část argumentů proti manželství pro všechny má u nás náboženský charakter?

Poměrně logickým argumentem může být fakt, že hlasování ve sněmovně nereflektuje názor většiny společnosti. V Poslanecké sněmovně sedí spíše jedinci z té starší nebo střední generace - což jsou vesměs právě ty skupiny, které proti rovným právům nejvíce zaníceně bojují. Je tedy logické, že od tohoto výseku společnosti, kde je věkový průměr spíše vyšší, uslyšíme více nábožensky založených názorů, protože i poměr věřících ve sněmovně je nepochybně vyšší než poměr věřících ve společnosti jako celku. Průměrný věk poslanců je 50 let, což je opravdu hodně a ukazuje to, že mladší věkové skupiny nejsou v naší vládnoucí třídě dostatečně zastoupeny. Kdyby totiž sněmovna respektovala vůli lidu (jak někteří jedinci tak často chtějí), manželství pro všechny bychom tu už dávno měli - 58 % národa totiž sňatky stejnopohlavních párů podporuje. Částečně gerontokratická sněmovna ale vůli lidu v tomto případě bohužel v potaz nebere.

Dalším důvodem je samotné složení sněmovny - máme tu konzervativní koaliční KDU-ČSL, která slovo „křesťanská“ má dokonce ve svém názvu, tam tedy žádnou pomoc čekat nemůžeme. Poté je tu vládní ODS, která se taktéž ve větší míře profiluje konzervativně a její vztah k progresivním kulturním otázkám se jeví poměrně odtažitě. Opozici ani nemá smysl rozebírat, ale ve zkratce to tak či tak udělejme - homofobní a rasistická SPD, od které takřka nikdy nevzejde nic konstruktivního a hnutí ANO, které přešlo do svého konzervativního období a tím pádem podobné novoty nepodporuje. Z celé sněmovny nám tu tak zbývá už jenom STAN, TOP 09 a Piráti, což jsou strany, u kterých se dá očekávat buď kompletní nebo většinová podpora tohoto zákona - tyto strany ale mají dohromady pouze 51 hlasů, což je slabě nad čtvrtinou z celkového počtu. Na druhé straně hlasy stran, které budou jistě hlasovat proti (SPD + KDU-ČSL), se dostanou na celkových 43. Je tedy nad slunce jasné, že rozhodující slovo budou mít zákonodárci za ANO (72) a ODS (34) - jeví se ale více než pravděpodobně, že nadpoloviční většina těchto poslanců pro zákon ruku nezvedne.

Tím pádem se oklikou dostáváme tam, kde jsme byli. Sněmovna by měla být místem, kde se diskutuje o otázkách politických, ekonomických a kde se rozhoduje o budoucím směřování našeho státu. Mám neodvratný pocit, že místo toho se tam ale až moc času věnuje diskusím nad tématy, která jsou veskrze kulturního charakteru - a která by navíc ani k diskusi být neměla. Všichni zúčastnění by si měli uvědomit, že současný stav věcí aktivně potlačuje práva jedné poměrně početné části naší společnosti. A nemá právě pointou demokracie být to, že se tak neděje? Že naše práva končí až tam, kde omezujeme práva jiných? A jak konkrétně, prosím vás, omezují stejnopohlavní páry vaše práva tím, že se budou moci brát? Není to ze strany vás, odpůrců tohoto zákona, pouze snaha o vnucení vašeho světonázoru ostatním i za cenu toho, že jim odepřete jejich zákonná práva?

Ve svých článcích obvykle nenechám nit suchou na hnutí ANO pro jeho bezbřehý populismus a na SPD kvůli tomu, o jak rasistickou a extremisticky orientovanou stranu jde. Ovšem v tomto případě se pustím především do vládních řad, protože mi přijde, že v této otázce koaliční strany zapomínají, kdo je vlastně k moci dostal. Ano, byla to především vzpoura mladších a vzdělanějších voličů z větších měst, která zamezila Babišovi v tom, aby se u moci udržel. A vládní strany jaksi zapomněly, že právě tito lidé, kteří rozhodli o jejich vítězství, poměrně jednoznačně manželství pro všechny podporují a rozhodně nejsou zvědaví na některé homofobní a zaostalé výroky, kterými se prezentují především poslanci a poslankyně za KDU-ČSL. Tady jsou ty úplně nejostudnější napříč celým politickým spektrem:

Šimon Heller (KDU-ČSL)

„U nás na jihu Čech je hovězí vždy hovězí, kuřecí je kuřecí a manželství bude vždycky svazkem muže a ženy.“

Jistě, pane Hellere. Podobnou logikou by se ostatně dalo pokračovat, ne? U nás v Česku byli lidovci vždy schopni jít do koalice s kýmkoliv jenom za vidinou vlastní moci a tak tomu bude vždycky. Tedy pokud se příště vůbec dostanete nad 5 %, že?

Jan Síla (SPD)

„Také pokud bude dítě vychováváno v gay vztahu stylem, že je normální, když muž má anální sex s mužem, tak je do budoucna cosi špatně. Tradiční rodinu nepovažuji za anachronismus, ale naopak za základní podmínku pro reparaci aktuálně probíhající morální a fyzické devastace naší společnosti.“

A v některých „tradičních“ rodinách je dítě zase vychováváno s tím, že je normální, když muž každý den pije do němoty a mlátí svou ženu i děti. To vám, pane Sílo, přijde jako lepší varianta? Protože taková tradiční rodina asi morální a fyzickou devastaci naší společnosti nezastaví. Zároveň se velice divím, že poslanec SPD zná tak složité slovo jako je „anachronismus“ - na jeho vymyšlení se podle mého muselo složit alespoň pět poslanců této strany.

Aleš Dufek (KDU-ČSL)

„Všichni budou chtít manželství, možná i skupiny osob. Manželství je svazek muže a ženy - bylo to tak za otrokářské společnosti, feudalismu, komunismu, nacismu.“

Ano, protože všechno, co nám zůstalo z dob minulých, je dobré. Nepoužívali podobní argument otrokáři před občanskou válkou v USA? Nebo jistá část společnosti, když se zavádělo volební právo pro ženy? Pan Dufek by se ale asi rád vrátil do jednodušších časů, kdy manželé mohli být jenom muž a žena - a právě žena kromě tohoto manželství žádná jiná práva neměla.

Berenika Peštová (ANO)

„Když jsme si telefonovaly (s mojí dcerou), říkala mi, že tam mají tři pohlaví – muže, ženu a to. Tak jsem jí říkala, že bude trvat dlouho, než to k nám dojde. A už je to tady. Podle mě jsou ale jen dvě pohlaví – muž a žena. Ostatní jsou jen nějaké pocity.“

Paní Peštová si zaprvé asi plete označení „pohlaví“ a „gender“, což jsou dvě zcela odlišné věci a zadruhé se zapomněla své dcery zeptat, jestli podobný systém v Kanadě někoho omezuje na jejich právech. Nebo je hnutí ANO na takové otázky moc konzervativní?

Jedním z hlavních argumentů odpůrců tohoto zákona je to, že tradiční rodina je přeci něčím, co neoddělitelně patří do naší kultury a zároveň právě a pouze v tomto typu rodiny mohou být děti správně vychovány. Ale je to skutečně pravda? Kde se vzal mýtus, že stejnopohlavní páry nemohou děti vychovávat stejně (nebo i lépe) než ty tolik omílané páry "tradiční"? Často vidíme, kolik dětí z takových tradičních rodin končí v dětských domovech nebo je obětmi domácího násilí - či v lepším případě pouze součástí dysfunkční rodiny, která sice není nebezpečná zdraví dítěte, ale těžko ho vychová stejně dobře jako rodina, která funguje dobře. Naproti tomu existuje mnoho rodin tvořených stejnopohlavními páry, které naproti tomu funkční jsou - kde nechybí ty tolik hledané hodnoty jako láska a respekt, které by právě měly být alfou a omegou toho, co je vštěpováno dětem.

Rozhodně nechci říkat, že všechny tradiční rodiny jsou špatné a všechny homosexuální páry funkční. Tak to rozhodně není - mnoho heterosexuálních párů má i v dnešní době krásný vztah, který se může pozitivně propsat do výchovy dětí, a naproti tomu mnoho homosexuálních párů zkrátka a dobře není vhodných k tomu, aby vychovávalo děti. Jenže tato vhodnost k výchově dětí rozhodně není určena sexuální orientací, jak se nám snaží namluvit někteří odpůrci tohoto zákona - naopak, tato vhodnost má své determinanty spíše v oblasti socioekonomického pozadí těchto párů, jejich vzdělání a typu výchovy, kterou dostali od svých vlastních rodičů. Budeme tedy zákonem omezovat práva rodičů, kteří mají pouze základní vzdělání a oba jsou na dávkách? Protože zcela upřímně, takový typ rodiny má daleko větší parametry dysfunkčnosti než rodina tvořena pracujícím a vzdělaným homosexuálním párem.

Jsme v demokratické společnosti a poslanci si koneckonců mohou hlasovat jak chtějí, což je správně. Při rozhodování o podobných tématech by si ale měli položit dvě otázky. Jaké světlo to na nás jako společnost vrhá? A nebudou se za mě stydět moje děti? Právě jistý přesah, který podobná kulturní témata provází, musíme brát vždy v potaz. Jde především o to, že manželství pro všechny tu tak či tak jednoho dne bude - možná to nebude tento rok, možná to nebude ani do konce tohoto volebního období, ale hodně bych se divil, kdyby tu nebylo do roku 2030. V roce 2050, kdy už to všichni budou brát jako samozřejmost, bude zpětně pohlíženo na dnešní zákonodárce stejně jako se dnes díváme na ty, kteří brojili proti volebnímu právu pro ženy a proti zrušení otroctví. Skutečně chceme, aby za několik desítek let byl rok 2024 vnímán jako období, kdy česká společnost ještě odmítala vystoupit z doby temna a handrkovala se o tématech, která by měla být brána jako naprostá samozřejmost?

Ano, tohle téma je pro mě osobně důležité, protože se obecně nerad dívám na lidskou hloupost, která omezuje ostatní. Mrzí mě, když vidím, jaké zoufalce jsou schopni někteří lidé sami ze sebe dělat tím, že pronášejí nepokrytě homofobní výroky jenom proto, aby uhájili svoji pravdu. Manželství pro všechny a nekultivovanost veřejné diskuse v naší zemi je jednou z věcí, ve kterých se za své spoluobčany upřímně stydím - stejně jako například když slyším někoho zpochybňovat podporu Ukrajiny nebo že chce vystoupit z EU. Podle průzkumů to naštěstí vypadá, že část společnosti, která je zaseklá v minulém tisíciletí, je u nás již v menšině - kdy se tento fakt propíše i do sněmovny? Nebo budeme muset čekat ještě dalších 20 let, až se do sněmovny začnou dostávat dnešní třicátníci, aby byla podobná témata adekvátně adresována?