Článek
Během středečního dne člověku problesklo hlavou, že se ocitl někde v Jižní Americe nebo Africe, když četl zprávy o tom, co se děje v sousední zemi. Nejenom samotný atentát, který je samozřejmě odsouzeníhodný, ale i následná komunikace ze strany vládních představitelů a chování policie - to vše ukazovalo spíše na nějakou nerozvinutou banánovou republiku než na středoevropský stát, který je již dlouhé roky součástí EU. Tento samotný akt násilí je pak nutný vnímat v širším kontextu, protože k něčemu podobnému se ve slovenské společnosti schylovalo již delší dobu a to, co se může stát coby reakce vlády, je neméně děsivé. Bez přehánění Slovensko v současné chvíli vstupuje do jedné ze svých nejzásadnějších etap vývoje a důsledkem všeho může být nenávratné pošlapání už tak vratkých demokratických principů této země.
Česko je oproti Slovensku jednotné. Polarizace dosáhla extrému
Je úplně jedno, kdo atentát ve výsledku spáchal. Aktuálně prosakují informace, že by mělo jít o prorusky orientovaného Juraje Cintulu, ovšem i kdyby šlo o kohokoliv jinak smýšlejícího, na věci by to nic neměnilo. Podobný extrémní akt násilí je pouze důsledkem dlouhodobého a systematického rozdělování slovenské společnosti, které trvá již několik let. Propast mezi táborem kolem Roberta Fica a druhou stranou, která by se dala označit za liberálněji smýšlející prozápadní jedince, se prohlubuje každým dnem a je tak logické, že na obou stranách dochází k radikalizaci. A ta není dobrá nikdy, protože zatemňuje zdravý rozum a bere oběma stranám jakoukoliv naději na to, aby mohly vzájemné rozpory řešit konstruktivně. Politická kultura na Slovensku dlouhodobě upadala a vinu na tom nesou oba tábory - hulvátství se sice daleko více vyskytovalo ve vládním táboře, kde jakoby absence slušnosti byla podmínkou pro úspěch, ovšem ani třeba takový Igor Matovič z opačného tábora nezůstával moc pozadu.
Igor Matovič a jeho výroky občas také stojí za to. I on má svůj podíl viny na rozdělení slovenské společnosti.
Drtivá většina politiků z obou táborů se tak soustředila výhradně na rozdmýchávání emocí, které začalo na podzim extrémně vyhrocenými parlamentními volbami, pokračovalo kontroverzními kroky nové vlády pod vedením Roberta Fica a vyvrcholilo místy až nechutnou prezidentskou kampaní. Na Slovensku existují dva takřka až neprodyšně odloučené tábory, které rozděluje nejenom pohled na geopolitické ukotvení země, ale také na rozličné kulturní a společenské otázky. Ano, i v naší zemi stále najdeme mudrlanty, kteří budou hledat každý škraloup na našem členství v EU nebo NATO, rozhodně jich tu ale není tolik, abychom mohli vůbec mluvit o tom, že je zpochybňováno naše ukotvení v těchto organizacích. Na východ od nás tomu tak ale není. Naši sousedé svádějí reálný boj o to, jakým směrem se bude dál vyvíjet jejich země a jestli si ponechá výhody členství ve společném evropském prostoru, nebo jimi pohrdne a vydá se cestou izolacionismu s tichou (nebo i hlasitou) podporou Ruska a jeho agresivní politiky.
Politická témata tak rozdělila celou slovenskou společnost. Není to o respektování odlišných názorů, ve většině případů je to pouze boj „my“ versus „oni“. Bratislava a ostatní větší města jsou totálně odtržená od venkova, kde řeší naprosto odlišné problémy, a logicky se to promítá i do rozdílných politických preferencí. Voliči Fica nadávají těm z opačného tábora do sluníčkářů a amerických poskoků, obráceně se pak poukazuje především na proruské tendence a silné zaměření na seniory. V každém táboře se pak vyskytují jedinci, kteří mají větší sklony k tomu se projevovat extrémně - ve většině případů to naštěstí skončí nadávkami na internetu, v málo případech i v reálném životě. Ovšem do fyzického násilí tato vzájemná averze přejde málokdy - teď jsme ale byli svědkem právě jednoho takového případu, který ač je velice smutný, tak rozhodně není v kontextu celé situace nijak nečekaný.
Vyjádření po atentátu? Amatérské a opovrženíhodné
Ľuboš Blaha a Andrej Danko jsou bez pardonu naprostým dnem politické reprezentace, na který se nechytá ani Tomio Okamura ve své nejlepší formě. V civilizované společnosti by tito dva exoti nikdy nemohli zastávat veřejné funkce, ať už kvůli svému buranskému chování, kauzám, které se k nim vážou, nebo naprosto do očí bijící hlouposti, která by je bez protekce předurčila k umývání záchodů někde na hlavním vlakovém nádraží. Ovšem Slováci opakovaně prokazují, že politická kultura se dostala do stavu volného pádu a zatím marně hledá své pomyslné dno. Je pravda, že tito dva pánové se vytrvale snaží o to, aby to dno někde našli, zatím se jim to ale nepodařilo - ovšem skutečně, snaha se jim upřít nedá. Jejich vyjádření bezprostředně po atentátu je dokonalou ukázkou toho, jak by neměla vypadat krizová komunikace a jak přesně docílit toho, aby napětí ve společnosti bylo ještě vyšší, než je nutné.
Přišli před média ve chvíli, kdy informace o střelci nebyly takřka žádné a nebylo tak možné dělat žádné závěry. Přesto oba měli jasno. Za atentát na Fica jsou zodpovědná liberální média, opoziční politici a jenom oni mají krev na rukou. Bez jakékoliv nutnosti cokoliv vyšetřit tak vyzvali k otevřené válce proti nezávislým médiím a také proti komukoliv, kdo by mohl reprezentovat předchozí vládnoucí garnituru - což se v překladu dá vyložit za boj proti komukoliv, kdo nepůjde současné vládě dostatečně na ruku. Ve všech těch vyjádřeních už jenom chybělo dodat, že střelec měl v náprsní kapse fotku Michala Šimečky z PS, v levé ruce držel dnešní výtisk deníku N a na mobilu mu hrál přímý přenos vysílání Markízy. Je úplně jedno, že se nakonec ukázalo, že střelec měl názorově paradoxně blíže právě k Ficovi než ke komukoliv z opozice. Informační válka už začala.
Je totiž až absurdní, že současná slovenská opozice se soustředila především na uklidňování situace a přání toho, aby byl Fico v pořádku, zatímco jeho poskokové se něčím takovým ani neobtěžovali a hned začali hledat viníky - a to navíc naprosto absurdním způsobem. Opozice se omezovala na relativně kultivovanou kritiku toho, co vláda Roberta Fica dělala. Dovedu si představit, že kdyby se něco podobného dělo u nás, kritická rétorika by byla daleko silnější, a tak můžeme s klidem říci, že v tomto ohledu si Fico klidně zasloužil dostat ještě větší „bídu“. Co je tedy tím pomyslným pojítkem mezi médii, opozicí a atentátem na Fica? Kde páni detektivové Danko a Blaha našli ten nevyvratitelný důkaz, že za všechno mohou zlí novináři a ještě horší liberálové? Je tím důkazem to, že opoziční politici a média byli kritičtí vůči Ficovi a tím vyprovokovali střelce, aby stiskl spoušť?
Fico je dostatečně chytrý na to, aby ze současné situace vytěžil maximum. Pokud bude v pořádku, má se Slovensko na co těšit.
Pokud bychom totiž postupovali touto logikou a vinili z atentátu toho, kdo dlouhodobě a systematicky rozvrací slovenskou společnost, měli by daleko více krve na rukou právě samotní Danko, Blaha a koneckonců i Fico. Právě oni při každé příležitosti útočí na ty lidi, kteří mají odlišné názory a naprosto je dehonestují - snaží se vytvořit atmosféru, ve které vládne strach a kde budou moci bez skrupulí vykastrovat celý demokratický systém. Nevšiml jsem si, že by to dělal třeba Michal Šimečka coby lídr opozice, ale Ficovi voliči jsou asi moc zaslepení na to, aby tyto evidentní informace pobrali. Celá situace navíc vypovídá o naprosto amatérské práci policie a ochranky premiéra - chování po atentátu bylo ze strany bodyguardů minimálně podivné, zveřejnění záběrů střelce z policejní stanice pak dočista amatérské. Opět - v normální zemi je toto na rezignaci ministra vnitra a policejního prezidenta, to bychom ovšem nesměli být na Slovensku.
Co nás čeká? Utahování šroubů, útoky na média a opozici
Po atentátu je možná trochu nevhodné položit tuto otázku, přesto to ale udělám, protože tak či tak se tu na mě slétnou místní konzervativci a Ficovi podporovatelé jako supi na mršinu. Kdo z celé situace bude těžit? Po alespoň krátké analýze, na kterou ovšem většina Ficových voličů nemá dostatečné množství mozkových buněk, dojdeme k tomu, že opozice z toho tedy těžit rozhodně nebude. Co jí atentát na Fica přinese? I kdyby byl úspěšný, což aktuálně vypadá, že nebyl, tak jediným důsledkem bude naprostá ztráta jakýchkoliv zbývajících zábran, které sebranka kolem Danka a Blahy ještě mohla mít. Jestli jsme doteď mohli sledovat pozvolné rozkládání demokratických principů právního států a ostrakizaci médií, teď můžeme očekávat naprosto ničím nezakrytý frontální útok na všechny a všechno, co se opováží byť jenom ceknout proti současné vládní garnituře. Na první měsíce Ficovy vlády se tak ještě bude vzpomínat se slzou v oku.
Kam to až může dojít? To je to nejhorší, protože nikdo úplně neví. Současná situace je naprosto bezprecedentní a nikdo ji v posledních letech v této části světa nezažil. V současné chvíli bych se nedivil ani tomu, kdyby vláda vyhlásila stanné právo a začala na náměstí gilotinou rituálně popravovat opoziční politiky a nevyhovující novináře. Vzhledem k tomu, že v současné situaci bude Fico minimálně nějakou dobu indisponovaný a většina moci se tak bude soustředit v rukou jeho poskoků, máme se asi na co těšit. Slovenský premiér totiž má stovky a tisíce různých vad, ovšem hloupost mezi ně nepatří a se současnou situací by určitě pracoval chytře. Ovšem inteligence rozhodně není tím hlavním, co současní podřízení Roberta Fica své zemi nabízí, takže chytré řešení z jejich strany by bylo velice naivním očekáváním. Co tedy můžeme očekávat?
Především naprosto odjištěný stroj, který se žene směrem, o kterém ani sám strojvedoucí nemá moc velké ponětí. Ani sami Danko a Blaha neví, co přinese zítřek. Probudí se a budou se cítit tak, že ze dne na den zavřou všechna veřejnoprávní média? Zavedou cenzuru? Vyhlásí nouzový stav? Nikdo neví. Určitá brzda, kterou možná měli, je už nadobro pryč a my tak nemůžeme počítat se žádnou racionalitou, protože to je pro ně sprosté slovo. Každý krok bude jednoduše ospravedlnitelný magickým slovem „atentát“, na který budou moci svést naprosto všechno. Média omezujeme přeci proto, že předtím rozdmýchávala nenávist, což způsobilo atentát. Opoziční hlasy umlčujeme, protože rozdělovaly společnost, což způsobilo atentát. A nouzový stav? Ten jsme vyhlásili, protože se všichni bojíme, že bude nějaký další atentát i na nás. Jde o emotivní téma a ani voliči v jeho vyhodnocování nebudou racionální, čehož politici do míry vrchovaté zneužijí.
Bez přehánění, naši východní sousedé bojují o svou budoucnost. Je dost dobře možné, že tuto lavinu už nezastaví nikdo a minimálně na pár let bude svoboda slova výrazně omezena, ale vzdávat bez boje se nelze. Bude velice těžké přesvědčit většinovou společnost o racionálních faktech a pravdou je, že současná vláda má všechny trumfy v ruce. Při prvním pohledu se to jeví jako předem prohraná bitva. Středeční události se stanou mantrou, kterou budou SMER a jeho partneři používat při každé kampani a budou tím reagovat na každou kritiku, která se povalí jeho směrem. O Robertu Ficovi se tak nebudou žáci na slovenských školách za 100 let učit jako o někom, kdo vytuneloval celý stát, byl napojen na mafiánské struktury a zastavil vývoj své země na dvě dekády. Naopak, budou se o něm učit jako o premiérovi, na kterého byl spáchán atentát. Pokud Robert Fico přežije a bude moci svůj život žít bez dalších následků, mohou se tyto události ukázat coby jeho největší politické vítězství.
