Článek
Volby do velké míry rozhodují důchodci - to je bohužel fakt, který je potvrzován již nějakou dobu a právě senioři jsou hlavním důvodem dominance Andreje Babiše a jeho hnutí ANO. Naše politická scéna se z velké části na seniory zaměřuje právě proto, že jejich počet stále roste a jsou hlavní voličskou silou. Nejenom kvůli svému počtu, ale i kvůli své disciplíně, která je oproti mladším generacím o poznání lepší. Problémem této politické strategie je především to, že je neskutečně krátkozraká - vzhledem k tomu, že většina politických stran volí metodu „kupování si“ důchodců různými výhodami, slevami a valorizacemi, je zřetelné, že tento boj o seniory stojí státní pokladnu nemalé peníze a jako bonus nenabízí žádnou koncepci, díky čemuž zemi z dlouhodobého pohledu pouze škodí. A buďme upřímní, ti samí důchodci, které si strany teď draze koupí, tu pro další volby třeba už ani nebudou.
Přes 2 miliony důchodců, takřka polovina se nechala koupit Babišem
Bývalý premiér a zběhlý populista Andrej Babiš je pravděpodobně prvním politikem u nás, který dokázal tak efektivně a intenzivně vysát důchodcovský voličský elektorát - ovšem vyčítat mu to můžeme jenom těžko, Babišovi je totiž úplně jedno jakákoliv ideologie a zajímá ho pouze výsledek. A jelikož důchodci se stávají stále více a více vlivnou skupinou voličů, bylo by hloupé ji naprosto ignorovat - aktuálně jich jsou přes 2 miliony, již v roce 2050 se ale očekává, že jich bude kolem 5,5 milionu. A faktem zkrátka je, že většinu seniorů je extrémně jednoduché si koupit - zajímají je pouze nějaké sociální jistoty a to, co od státu dostanou okamžitě. Nějaké reformy, plány do budoucna, směřování zahraniční politiky nebo nedej bože kulturní otázky? Takové věci jsou jim úplně jedno, protože než nějaká taková vzletná budoucnost, o které se můžeme bavit, vůbec přijde, oni mezi námi pravděpodobně už ani nebudou.
Mezi důchodci samotnými samozřejmě jsou určité rozdíly, a ne všichni se dají škatulkovat do jedné kategorie, ze všech skupin obyvatelstva ale jde o skupinu zdaleka nejvíce homogenní. Ostatně je to logické, protože většina seniorů získává informace z několika mála mediálních zdrojů - především z lineární televize a ti pokročilejší z různých internetových deníků a od přátel. Právě kvůli těmto „mediálním klapkám“, které dnešní senioři mají na očích, jsou velice náchylní k důvěře v různé typy dezinformací. I vzdělaný senior, který ale zkrátka není zvyklý se pohybovat v dnešním fragmentovaném mediálním světě, se v něm snadno ztratí. A jak pak takový člověk má odlišovat pravdu od lži? Pak je jasné, že více uvěří „přívětivému a milému“ Andrejkovi, který na důchodce specificky cílí, a proto je zasahuje v mediálním prostoru hodně často - a tím, že je často vidět, logicky zvyšuje svou důvěryhodnost.
Další výhodou cílení na důchodce je již zmíněná homogenita. Na žádnou věkovou a ani socioekonomickou skupinu se nedá cílit tak dobře a snadno, protože žádná jiná skupina není tak názorově jednotná. Jak a čím byste oslovili mladé? Pro některé z nich jsou zásadní kulturní témata, pro některé větší plánování do budoucnosti, pro další zase jasně ukotvená zahraniční politika a jiné zajímá zase něco úplně jiného. Voliči v produktivním věku jsou pak skupinou, která je roztříštěná ještě daleko více a vymyslet komunikaci, která by oslovila alespoň jejich větší část, snad ani není možné. Ale důchodci? Stačí se zaměřit na valorizaci důchodů, boj s migranty a ochranu české kultury a rázem máte témata, která rezonují ve větší části této skupiny.
Klidné stáří by chtěl každý, ale spořit si na něj v předstihu už tak populární není.
Jestli je Andrej Babiš v něčem světelné roky před současnými vládními stranami, je to právě komunikace a marketing. Babišovou výhodou samozřejmě je, že není ani pravicový ani levicový, ani liberál ani konzervativec, a proto může velice snadno zastávat jakékoliv téma. Babiš je pouze populista a pragmatik, který se snaží vyzobávat voliče napříč celým politickým spektrem a tradiční vnímání politické mapy je pro něj bezpředmětné. I proto hnutí ANO zvládá poměrně snadno přizpůsobovat svou mediální komunikaci tomu, ke komu zrovna mluví - což je něco, o co se vládní strany bohužel snad ani nesnaží. Babiš ale bude úplně jinak vystupovat, pokud chce promlouvat do duše důchodcům o tom, jak jim současná vláda krade peníze a jinak zase bude vystupovat, když se bude s Alenou Schillerovou snažit šaškovat pro mladé voliče na TikToku.
Důchodci jsou středobodem politického vesmíru. Ale neměli by být
Už jsme si řekli, že z pragmatického pohledu rozhodně dává smysl svou politickou agendu přizpůsobovat prioritám seniorů. Dává to ale smysl i z logického a čistě z ekonomického pohledu? Důchody rok od roku ukrajují větší část státního rozpočtu a pomalu se blížíme do doby, kdy do důchodu začnou odcházet i lidé, kteří drtivou většinu svého pracovního života strávili v porevoluční svobodné zemi. Tím se zvýší nárok na jejich soběstačnost. U dnešních důchodců totiž můžeme argumentovat, že pracovali v době komunismu a tehdejší garnitura je nenutila si nic šetřit, protože jim slibovala, že o ně během důchodu bude dokonale postaráno. Je tedy poměrně pochopitelné, pokud tito důchodci nemají mnoho naspořeno. Ale je to omluvitelné i u lidí, kteří měli více než 30 let aktivního pracovního života na to, aby se vyrovnali s novou skutečností?
Ano, je nutné, aby důchod stačil na pokrytí základních životních potřeb - nákladů na (přiměřené) bydlení, jídlo, léky a podobně. Ovšem rozhodně by důchod neměl sloužit na to, aby si senioři mohli užívat. Samozřejmě je pěkné ve stáří cestovat a poznávat nové věci, ovšem skutečně by k pokrytí těchto požitků měl sloužit státní rozpočet? Důchod je svého druhu sociální dávkou a ty by jako takové měly sloužit právě a pouze na pokrytí základních životních potřeb. Pokud důchodci chtějí cestovat a dopřávat si luxusu, nikdo jim v tom samozřejmě nebrání, však také měli minimálně 40 let produktivního pracovního věku na to, aby si na takové věci sami našetřili. Pokud tak neučinili, může nám jich být líto, ale konec konců to vůbec není náš problém.
Andrej Babiš z toho ale bohužel náš problém dělá. On se totiž tváří tak, jako by bylo odpovědností celé naší společnosti, aby naši senioři měli co nejpohodovější život a ideálně měli disponsibilní příjem na úrovni pracujícího páru v produktivním věku. A nejhorší na tom je, že mu na to dost lidí skočilo. Sami někteří důchodci to začínají požadovat coby standard a s nataženou rukou očekávají, že jim stát pokryje veškeré výlohy, a to včetně těch, o které by se z logiky věci vůbec nikdo kromě nich starat neměl. Pochopili lidé, že pokud bychom chtěli současnou úroveň důchodů udržet (nebo dokonce ještě zvýšit), museli bychom razantně zvyšovat daně? Protože natahovat ruku umí každý, ale brzy se také může stát, že nebude kde brát. Jsou tedy lidé ochotni si upřít luxus teď, platit víc do společné kasy, a to všechno jenom abychom si mohli více užívat ve stáří? Já tohle tedy ochoten dělat nejsem.
Co dál? Nutná penzijní reforma i potřeba uskromnit se
Už roky, ba možná dokonce i desetiletí, slýcháme, že penzijní reforma je nutná. To je snad jediná věc, na které se shodnou všechny strany - kterákoliv z nich se dostane k moci, hned avizuje, že reforma důchodů je jejich prioritou. Z nejrůznějších důvodů na to ale ovšem nikdy nedojde, primárně asi proto, že to je pro celou společnost bolestivé téma vyžadující ústupky a žádná politická strana nechce tímto způsobem hazardovat se svými preferencemi. Reforma jednoho dne přijde, to je úplně jisté, trochu se ale bojím, že přijde až po nárazu do zdi a poté, co zjistíme, že na vyplácení penzí zkrátka nemáme peníze. Poté, až nebude kam uhnout, možná konečně nějaká vláda udělá to, co tu mělo být již minimálně dekádu, protože nelze žít v kapitalistickém systému se socialistickým systémem penzí.
Jsem asi hodně naivní, ale přesto napíšu, že pravděpodobně nikdy nebude k podobné reformě lepší situace než teď. Taková reforma totiž bude nutně obsahovat nějakou rozumnou redukci valorizace a tím pádem zákonitě naštve množství těch současných důchodců, kteří si zvykli na luxus vysokých důchodů. A proč je k tomu dobrá doba právě teď? Současné vládě může být nějaké naštvání současných seniorů celkem jedno, protože tak či tak jde o primární elektorát jejich přímého konkurenta. Naopak, nějakou rozumnou reformou, která nabízí budoucnost, by si současná koalice mohla zvýšit kredit u ostatních skupin obyvatelstva, kde ho v posledních měsících postupně ztrácela.
Současná vláda by se mohla vykoupit právě dobrou důchodovou reformou. Bohužel na ni ale nemá odvahu.
Právě takový razantní řez a léčba šokem by tak ve výsledku mohly být win-win řešením nejenom pro současnou vládu, ale i pro celý státní aparát. Všichni víme, že Babiš něco podobného svým milovaným seniorům nikdy neudělá, takže pokud se dostane k moci, budou to z pohledu penzí další čtyři vyhozené roky. Tak proč do toho pořádně „nekopnout“ už teď? Vláda potřebuje zvrátit trend klesajících preferencí a většina jejích voličů by dozajista byla ochotna přistoupit na jisté uskromnění se za cenu toho, že konečně budeme mít alespoň částečně funkční a smysluplný důchodový systém. Kdo si za 20 let vzpomeneme na to, jací byli nebo nebyli dnešní ministři? Odkaz dobré důchodové reformy by všechna tato negativa o hodně přežil.
Ale ne, tohle se nestane. My jsme totiž Češi a koncepční věci řešíme až ve chvíli, kdy nám nic jiného nezbývá, protože nám pořádně teče do bot. Společnost je zhýčkaná, dnešní důchodci také a politici nemají odvahu na to, aby šli proti proudu a udělali něco, co by se většinově nemuselo líbit. Je to škoda. Právě u reforem jako je tato totiž platí, že nikdy není lepší čas to začít řešit než dnes. Už to bude jenom horší. Demografická křivka se bude zhoršovat, důchodců přibývat, pracujících ubývat a náš rozpočet to brzy začne reflektovat. A pokud si teď stěžujeme, že žijeme v zemi se schodkem několik set miliard, pokud necháme věci běžet samospádem, za chvíli budeme řešit schodky ve výši bilionu a více. Ale my jsme nepoučitelní - hlavní ostatně je, že si naši senioři mohou jezdit dvakrát ročně na dovolenou k moři a nemusí při tom sahat na své úspory.
