Vlastenectví v roce 2024? Prázdný pojem ukradený nacisty v čele s SPD

Na začátek je nutno napsat, že politická kultura upadá celosvětově a příkladů můžeme vidět mnoho i za hranicemi - v současné chvíli především v USA, Německu nebo Francii. U našich východních sousedů na Slovensku už ani nelze mluvit o úpadku politické kultury, protože ta už zcela zmizela a aktuálně tam v plném rozsahu probíhá bezostyšná demontáž státu. Takže ano, v tomto kontextu na tom v Česku nejsme tak špatně a naše problémy se vlastně nijak zásadně neliší od toho, co řeší naši sousedé za hranicemi oběma směry. Přesto se musím pozastavit nad tím, jak se v posledních letech podařilo několika stranám nacistického ražení ukrást termín vlastenectví - to, co se dříve považovalo za pochvalu, dnes získalo pejorativní význam. Kdyby mi dnes někdo řekl, že jsem vlastenec, hned bych se urazil. Chybí mi snad několik zubů nebo vypadám, že mám stěží dodělanou základku?

Ono to vlastenectví je vlastně velice dobrým způsobem, jak skrýt svou vlastní omezenost vůči čemukoliv novému. Můžeme se zaklínat vlastenectvím třeba proto, že tu nechceme žádné imigranty, nebo že se chceme koukat jenom na sebe a odmítáme pomoc zemi, která byla v naší bezprostřední blízkosti surově napadena. Ostatně mantrou vlastenectví a lásky k vlasti se v minulosti zaklínali i takoví politici jako Hitler, Mussolini, Franco nebo Castro- ti se od Okamury naštěstí odlišují tím, že se na rozdíl od něj dostali k moci a tento jediný zásadní rozdíl se, jak doufám, nikdy nezmění. Politické extrémy se totiž odpradávna takřka protínají a je úplně jedno, jestli jde o zarytého nacistu nebo přesvědčeného komunistu. Všichni se zaklínají vlastenectvím a ve výsledku všichni chtějí uzmout moc pro sebe za pomoci otevřené diskriminace minoritních a nesouhlasících skupin obyvatelstva.

Co by Okamura udělal, kdyby za nějaké hypotetické situace vyhrál volby a dokázal sestavit vládu? To nikdo neví. Podle mě by jeho primárním problémem bylo to, že v SPD není žádný schopný člověk kromě něj samotného a Radima Fialy, tudíž bychom se dočkali bizarních postaviček na různých ministerstvech, přičemž na mezinárodních jednáních by se pravděpodobně nikdo z nich nebyl schopen domluvit anglicky. Konala by se nějaká demontáž státu nebo změna politického systému? Těžko říct, ale spíše ne. Historie se sice často opakuje, ale trochu naivně věřím tomu, že jsme se přeci jen poučili a naše instituce jsou dostatečně silné k tomu, aby vydržely i podobný tlak ze strany případné nedemokraticky inklinující vlády, jenž by mohla mít tendenci se pokoušet jejich autonomii nějakým zásadním způsobem podrývat.

Stinnou stránkou tohoto problému je, že vlastenectví se v dnešní době stalo omluvou pro všechno. Svobodu slova tu sice máme, ale stále bychom měli dodržovat platné zákony a i mediální komunikace jednotlivých stran by to měla respektovat. Využívat ve své kampani útoků na minority nebo jiné etnické skupiny obyvatel není pouze nelegální, ale především zcela ubohé z morálního hlediska - samozřejmě narážím především na poslední kampaň SPD, kde zcela populistickým a ubohým způsobem útočí na migranty, aby v další sérii zpochybňovali naše ukotvení na Západě s tím, že bychom měli zastavit svou podporu Ukrajiny. Ano, oba tyto narativy se dají schovat za vlastenectvím. Protože pokud použijeme dostatečnou dávku demagogie a představivosti, dá se za ním schovat koneckonců všechno. Vše pro Česko! To je přeci pěkné, ne? Až na to, že variaci tohoto sloganu používal ve třicátých letech i samotný Hitler.

Tato otázka je víceméně nasnadě. Proč jsou lidé tak snadno ovlivnitelní a zapomínají na to, že jednoduché a líbivé sliby nám v minulosti z úst zkušených demagogů přinesly více škody než užitku? Že většinou jsou to právě tito lidé, kteří pod rouškou podobných slibů přinesou zemi do ještě větší bídy? A je úplně jedno, jestli to byli v minulosti komunisté, kteří se tu pod taktovkou Gottwalda dostali více či méně legálně k moci, nebo jestli se bavíme o samotném Hitlerovi a Mussolinim, kteří se ve svých zemích také svezli na náladě ve společnosti a zvítězili v demokratických volbách? Je jasné, že SPD a podobné strany a koalice (Trikolora, PRO, Stačilo) nemohou cílit na vyšší socioekonomické třídy, protože tito lidé většinou mají dostatečné vzdělání na to, aby jejich podfuk a lži prokoukli. Hlavní jádro elektorátu podobných partají tedy tvoří především méně vzdělaní lidé z periferií, které je daleko snažší obelhat.

Okamura to svým způsobem ani nemá těžké, protože u tohoto typu voličů nemusí vyvracet nějaké historické stereotypy. Lidé se totiž logicky nemohou poučit z historie, když ji neznají - vsadím se, že mnoho z těch, kdo volí SPD, sice možná tuší, kdo je Hitler, ale při vyslovení jmen ostatních diktátorů 20. století by zůstali zaraženě koukat a marně přemýšleli, o jakých lidech se to s nimi chceme bavit. Pro takové lidi jsou pojmy jako levice, pravice, nacismus, fašismus nebo komunismus zcela abstraktní a vůbec nic pro ně neznamenají. Pokud jim politik nabízí něco, z čeho by oni sami mohli mít užitek, je jim úplně jedno, jestli jde o slib demagogický nebo ne a ještě více je jim jedno, jakou vlastně ideologii daná strana razí. Proto tedy dochází k na první pohled naprosto absurdnímu přelivu voličů mezi komunistickou koalicí Stačilo a nacistiskou SPD - jde sice o oba extrémy z opačných pólů politického spektra, ovšem již před několika desítkami let si nacista a komunista neštítili podat ruce, aby si mezi sebou rozdělili Polsko.

Ve výsledku se tedy dostáváme do situace, kdy je úplně jedno, na jaké straně spektra je daný politický subjekt ukotven - voliče to stejně nezajímá. Můžeme tedy sice SPD definovat jako extrémistickou pravici a komunisty jako extremistickou levici, ovšem takové označení je pouhou technikálií. Ve výsledku mají tyto dvě strany společného daleko více než například ODS a Piráti, což jsou strany, které spolu sedí v jedné vládě. Na konci dne je to tedy nikoliv souboj ideologií, ale silných postojů a drsných hesel - do této chvíle se zdálo, že v tomto nacionalisticko-rusofilním rybníčku mají navrch komunisté díky výrazné Kateřině Konečné. Té se ostatně podpora Ruska dá věřit poměrně autenticky, protože s ní mají komunisté bohaté zkušenosti. Určité momentum v jedné době měl Jindřich Rajchl díky pořádání protivládních demonstrací, nedokázal ho ale přetavit v nic kloudného. Teď se opět o slovo hlasí SPD, která zvolila taktitu šokujících a rasistických billboardů.

Když se podíváte na to, co SPD nabízí ve svém programu, nenajdete vlastně nic. Respektive nic, co by mělo jakékoliv reálné kontury, protože dogmatem této strany je pořád migrace - tedy něco, s čím v Česku problém dlouhodobě vůbec nemáme. Tomio Okamura za celou dekádu, kdy se migrace pro Evropu stává tématem, nebyl schopen pochopit, že Česká republika pro migranty zkrátka není atraktivní destinací a ani se sem dostat nechtějí. Je tedy poměrně jednoduché jim v tom bránit. Kdyby Okamura zorganizoval nějakou domobranu a podobně jako Robert Fico na Slovensku vyrazil v jakési megalomanské akci chytat migranty na hranice, pravděpodobně by vůbec nikoho nechytil a pak by to nejspíše vysvětloval, stejně jako jeho slovenský protějšek, tím, že migranti se tak velké akce báli, a proto to ani nezkoušeli.

Co tedy s migrací Okamura zamýšlí udělat? Zakáže ilegální migraci, která v Česku takřka neexistuje a tak nějak už je zakázaná (od toho slovo ilegální)? A že chce zrušit Green deal? To už je úplná fantasmagorie, která by byla podmíněná vystoupením z EU, za které sice Okamura brojí také, ale už nikde neříká, že takový krok by nás ekonomicky zničil. Což by bylo daleko horší než cokoliv, co nám může způsobit i sebedůslednější dodržování Green dealu - a jak znám Čechy, moc důsledně ho tak či tak dodržovat nebudeme a najdeme si nějakou českou uličku. Co tam máme dál? V klasickém populistickém bingu můžeme odškrtávat samozřejmě absenci smysluplné důchodové reformy a potravinovou soběstačnost, ovšem Okamura stále neprozradil, jestli dokázal vynalézt finační perpetuum mobile, abychom nenarazili na dluhovou brzdu.

Tomio Okamura byl vždy zvyklý se pohybovat spíše v suterénu politické scény a lovit své hlasy v poměrně smradlavém bahně české společnosti. Ovšem teď je vidět, že pod vlivem okolností a přetlaku na vlastenecké frontě si nasadil gumáky a neváhal se vrhnout do té nejsmrdutější žumpy, kterou naše země nabízí a v rukavicích tu začal sbírat hlasy od všemožných bizarních individuí. Proto se neštítí říct a slíbit nic, protože pravděpodobnost, že se dostane do pozice, ze které by mohl podobné sliby reálně prosazovat, je velice nízká. Po jeho rasistických billboardech si s ním nebude chtít ruce špinit snad ani Andrej Babiš, který jinak patří k tomu otrlejšímu, co naše politická scéna nabízí. Okamura tak tedy chce jenom posílit své extremizované jádro, které ho vynese s pohodlnou rezervou do sněmovny, kde bude znovu hlasitě pokřikovat z opozice a bez jakékoliv odpovědnosti vše kritizovat. Okamura a jeho SPD si totiž hrají na revolucionáře, ale bojí se jako čert kříže toho, že by se jimi skutečně museli stát.