Volby se blíží, od katastrofy nás zachrání jen zázrak

Na začátek chci podotknout, že rozhodně nepovažuji Andreje Babiše za politika typu Viktora Orbána nebo Roberta Fica - tedy autoritáře, jehož ambicí je omezit veškeré nezávislé instituce a soustředit veškerou moc do vlastních rukou, třeba i za vydatného potlačování politické i občanské opozice. Ano, i Babiš v sobě má něco „diktátorského“, zároveň mu ale dělá dobře, když si může dělat selfiečka se západními politiky. Takže když už dojde na lámání chleba a náš pravděpodobný budoucí staronový premiér si bude moci vybrat, raději si pojede potřást rukou s Macronem, Merzem nebo Starmerem, než aby odjel panáčkovat do Moskvy, jako to v posledních dnech dělá slovenský premiér Fico. Bohužel ale Babiš nemá žádné pevné hodnoty, tudíž jeho politické směřování bude do velké části ovlivněno tím, s kým bude nucen spolupracovat. Jaké se nabízejí reálné varianty s přihlédnutím k současné politické situaci?

Tato varianta je s velkým otazníkem, protože dle průzkumů by tyto strany měly problém dát dohromady většinu - dle dubnových čísel by tato kombinace stačila na 98 mandátů (75 pro hnutí ANO a 23 pro SPD), ovšem u SPD vidíme rostoucí trend po oznámení společné kandidátky s Trikolorou, Svobodnými a PRO, tudíž je dost dobře možné, že po volbách to na 101 poslaneckých křesel stačit bude. Každopádně jde přesně o tu nebezpečnou kombinaci Babiše a strany s extrémistickou rétorikou, která ho bude tlačit do daleko vyhraněnějších pozic, než které by ANO zastávalo samo od sebe. Babiš sám tuto variantu určitě nepreferuje, bohužel pro něj se ale aktuálně nerýsuje žádná další politická síla, která by se jevila být dost silnou na to, aby s ní bylo možno složit dvoučlennou koalici - z logických důvodů nízké stability hnutí ANO velké koalice nepreferuje.

Ovšem i v tomto případě by to se stabilitou mohlo být velice nejisté, protože jak už bylo napsáno, SPD k sobě do party přibralo i několik menších stran a ty v sobě mají množství kandidátů, kteří se mohou stát neřízenými střelami a Tomio Okamura je nemusí dokázat ovládat - jednoduše se tak může stát to samé, co teď sledujeme na Slovensku, tedy že několik poslanců si postaví hlavu a bude vládu vydírat jen pro to, že jejich hlasy jsou potřeba k udržení většiny. Pokud se do poslaneckých lavic dostane třeba takový Jindřich Rajchl, nemyslím si, že bude ochoten a schopen potlačit vlastní ego ve prospěch celku a jeho střet s Okamurou a posléze i Babišem bude nevyhnutelný. Zuzanu Majerovou Zahradníkovou s její hysterickou a ukřičenou rétorikou si také moc jako konstruktivního partnera nedovedu představit, navíc když velkou část své kritiky postavila na odporu proti covidovým opatřením, které na začátku zaváděl kdo? Ano, přesně tak, její možný budoucí šéf Babiš. Zkrátka by to byla hodně nesourodá sebranka plná ničím nepodloženého vysokého sebevědomí.

V této variantě ale pro Babiše vidím dvě velká úskalí, kterých si je určitě vědom i on sám. Tím prvním je požadavek SPD na vyhlášení referenda o vystoupení z EU a NATO - jak už jsem napsal, Babiš rozhodně není nějaký prozápadní jestřáb, ale je dost pragmatický i soudný na to, aby ze západních struktur nevystupoval a ani si s touto rétorikou nezahrával. Referendum je totiž časovaná bomba, o čemž mohou třeba v Británii po brexitové zkušenosti jen vyprávět - svěřit plnou moc do rukou lidu, který z většiny zásadní problematice do hloubky vůbec nerozumí, je politická sebevražda. Druhým problémem této vlády jsou personálie, protože kulantně řečeno, parta kolem Okamurovy SPD nenabízí moc schopných lidí, ale ministerské posty určitě chtít budou. Zasedne tak na ministerstvo kultury legendární Miloslav Rozner? Bude policisty posílat na hranice chytat migranty sám Okamura z pozice ministra vnitra? Nebo se dočkáme Jindřicha Rajchla, jednoho z hlavních covidových dezinformátorů, na pozici ministra zdravotnictví? Nic z toho by Babišově vládě k nějaké politické stabilitě nepomohlo a spíše by ji to poslalo na tu tolik omílanou slovenskou trajektorii.

Varianta menšinového kabinetu s podporou komunistů není nemožná už jen z toho důvodu, že taková vláda tu pod Andrejem Babišem už jednou byla. Babiš se netají tím, že jeho vysněným partnerem jsou Motoristé, ovšem ti budou mít co dělat, aby se vůbec dostali nad 5 %, tudíž pravděpodobně nepřinesou dost mandátů na to, aby pomohli utvořit většinovou vládu. Motoristé se zároveň vymezují proti společné vládě s SPD, se Stačilo pak pravděpodobně nebude chtít otevřeně spolupracovat sám Babiš, protože ten je na předhazování vlastní komunistické minulosti dost háklivý na to, aby dobrovolně píchal do vosího hnízda. Ovšem tichou podporou ze strany SPD, Stačilo nebo obou by ANO ani Motoristé na konci dne asi nepohrdli, protože by to asi byl jediný způsob, jak udržet jejich vládu při životě.

Motoristé jsou ideálním partnerem pro Babiše především proto, že mají na většinu zásadních věcí stejný názor jako on sám - tedy v podstatě žádný. Jasně, jsou tu některá nosná témata, především pak láska k autům (těm se spalovacím motorem) a kritika Green dealu, ovšem pokud se Motoristů zeptáte na otázky ohledně daní, školství, zdravotnictví nebo snad kultury, vůbec nic se nedozvíte. Babiš se do Green dealu z pozadí naváží taky rád, takže to by mu určitě nevadilo, zároveň by mu naprosto vyhovovalo, že v ostatních tématech by nebyl omezován a nikam tlačen. Motoristům by bylo úplně jedno, pokud by Babiš chtěl snížit důchodový věk na 50 let, ztrojnásobit důchody, nebo dát plošně všem důchodcům slevu 30 % na nákupy v Kauflandu. Být v koalici s takto bezpohlavní stranou je pro každého vlastně za odměnu. Celkově koalice ANO a Motoristů by byla ideologicky asi nejvíce neukotvenou koalicí, kterou jsme kdy měli, protože jde o čistě populistickou kombinaci, která může bezostyšně střídat názory v závislosti na tom, co plebs zrovna chce.

Vzhledem k tomu, že i sám Okamura si podle mě uvědomuje, jak kompetenčně prázdná je jeho strana, by možná byl i on rád, kdyby mohl Babišovu vládu jen tiše podporovat. Tím pádem by mohl docílit určitých ústupků ve svůj prospěch, které by mohl prodat svým voličům, zároveň by ale nemusel reálně dělat žádnou práci a za nic by nenesl odpovědnost. Naprosto ideální kombinace pro člověka, pro nějž je politika jenom byznys a jediným jeho cílem je po každých volbách dosáhnout na co nejvyšší státní příspěvek do stranické kasy. Stačilo by podle mě s tichou podporou také žádný zásadní problém nemělo, Kateřina Konečná se netají tím, že s Babišem je ochotna spolupracovat a všechny ty podivné existence, které za koalici kandidují (Bobošíkovou počínaje a Vidlákem konče), by určitě vzaly zavděk alespoň iluzí nějakého reálného vlivu.

Sice jsem psal, že Babiš by s komunisty asi vládnout otevřeně nechtěl, na druhou stranu nechci působit naivně a říkat, že šéf hnutí ANO má nějaké morální zábrany, tedy určitě není na místě úplně shazovat tuto variantu ze stolu. Jelikož se Stačilo by asi nebylo možno vytvořit většinovou koalici, nabízí se do party přibrat extremisty z druhého konce spektra, tedy Okamurovu SPD. Jde sice o velice nesourodý slepenec, na druhou stranu programy těchto stran jsou si až nápadně podobné a v tomto případě platí, že je ve výsledku jedno, o jakém extrému se bavíme, protože se oba názorově projevují velice podobně. Tato spolupráce by sice asi byla prvním evropským paktem tohoto druhu od dob toho mezi Molotovem a Ribbentropem, ovšem historie už ukázala, jak pragmatičtí dovedou být představitelé těchto směrů, pokud jde o vzájemnou spolupráci v zájmu uzurpování moci.

Tato koalice by ovšem byla noční můrou Andreje Babiše především z personálních důvodů, takže proto si nemyslím, že by byl ochoten touto cestou jít. Ve vládě by mohl mít až moc neřízených střel, které pojedou pouze svou vlastní agendu a vzhledem k tomu, jak moc velký je Babiš mikromanažer, nedá se očekávat, že by byl ochoten poskytnout svým partnerům moc velkou volnost. Pokud by ale v nějakém hypotetickém světě Babiš dal hlavu na špalek a do této šílené spolupráce šel, můžeme očekávat zestátnění veřejnoprávních médií, omezení svobody slova, politickou ostrakizaci a pravděpodobně mnoho absurdit slovenského typu. U nás sice nemáme medvědy, ale nemám pochyb o tom, že Jindřich Rajchl by si nějaký bizár, na kterém by postavil svou politickou image, přeci jen našel. Tato vláda by každopádně byla zdaleka tím nejšílenějším, co by nás mohlo potkat a pokud by vydržela pohromadě celé čtyři roky, zůstalo by tady po ní jen spáleniště.

Poslední varianta je možností čistě hypotetickou, která je navíc podmíněna jednou zásadní věcí - tedy tou, že koalice Spolu naprosto selže, ODS sama získá malé množství mandátů a Petr Fiala bude na následném sjezdu odvolán. Pokud by se do čela strany následně dostal někdo z toho post-klausovského křídla strany (například Jan Skopeček), ODS by mohla být otevřena jít do spolupráce s hnutím ANO, ke kterému má konec konců programově blíže, než měla třeba ke koaličnímu partnerovi Pirátům. V případě toho, že ODS ve volbách selže dostatečně na to, aby skončil Petr Fiala, ovšem určitě nebude mít dost mandátů na to, aby společně s ANO sestavila většinovou vládu - nabízí se tedy přibrat do ní Motoristy, kde se nachází velké množství lidí z okolí právě Václava Klause. Společně by tak mohli sestavit ODS revival, který by následoval svého ideového vůdce z přelomu milénia.

Tato varianta samozřejmě není tou nejpravděpodobnější už jenom proto, jak moc se současné vládní strany vymezují vůči Babišovi, ovšem není tajemstvím, že v ODS skutečně existuje část členské základny, která by se spolupráci s ANO rozhodně nebránila. Ano, Jan Zahradil a Boris Šťastný už jsou pryč - shodou okolností oba u Motoristů - i tak ale v ODS stále je dost těch „pravověrných“ členů, tedy těch, kteří praktikují spíše pragmatickou politiku. Jde o stejnou sortu lidí, kterým nebyla proti srsti opoziční smlouva s tehdy Zemanovou ČSSD, takže koalice s Babišem by pro ně rozhodně nebyla za čárou. Své reálné opodstatnění to pro ODS má, protože je velká šance, že ve vládě s Babišem by bylo možné prosadit větší část programu, než to bylo možné v názorově pluralitní koalici, kde neustále existovaly levicové protitlaky jak od Pirátů, tak i od STAN nebo KDU-ČSL.

Závěrem tedy můžeme říci, že Andrej Babiš velice pravděpodobně bude naším dalším premiérem, ovšem jen těžko můžeme říct, jakým bude premiérem. Ve spolupráci s SPD nebo Stačilo asi bude premiérem silně protimigračním, euroskeptickým a autoritářským. Ve spolupráci s Motoristy bude praktikovat bezbřehý populismus, nebude mít žádnou brzdu a velice pravděpodobně naši zemi zadluží ještě daleko více než při jeho poslední vládě. A pokud proti všem předpokladům bude spolupracovat s ODS, může se z něj stát pravicový jestřáb. Je opravdu absurdní, že sice tušíme, kdo nám bude vládnout, ale vlastně nevíme nic o tom, co to pro nás vlastně znamená. Trochu se ale bojím, že ať to dopadne jakkoliv, nečeká nás nic dobrého.