Článek
Zřejmou změnou bylo místo a čas projevu. Prezident Petr Pavel opustil znovuobnovenou tradici vánočních poselství a přednesl svoji řeč na Nový rok. Tentokrát v areálu Pražského hradu.
To byla ale ta nejmenší změna. Samotný projev totiž působil doopravdy jinak. Jak svou náplní, tak i tónem, kterým byl podán.
Na rozdíl od předešlých deseti svátečních řečí se tato nesla v duchu opravdové naděje. Působila mnohem pevněji a jistěji, přinášela uklidnění. Samozřejmě, že prezident neopomněl dodat, co za svůj ani ne rok dokázal a prožil. Byl to však jen zlomek projevu - bylo tak místo na mnohem důležitější témata.
Právě v nich Pavel exceloval. Doby sobeckého státníka, který se ohlížel jen zpět na svou minulost a „úspěchy“, jsou již pryč. Nyní máme osobnost, která, věřím, byť svým projevem, dokáže pozvednout náladu mezi lidmi. Vize v lepší a bezpečnější budoucnost je tím, co má novoroční projev hlavy státu skutečně přinést - zde tomu tak je.
Pozastavil se i u domácí politické situace. Svými slovy sice vyjádřil podporu současné vládě, zkritizoval ji však za nedostačující komunikaci. I tak ale nabil opozičním stranám, které se, jak sám zmiňuje, nestraní zneužití našich obav. Promluvil i o přijetí eura a zároveň jej podpořil. Euro vyvolává v posledních letech veliké diskuze a rozděluje společnost. Avšak jeden z hlavních podnětů k jeho přijetí je, že jsme se k tomu zkrátka zavázali.
Hlavní předností celé řeči však byla slušnost. V přednesu nikoho nedehonestoval, pokud tedy nepočítáme definice slov „populisté“ a „extremisté“. Naopak vyzdvihl mladé lidi, že právě oni jsou těmi, kteří jednou budou řídit chod světa. Slíbil iniciování diskuzí na téma potíží mladých generací. A to je něco, co zejména od opozičních stran neslyšíme.
Projev tak byl mnohem lidštější, než tomu bylo v posledních letech. Na závěr zdůraznil důležitost opory svých nejbližších. V souvislosti s tím poděkoval své ženě Evě za podporu. V tu chvíli mi tak trochu hrkly slzy do očí. Poprvé za několik let totiž vidím a slyším státníka, jenž si váží lidí.
