Thomas Paukner rozvířil českou politiku. Otevírá kauzy, které jiní přehlížejí

Ještě před několika měsíci jméno Thomas Paukner téměř nikdo neznal. Dnes patří mezi nejdiskutovanější autory českého internetu. Jeho investigativně laděné texty sdílejí desetitisíce lidí, reagují na ně politici, novináři i velká média a kolem jeho identity vznikla řada spekulací.

Sám vystupuje pod pseudonymem a tvrdí, že anonymitu potřebuje kvůli ochraně své rodiny i zdrojů. Současně opakovaně uvádí, že většina jeho práce stojí na veřejně dostupných dokumentech – od registru smluv přes obchodní rejstřík až po výroční zprávy institucí. Podle jeho vlastních slov tvoří přibližně 80 procent jeho zjištění veřejné zdroje a zbytek informace získané od lidí z prostředí politiky či státní správy.

V posledních týdnech se jeho pozornost soustředila především na období vlády Petra Fialy. Největší ohlas vyvolala série textů věnovaná ministerstvu vnitra pod vedením Víta Rakušana. Paukner upozornil na miliardový tendr na nové policejní a hasicí vrtulníky, ve kterém podle něj zvítězila společnost Česká letecká servisní z okruhu podnikatele Jaroslava Strnada za cenu výrazně vyšší než konkurenční nabídka Airbusu. Kritizuje zejména způsob hodnocení nabídek a požaduje podrobnější vysvětlení celého tendru.

Další jeho články se věnují hnutí STAN, poslanci Janu Farskému, hospodaření České televize nebo vazbám mezi politiky, státní správou a významnými podnikatelskými skupinami. Společným jmenovatelem je snaha upozornit na témata, která podle autora zůstávala mimo hlavní mediální pozornost.

Nejnověji se Thomas Paukner pustil také do obrany moderátora Čestmíra Strakatého. Ten se stal terčem kritiky části veřejnosti po zveřejnění fotografie s ministrem kultury Oto Klempířem. Paukner označil reakce některých novinářů a veřejně známých osobností za společenský lynč a varoval před atmosférou, kdy jsou lidé posuzováni podle toho, s kým se vyfotí nebo s kým vedou rozhovor.

Ve svém komentáři přirovnává podobné chování ke kulturní revoluci v Číně nebo k mccarthismu ve Spojených státech. Tvrdí, že společnost se stále více rozděluje na „správné“ a „nesprávné“ občany a že pod hesly ochrany demokracie může docházet k potlačování svobody projevu. Tyto historické paralely představují jeho názor a hodnotící interpretaci.

Pauknerova práce současně vyvolává otázky. Velká média upozorňují, že jeho identita není veřejně známá a účet na platformě Médium.cz byl označen jako účet spojený s PR agenturou. Sám autor vysvětluje, že jde o administrativní označení firmy, přes kterou účet spravuje, a odmítá, že by za jeho texty stála komunikační agentura.

Bez ohledu na debatu o autorově identitě je zřejmé, že během krátké doby dokázal otevřít témata, která se dostala do veřejné diskuse. Zároveň platí, že řada jeho závěrů dosud nebyla potvrzena ani vyvrácena orgány činnými v trestním řízení nebo soudy. Proto je vhodné jeho texty vnímat jako investigativní podněty založené na veřejných dokumentech, nikoliv jako definitivně prokázaná zjištění.

Jisté však je jedno. Thomas Paukner se během několika měsíců stal jedním z nejvýraznějších nových hlasů české politické publicistiky. Ať už s jeho závěry čtenáři souhlasí či nikoli, jeho texty přiměly politiky, média i veřejnost diskutovat o tématech, která byla ještě nedávno mimo hlavní pozornost.