Vláda obešla prezidenta? Nebo respektuje Ústavu? Spor o vedení delegace NATO vstupuje do nové fáze!

Kabinet premiéra Andreje Babiše v pondělí potvrdil, že prezident Petr Pavel bude součástí české delegace na summitu NATO v Ankaře. Zároveň ale vláda ponechala v platnosti své původní usnesení, podle něhož je vedoucím delegace premiér.

Právě tento krok otevírá další kapitolu dosud nevídaného ústavního sporu.

Prezident totiž dlouhodobě tvrdí, že jako hlava státu je podle protokolu summitu automaticky vedoucím delegace. Vláda naopak zastává názor, že Ústavní soud jí uložil pouze zajistit prezidentovu účast, nikoliv změnit usnesení o vedení delegace. Ministr zahraničí Petr Macinka výslovně uvedl, že předběžné opatření platné usnesení vlády nezrušilo.

Předběžné opatření Ústavního soudu vládě uložilo:

Soud však výslovně nerozhodl, kdo má být vedoucím delegace. Ani nezrušil vládní usnesení, které tuto roli svěřilo premiérovi.

Právě na tom vláda staví svou argumentaci.

Z právního hlediska je odpověď složitější, než se může zdát.

Usnesení vlády o vyslání delegace zůstává v platnosti, pokud jej vláda sama nezmění nebo pokud není zrušeno jiným zákonným způsobem. Předběžné opatření Ústavního soudu se soustředilo na účast prezidenta, nikoli na změnu vedoucího delegace.

Vláda proto tvrdí, že splnila vše, co jí soud uložil.

Prezident s tím nesouhlasí a tvrdí, že postavení hlavy státu automaticky znamená i vedení delegace.

Právě zde vzniká jeden z největších zmatků.

Summity NATO jsou označovány jako setkání hlav států a předsedů vlád. Aliance však neurčuje, kdo má být vedoucím delegace jednotlivého členského státu. NATO vychází z toho, koho členský stát oznámí jako svého představitele podle vlastního ústavního pořádku.

Diplomatický protokol řeší pořadí při jednání, usazení nebo slavnostní ceremonie. Neurčuje ale, zda musí být vedoucím delegace prezident nebo premiér. To je otázka českého ústavního práva a vnitrostátního rozhodnutí.

Petr Pavel opakovaně připomíná, že od vstupu České republiky do NATO vedli českou delegaci téměř vždy prezidenti. Podle něj jde o ustálenou ústavní praxi, kterou by měla vláda respektovat do doby, než Ústavní soud rozhodne ve věci samé.

Jenže vláda namítá, že dlouhodobá praxe sama o sobě nevytváří právní povinnost a že odpovědnost za zahraniční politiku nese podle Ústavy vláda.

Po pondělním rozhodnutí vlády se spor posunul.

Už nejde o otázku, zda prezident na summit pojede. To vláda respektovala.

Nově se vede spor o to, kdo bude Českou republiku na summitu skutečně reprezentovat jako vedoucí delegace, kdo bude sedět na jednáních určených vedoucím delegací a kdo ponese odpovědnost za prezentaci oficiálních stanovisek České republiky.

Právě tato otázka může být pro budoucí výklad Ústavy ještě významnější než samotná účast prezidenta na summitu.

Pokud by Ústavní soud v budoucnu dovodil, že prezident je automaticky vedoucím delegace na summitech NATO, šlo by o významný precedent pro vztahy mezi prezidentem a vládou. Pokud naopak potvrdí pravomoc vlády určovat vedoucího delegace, posílí tím dosavadní parlamentní pojetí českého ústavního systému.

Rozhodnutí ve věci samé se očekává až po skončení summitu.

Do zahájení summitu NATO zbývá jen několik dní a možností není mnoho.

Nejpravděpodobnější variantou je, že vláda bude i nadále považovat za vedoucího delegace premiéra, zatímco prezident bude vystupovat jako hlava státu a bude tvrdit, že je vedoucím delegace z titulu své funkce. Spor se tak může přenést přímo do Ankary.

Organizátoři summitu musí od České republiky obdržet seznam delegace a určit, kdo bude za Českou republiku zván na jednání určená pouze vedoucím delegací. Pokud české orgány vyšlou rozporné informace, bude nutné situaci vyřešit diplomatickou cestou ještě před zahájením summitu. NATO samo neurčuje, kdo má být vedoucím delegace – vychází z oznámení členského státu.

Pokud by prezidentovi nebyla umožněna účast na jednáních určených vedoucím delegací, mohl by tvrdit, že vláda fakticky obchází předběžné opatření Ústavního soudu. Není však jasné, zda by bylo možné do začátku summitu získat další procesní rozhodnutí.

Nelze vyloučit ani dohodu obou ústavních činitelů. Premiér by mohl formálně zůstat vedoucím delegace podle usnesení vlády, zatímco prezident by se zúčastnil všech klíčových jednání jako hlava státu. Takové řešení by sice nevyřešilo samotný kompetenční spor, ale zabránilo by diplomatickému trapasu před ostatními členskými státy NATO.

Pokud vláda splnila předběžné opatření tím, že prezidenta zařadila do delegace, ale současně ponechala premiéra jako vedoucího delegace, vzniká nová otázka: Splnila skutečně smysl rozhodnutí Ústavního soudu, nebo pouze jeho doslovné znění?