Článek
V předjaří roku 1645 se v kopcovité krajině nedaleko Votic střetlo asi 30 000 vojáků ve významné bitvě závěrečné fáze třicetileté války. Císařským vojákům velel hrabě Melchior von Hatzfeld, švédskou armádu vedl polní maršál Lennart Torstensson. Bitvy se zúčastnil i tehdy 23letý budoucí švédský král Karl Gustav. U Jankova mu byl prostřelen plášť i klobouk, vyvázl však bez zranění a již za 9 let usedl na švédský trůn.
Krajina kolem Votic a Miličína se nazývá Česká Sibiř, jde o součást Vlašimské pahorkatiny a své jméno nemá tato oblast náhodou. Je vyhlášena tuhou zimou, dlouho se zde drží sníh. Pro vojáky a jejich koně byly podmínky v místě bitvy velice složité. Zasněžený les, kopce, zamrzlé rybníky. Vesnice, kterými vojska přitáhla k místu střetnutí byly zcela vyrabované, bylo velmi obtížné sehnat něco k jídlu, nebo přespat pod střechou. Dodnes se v kraji užívá přísloví: „Pusto, jako u Jankova.“
Podblanicko.
Císařští dorazili k Jankovu jako první. Po dvoudenním pochodu, během něhož urazili padesát kilometrů, zaujali výhodnou pozici kolem vrchu Skrýšov. Švédové přenocovali v okolí kopce Džbány, západně od Jankova. Vojska protivníků byla přibližně stejně početná, každé 15 000 vojáků. Heslo císařských bylo „Sancta Maria“ a znakem orlice v korouhvi, švédské heslo „Hjalp Jesus“, ve znaku lev. Švédská armáda měla 9000 jízdních, císařských jezdců bylo asi 10000. Značný rozdíl byl však v dělostřelectvu. Zatímco na švédské straně bylo 60 děl, Hatzfeld měl k dispozici pouze 26 kusů. Torstensson byl od roku 1629 velitel švédského dělostřelectva a zavedl významné reformy. Sjednotil ráže děl, nadále pouze 24, 12 a 3-liberní děla. Lehká tříliberní děla byla schopná poskytovat postupující pěchotě přímou palebnou podporu. Těchto pohyblivých děl měl Torstensson u Jankova celých 36 a císařským působila velké ztráty.
Kolem osmé ráno začala ve sněhu a mrazu bitevní vřava. V lesnatých kopcích okolo Jankova se utkalo 30 000 vojáků a 20 000 koní. Bitva skončila až pozdě odpoledne, vojska švédského maršála Torstenssona drtivě porazila císařské. Švédové zvítězili především díky neobvyklému manévru, kryti údolím obešli výhodně rozestavěnou císařskou armádu z boku a zaútočili na její křídlo. Ač to podle výsledku nevypadá, bitva nebyla jednoznačná, došlo k dramatickým zvratům. Císařským bavorským jezdcům se v jednu chvíli podařilo zaútočit na švédský týl a na hodinu byla v zajetí dokonce manželka Torstenssona Beata De la Gardie. Bavorští však neodolali, začali plenit trén a byli vzápětí smeteni navrátivší se švédskou jízdou. Zatímco vrchní velitel císařských hrabě Melchior von Hatzfeld byl zajat, maršál Torstensson mohl bez odporu pokračovat v tažení na Vídeň. Dne 13.března vjel do Jihlavy, 22.3. se zmocnil Znojma a 4.května stanul před Brnem. Neúspěšné obléhání Brna, které trvalo až do srpna a Torstensson při něm přišel o osm tisíc vojáků, to je ale jiná kapitola. Švédský maršál již u Jankova velel z nosítek (trápila ho dna). Po ústupu od Brna předal velení ze zdravotních důvodů generálu Wrangelovi. Vrátil se domů a zemřel ve Stockholmu roku 1651, ve věku 47 let.
Bitva u Jankova je v naší historii poněkud zastíněna bitvou na Bílé hoře z roku 1620, ale rozhodně není méně významná. Císařská armáda zde byla těžce poražena a po létech válčení se konečně začalo uvažovat o mírových jednáních. Jankov byl velmi krvavou bitvou, na švédské straně zahynulo asi 2000 mužů, na císařské straně byly ztráty 5-6 tisíc mrtvých. (12.3.1645 se konala přehlídka císařského vojska, z původní armády čítající 15000 mužů zbylo pouze 2824 vojáků). Obecně, třicetiletá válka způsobila demografickou katastrofu. Nesrovnatelně horší, než např. druhá světová válka. Jenom České království přišlo o 40% populace! Morava měla před válkou 800 000 obyvatel, po válce půl milionu…
Jankovská naučná stezka.
A ještě ten slíbený poklad. V lese Hartmany ukryl císařský důstojník se čtyřmi muži plukovní pokladnu. Orientačním bodem byla zvláštně pokřivená borovice. Bitvu přežili dva z těchto pěti zasvěcených a pro pokladnu se po bitvě vrátili. Jenže místo hlídal obrovský černý pes, kterého nebylo možné zastřelit. Zkusili si peníze vyzvednout ještě několikrát, ale marně. Poklad tam tedy leží dodnes. Jediná šance je vypravit se pro něj na Velký pátek, místo označuje modré světélko… Ale kdyby se vám nepodařilo nalézt pokladnu, kolem Jankova je velice zajímavá naučná stezka.
Prameny: Václav Šustr, Bitva u Jankova 1645, Votice 1994
Lukáš Sláma, Bitva u Jankova 6.3.1645, VEDUTA 2021
Tomáš Koch, Jankow 1645, Historický klub Týnec nad Sázavou 2014
Informační panely na místě
