Jízda králů - stále záhadný pozůstatek předkřesťanských kultů

Slovácko, oblast na jihovýchodě Moravy, kterou vymezují Karpaty, Vizovická vrchovina a řeky Morava a Dyje. Slovácko obývá asi půl miliónu obyvatel, střediskem je Uherské Hradiště, dalšími většími městy jsou Břeclav, Hodonín, Uherský Brod, Strážnice, nebo Otrokovice. Slovácko je v současnosti pod Jihomoravským a Zlínským krajem. Obyvateli oblasti jsou moravští Slováci, významnými rodáky ze Slovácka jsou např. Jan Amos Komenský, Tomáš Garrigue Masaryk, Jan Skácel a Josef Somr.

Obec Vlčnov se nachází v regionu Slovácko, uprostřed kotliny Bílých Karpat. Pro svou rozmanitou barevnost krojů, hudební tradice, vinařství a hlavně každoroční slavnost jízdy králů je zvána „Perlou Slovácka“. Jízda králů je od roku 2011 zapsána na seznam UNESCO jako nehmotné dědictví lidstva.

Jízda králů se koná tradičně vždy poslední květnovou neděli. Jízdu tvoří skupina jezdců na vyzdobených koních, v jejichž středu jede na bílém koni král oblečený v dívčím kroji, s růží v ústech na znamení mlčenlivosti. Vedle krále jedou dva pobočníci, kteří krále chrání šavlemi a ostatní jezdci vyvolávají vtipné veršovánky. Král je hlavní postavou slavnosti. Podle tradice jím má být chlapec mravně zachovalý, zpravidla ve věku mezi 10.- 12. rokem. Původ této postavy je předmětem různých úvah a teorií.

O vzniku jízdy králů se vypráví několik pověstí. Nejznámější z nich spojuje obyčej s bitvou u Bílovic, v níž se v roce 1469 utkal český král Jiří z Poděbrad s uherským králem Matyášem Korvínem. Uherský král po prohrané bitvě prchal a převlékl se do ženských šatů, aby nebyl poznán. Jízda králů je tedy obrazem královského útěku. Opačná verze pracuje se synem Jiřího z Poděbrad, knížetem Viktorinem, který byl zajat a uvězněn na Matyášově hradě Trenčíně. Tato pověst vypráví o hrdinství skupiny Vlčnovjanů, kterým se podařilo knížete osvobodit a vrátit do čela českého vojska. Zajímavá je také zmínka o uherském králi Štěpánovi II., který bojoval v roce 1116 v bitvě na Luckém poli, někde poblíž Vlčnova. Král Štěpán II. byl nazýván „král Dítě“, neboť v době bitvy mu bylo pouze dvanáct let.

Dnes už zůstal Vlčnov jediným místem, kde se jízda králů udržela v každoročním opakování. Starobylý zvyk je už jen fragmentem letnicových slavností. Jejich celkový ráz neznáme, ačkoli kdysi měly velký význam s mnoha symbolickými znaky. Považuje se za jisté, že kořeny slavnosti sahají do předkřesťanského období a že se tvrdošíjně udržovala, přestože byla zakazována. Církevní zákazy měly vymýtit tento pohanský zvyk, ale ten přesto přetrval staletí.

Vždy šlo o obřad vážný a důstojný, prolínají se v něm dvě roviny. Jednak jde o obřad dospělostní, při kterém jsou dospívající mládenci (odvedenci) převáděni do stavu bojovníků - tedy dospělých. Druhá rovina je ochranná funkce obřadu, která měla nadpřirozenými prostředky zajistit polní úrodu. Zdar úrody byla existenční nutnost pro přežití společenstva. Dosah a význam jízdy králů si dnes asi nedovedeme představit v plném smyslu, souvislosti jsou nám již příliš vzdálené, ale přesto je tato slavnost stále úžasným zážitkem.

Prameny: Václav Frolec, Jízda králů, TEPS 1990

Jiří Jilík, Záhadná jízda králů, MH 2007

Josef Beneš, Vlčnovská jízda králů, Vlčnov 2007

Autor foto: Ondřej Sobín