Článek
Většina článků o přežívání v nehostinných podmínkách se zaobírá významem jídla a tekutin pro šťastný návrat z dobrovolného, či nedobrovolného výletu do přírody. Toto téma je velice široké. Dehydrované potraviny a jejich domácí příprava, lov drobných zvířat, sběr jedlých plodů, filtry na vodu, získávání pitné vody v přírodě a podobně.
Samozřejmě, mít co pít a jíst je velmi důležité (obzvláště v nouzové situaci), hlavně pro psychiku přežívajícího. Ale, ve skutečnosti, bez vody vydržíte naplno fungovat hodiny, bez jídla dokonce dny. Jak se říká – bez jídla je smutno, ale do padesátého dne se umře málokdy…
Akutní nebezpečí pro unaveného, možná i zraněného člověka je nízká teplota, spojená s větrem a vlhkostí. Studený vítr, pokud se ihned neschováte, nebo jste nedostatečně oblečeni, vás vyčerpá a následně zabije za pár minut. Obecně známý je tzv. větromrazový koeficient. Jde o vyjádření ochlazovací schopnosti větru, v podstatě jde o to, že když při -10 stupních začne silně foukat, jeví se nám to jako -30 stupňů. A to je opravdu velký rozdíl. Na nechráněné kůži se mohou rychle tvořit omrzliny, špatně oblečené tělo přestane stíhat tvořit teplo, vypne zásobování krví do periférií, dostaví se třas, později také malátnost a ospalost. Reinhold Messner kdysi napsal, že smrt podchlazením je patrně celkem příjemná. Nevím, Hanč s Vrbatou a poručík Beran z výpravy profesora McDonalda by to asi viděli jinak.
Pro jistotu přepočet – rychlost jeden metr za sekundu se rovná 3,6 km/h.
Vliv vlhkosti (deště, nebo mokrého sněhu), to je na samostatnou kapitolu, naprosto nejhorší a opravdu život ohrožující je pád do studené vody, např. po prolomení ledu. Tohle je třeba nacvičit, jde o rychlost, pokud je vás skupina, musíte spolupracovat. Ihned postavit stan, převléknout oblečení, oheň, teplé tekutiny, jídlo. Ovšem, ne vždy je po ruce stan, spacák a teplý čaj. Pak máte problém, pád do ledové vody může být skutečně konečná. U Inuitských lovců tuleňů, mrožů a velryb je podchlazení po pádu do moře nejčastější příčinou úmrtí.
Inuitský lovec.
Takže, s překonáváním vodních překážek velice opatrně, ať už budete brodit horskou bystřinu, nebo se chystáte překonat zamrzlou vodní plochu.
Ale zpátky k našemu zabijáckému větru. Oblečení je klíčové, několikavrstvý goretex je určitě výhra, ale pomůže i prořídlá větrovka po dědečkovi, v opravdové nouzi staré dobré noviny pod košili. Prostě postavit rychle nějakou bariéru mezi chladnoucí tělo a vítr. Pokud máme stan, je třeba dát pozor na větruodolnost. Vyrobit nepromokavý stan není problém, neproprší ani kus igelitu, ovšem ustát opravdu silný vítr, to už každý stan nedokáže. Jen málo věcí vám pokazí noc tak důkladně, jako vichřicí sfouknutý stan, polámané tyčky a do toho silný déšť se sněhem, nejlépe ve dvě ráno.
Lawrence Oates kráčí vstříc smrti, rok 1912.
Takže rozhodně doporučuji silně vyztužený stan, kovové tyčky, ocelové kolíky, sněhové límce. I za cenu vyšší hmotnosti a obtížnější stavby. Dále zmizet z otevřené planiny, do lesa, mezi stromy, do staré boudy, pokud není les v dohledu, zídka z kamení také vyrobí závětří. Když jsme na sněhu, můžeme vytvářet různé záhraby, falešná iglú z hromady udusaného sněhu, nebo se pustit do stavby opravdového iglú. Při stavbě se mimochodem solidně zahřejete. Na výpravy za sněhem je výborným pomocníkem lopata. Jakákoliv je lepší než ruce. Výprava do lesních oblastí vyžaduje sekerku, nůž je samozřejmostí.
Pokud se na výpravě něco opravdu pokazí a musíte rychle pro pomoc, spadlo s vámi letadlo, nebo vykolejil vlak, případně lanovka, oblečte na sebe něco, co neprofoukne, nezdržujte se chytáním jelena k snědku a ustupujte do civilizace. Snažte se držet nějaký stálý směr, i když nebude ideální, po nějakém čase dojdete k lidem. Otázku orientace v terénu si ale necháme na příště. Cestou si krátce odpočiňte v závětří, ale hlavně vytrvale a s rozvahou jděte dál.
Přemýšlejte o tom, co děláte, šetřete silami, vyhýbejte se zranění a nezapomínejte, že zpocený Eskymák, je mrtvý Eskymák.
