Článek
Když jsem nedávno shlédl legendární film Čelisti z roku 1975, opět na mě nejvíc zapůsobil monolog lovce žraloků Quinta. Ta scéna přechází z humorného trumfování se navzájem s ichtyologem Hooperem různými jizvami a zraněními, ale potom Quint vysvětlí své tetování „Indianapolis“ a tady legrace náhle končí. Vypráví děsivý příběh o potopení lodi, na které za druhé války sloužil, a hlavně o jatkách, která potom mezi trosečníky způsobili žraloci. A nejhorší na tom je, že vůbec nelhal.
Americký těžký křižník Indianapolis (CA - 35) byl spuštěn na vodu v listopadu 1931. Jeho délka byla 186 metrů, šířka 20 metrů, výtlak 9850 tun. Ve výzbroji měl devět děl ráže 203 mm a byl velice rychlý - až 32,5 uzlů. Mimochodem, také velmi dobře vypadal. Ve třicátých letech sloužil téměř jako osobní loď prezidenta Franklina Delano Roosevelta, křižník ho vozil na oficiálních cestách, prezident někdy rybařil z jeho zádi. Tato loď se účastnila pacifického tažení, podporovala vylodění na Aleutských ostrovech, jako vlajková loď viceadmirála Spruanceho ostřelovala Tarawu, atol Eniwetok, ostrov Saipan, Peleliu, Iwodžimu, Okinawu. U Okinawy byl však Indianapolis 31. března 1945 zasažen japonským sebevražedným pilotem kamikaze. Výbuch prorazil dno lodi a poškodil hřídel čtvrtého šroubu. Křižník bylo nutno odeslat k opravě do Spojených států. Po skončení oprav dostává Indianapolis supertajný úkol - dopravit části atomové bomby pro Hirošimu na základnu Tinian. Křižník opouští Sanfranciskou zátoku přesně dvě a půl hodiny po prvním úspěšném výbuchu atomové pumy v pouštní střelnici Alamogordo, v 8 hodin ráno 16. července 1945. Veze ocelový válec, který skrývá v olověném pouzdře podkritické množství uranu 235 a také odpalovací mechanismus pumy.
Hirošimský výbuch.
Na havajskou základnu Pearl Harbor doplul křižník v novém rekordu 74,5 hodiny, rychle doplnil palivo a pokračoval na ostrov Tinian, kam dorazil ráno 26. července. Po vyložení veledůležitého nákladu dostal rozkaz pokračovat na Guam a dále na filipínský ostrov Leyte. Bohužel, na Leyte už Indianapolis nikdy nedoplul. Krátce po půlnoci 30.července 1945 japonská ponorka I - 58, pod velením kapitána Hašimota zasahuje pravobok křižníku dvěma torpédy a loď se po dvanácti minutách potápí. V okamžiku zásahu bylo na palubě Indianapolis 1196 osob, loď jich stačilo opustit asi 900.
Většina trosečníků byla vybavena pouze záchrannými vestami, nebo plovacími pásy. Vesty však byly z kapoku, což jsou rostlinná vlákna, která po 48 hodinách ztrácejí schopnost nadnášet a plovací pásy bohužel nevydržely dlouhý kontakt s naftou a často popraskaly. Ve vodě bylo také několik záchranných vorů a plovacích sítí, na ty se většinou dostali těžce popálení a zranění. Tito námořníci téměř všichni zemřeli během prvního dne. Žízeň a sluneční žár byly nesnesitelná kombinace. Děsivou hrozbu představovali žraloci. Mnoho se jich objevilo už první den, ale zpočátku útočili jen na mrtvé. Později kroužili kolem trosečnických skupin a vybírali si oběti. Námořníci se snažili sdružovat do houfů a koordinovaně kopat a mlátit rukama do vody, ale většinou to nepomohlo. Nejvíc trpěli muži na okrajích skupin, docházelo dokonce ke střídání, ale stejně každou chvíli někdo vykřikl a zmizel pod vodou. Neustálá možnost napadení žralokem a jejich viditelná přítomnost způsobila u mnoha trosečníků úplné zhroucení psychiky.
Čelisti žraloka dlouhoploutvého.
Za většinou obětí z Indianapolis způsobenou žraloky patrně stojí žralok dlouhoploutvý, oceánský druh, velmi agresivní, dosahující až 4 metrů délky. V noci útočil zřejmě také žralok tygří, tohoto druhu byl uloven dokonce 7,5metrový exemplář.
Teprve 2.srpna 1945 v 11:25, shodou šťastných okolností byli zbylí trosečníci zahlédnuti průzkumným letounem Lockheed Ventura a žraločí apokalypsa lodi Indianapolis po 85! hodinách skončila. Zachráněno bylo z původních 1196 mužů pouze 316 vyčerpaných námořníků, včetně kapitána Charlese Butlera McVaye. Ten byl postaven před válečný soud, shledán vinným ze ztráty křižníku (nedodržel protiponorkové postupy, neměnil směr lodi, atd.), v roce 1968 nevydržel tlak pozůstalých a zastřelil se. Roku 2000 byl Kongresem USA omilostněn, ale to už je jiná kapitola… Vrak lodi nyní leží ve Filipínském moři v hloubce 5500 metrů.
Památník Indianapolis.
Na osudu této „prokleté“ lodi je děsivý nejen osud zoufalých trosečníků zabíjených žraloky, ale hlavně neuvěřitelný řetězec pochybení, který způsobil, že křižník s 1200 lidmi vracející se ze supertajné mise nikdo nepostrádal téměř pět dní. Letos uplyne již 80 let od těchto událostí.
Zdroje: Xavier Maniguet - Žraloci, Svoboda 1994
Miloš Hubáček - Odsouzená loď, Paseka 2001
Ivo Pejčoch - Válečné lodě 4, Naše vojsko 1993
