Harry Jelínek - možná prodal Karlštejn, ale určitě byl agentem SD

Vlašim, město ležící v okrese Benešov, kraji Středočeském, na řece Blanici, nedaleko bájné hory Blaník. Oblast byla osídlena již před 30-ti tisíci lety, první zmínka o městečku s tvrzí pochází z roku 1303. Pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi se v roce 1378 stal historicky prvním českým kardinálem. Městu dominuje renesanční zámek vzniklý přestavbou gotického hradu, kolem kterého je anglický park o rozloze 70 hektarů. Na začátku 20. století zámek vlastnil rod Auerspergů, což byl významný knížecí rod, který měl vazby na císařskou Vídeň. Z nedalekého Konopiště někdy dokonce přijížděl arcivévoda František Ferdinand d'Este, následník trůnu.

Harry Jelínek přišel na svět ve Vlašimi 14.října 1905, do rodiny MUDr. Karla Adolfa Jelínka, osobního lékaře knížecí rodiny Auerspergů. Narodil se jako prvorozený, pokřtěn byl Josef Augustin Alfréd Karel. Jméno Harry si přidal sám, nejspíš znělo moderně. Matka ho prosadila na zámek, kde se připojil k mladým Auerspergům při výuce francouzštiny a angličtiny, což se mu později velice hodilo. Jeho otec MUDr. Karel Jelínek byl oblíbený, renomovaný lékař, po první světové válce si pořídil vilu o dvanácti místnostech (dnes je v této vile služebna PČR), vlastnil a řídil jeden z prvních automobilů, na návštěvu do Vlašimi za ním přijel vícekrát dokonce Karel Kramář, první premiér ČSR. Avšak jeho syn Harry mu mnoho radosti nedělal. Přešel pro nedobré studijní výsledky z benešovského gymnázia do Prahy a nakonec odmaturoval až v červnu 1926 na karlínské reálce. Otec však nadále trval na Harryho studiích medicíny, byl tedy zapsán do semestru 1926-27. Rodiče mu od podzimu 1926 platili v Praze pěkný podnájem a dávali mu solidní kapesné.

Pražský bohémský život Harryho úplně pohltil, medicína šla zcela stranou. Na konci dvacátých let měl obchod s uměleckými předměty, kde prodával falzifikáty. Např. padělky Paula Cézanna. Bylo na něj tehdy podáno 501 žalob, soudnímu postihu vždy unikl. Přivydělával si také v pražských hotelích jako gigolo. V této době Jelínek mimo jiné závodil na motocyklu a na závodech se seznámil se šlechticem Jiřím Kristianem Lobkowiczem. Ten bohužel v roce 1932 zahynul při závodech ve věku 25 let, ale patrně svému příteli Harrymu, rok před svou smrtí pomohl s prodejem Karlštejna. Legendární historka o prodeji Karlštejna má několik verzí, tato je nejuvěřitelnější. Někdy v roce 1931 oslovil Jiří Lobkowicz Jelínka před americkým průmyslníkem jako barona, který chce prodat své rodinné sídlo Karlštejn. Americký koupěchtivý milionář se ihned chytil do pasti. S pomocí Lobkowicze, skutečného šlechtice, se falešnému baronovi Jelínkovi podařilo přesvědčit kastelána hradu o údajném natáčení filmu. Američana na Karlštejně uvítal sbor pážat (najaté sboristky z divadla), trubači, lahůdky Lippert, víno… Harry nakonec získal od okouzleného průmyslníka zálohu 30 000 dolarů na administrativní výdaje. Jediný problém nastal - jak přestěhují hradní studnu…Příběh pokračuje v jugoslávském Splitu, kde se Harry s americkým podnikatelem neplánovaně opět setkal a ihned mu prodal cizí jachtu za dalších 10 000 dolarů. V roce 1938 ještě Jelínek prodal pražskou tramvajovou linku č.1, ale to už jsou možná jen báje.

Zatím bylo vyprávění o roztomilém podvodníkovi Jelínkovi úsměvné, rozhodně méně zábavné je chování Harryho během druhé světové války. Již v roce 1936 začal pracovat pro německou tajnou službu Sicherheitsdienst (zpravodajská služba SS) a ve spolupráci pokračoval i během války. Oženil se, v roce 1938, s Ludmilou Bačkovskou, dcerou nakladatele a jejich „Evropské vydavatelstvo“ začalo vydávat antisemitskou a nacistickou literaturu. Jelínek se stal „chefredaktorem“ časopisu Znova. Zcela otevřeně podpořil okupaci a po vzniku Protektorátu spolupracoval i s gestapem. Na podzim 1941 ho v Praze pobodal odbojář… V dubnu 1945 uprchl do Bavorska, v pátracím oběžníku čs. komise pro vyšetřování válečných zločinců byl veden Harry Jelínek jako číslo 653, konfident SD 2118. Do Československa se nikdy nevrátil, zemřel v Itálii v roce 1986.

Velice rychlá cesta od nadějného mladíka z malého města, přes lva salónů a hochštaplera až ke konfidentovi.

Zdroje: Muzeum Podblanicka Vlašim

Arno Bělohlávek, Karel Dobeš - Neprodal jen Karlštejn, Mladá fronta 1984

Pavel Toufar - Od Blaníku k Sázavě, START 2004