Článek
V obci Salisfeld, (dnešní Salisov nedaleko Zlatých Hor) se 20. září 1921 narodil Kurt Hans Knispel. Měl staršího bratra Herberta, později se narodily ještě dvě sestry Margit a Ingrid. Rodina byla německého původu, v obci Salisov se tehdy 281 obyvatel hlásilo k německé národnosti, pět osob k české. Knispelovi syna Kurta dali vyučit automechanikem. V září roku 1938 se Sudety staly součástí Velkoněmecké říše a ze sedmnáctiletého Kurta Knispela, československého občana německé národnosti se stává státní příslušník Německa s brannou povinností.
V květnu 1940 dostává Kurt povolávací rozkaz a nastupuje do kasáren Sagan - Dachsberg, kde prodělává tankový výcvik na lehkých tancích PzKpfw I a II. V říjnu téhož roku je přeložen k 29. tankovému pluku. Tady zvládl výcvik nabíječe tanku PzKpfw IV s dělem ráže 75mm s krátkou hlavní a na Vánoce 1940 dostal dovolenou a odjel lyžovat na Praděd. Na jaře dalšího roku absolvoval tankovou školu střelců v Putlosu a pak se jeho 12. tanková divize začala přesouvat k sovětské hranici, kam dorazila 20. června 1941.
Dne 22. 6. 1941 zahájilo Německo operaci Barbarossa, útok na Sovětský svaz. Jižně od Leningradu dosáhl Knispel prvního vítězství, na vzdálenost 800 metrů zasáhl střední tank T34/76. Ještě před koncem roku si vysloužil Železný kříž druhé třídy. Po nasazení v severní části východní fronty byla Knispelova jednotka stažena a přezbrojena na nové tanky Pz IV Ausf.G s kanónem 75mm s dlouhou hlavní. Přešla také pod 13. tankovou divizi.
Vlak cestou na jižní úsek východní fronty zastavil 13. července v Krakově, tam došlo pro Knispela asi k nejtypičtější scéně. Zahlédl, jak strážný Waffen-SS surově mlátí zajatce. Vrhl se ke strážnému, vytrhl mu pušku, přerazil pažbu o kolejnici a nakopl ho. Celá situace mohla skončit polním soudem, ale velitel transportu Knispela četníkům nevydal.
Kurt Knispel.
Podzim roku 1942 strávil Knispel boji kolem Rostova na Donu, byl povýšen na desátníka. Po Vánocích, které strávil na dovolené doma na Jesenicku, se v lednu 1943 poprvé setkal s těžkým tankem Tiger I, Ausf.E a po zaškolení, 4.května 1943 nastupuje Kurt Knispel k 503. oddílu těžkých tanků. A to už se blíží Kursk - operace Zitadelle. Ta začala 5.7.1943 a Knispel si tady připsal 27 tanků, za celkových 50 zničených dostává Železný kříž první třídy. Dokázal prý zasáhnout pohybující se tank na 2000 metrů, stojící dokonce na 3000. Za zničení 126 nepřátelských tanků získává 20. května 1944 Řád Německého kříže ve zlatě a je tu opět převelení, tentokrát západní fronta, Normandie, okolí Caen. V říjnu 1944 se Knispel poprvé ve funkci velitele tanku (Tiger II, věžové číslo 132), účastní bojů v Maďarsku.
Tiger II v La Gleize, Belgie.
Po bojích u Balatonu následovaly těžké boje na řece Hron, ústup k Nitře a přesun po železnici na jih Moravy. 3.dubna Mikulov a 13.4. Okříšky u Třebíče.
Ráno 30. dubna 1945, v prostoru Hradisko - Vlasatice, byl smrtelně raněn šikovatel Kurt Knispel, velitel tanku číslo 132. Střepina dělostřeleckého granátu patrně ze sovětského děla ZIS-3 ráže 76,2 mm, ho zasáhla doprostřed čela. Jeho ostatky byly nalezeny v jabloňovém sadu vedle hřbitova v obci Vrbovec u Znojma až 9. dubna 2013. Znovu uloženy byly 12.11. 2014 na brněnském Ústředním hřbitově.
Knispelovi rodiče a sestry byli odsunuti v červnu 1946, jeho starší bratr Herbert přežil sovětské zajetí a vrátil se za rodinou do Německa. Pátrání po Kurtu Knispelovi mladším (syn se narodil v únoru 1945) je zatím neúspěšné.
Kurt Knispel zničil prokazatelně 168 nepřátelských tanků, je největším tankovým esem všech dob. Narodil se v Československu a padl jako 23letý ostřílený veterán nedaleko Znojma. Dlouhovlasý mladík s kozí bradkou nebyl dokonalým árijským vojákem, nikdy se nestal členem NSDAP, měl časté konflikty se svými veliteli. Pouze jeho výkony na bojišti ho několikrát ochránily před polním soudem. Přes svoje úspěchy neodpovídal představám nadřízených a byl ignorován při povyšování. Čtyřikrát navržen na Rytířský kříž, nikdy ho ale nezískal. Hodností byl pouze poddůstojník.
Pro srovnání tankové eso Michael Wittmann. Měl na kontě 138 spojeneckých tanků, než zahynul v Normandii. Vzorný voják, člen SS, miláček propagandy. Tomu byl udělen dokonce Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí a meči. Na fotkách s Hitlerem vypadal asi lépe, než potížista Knispel.
Hrob Michaela Wittmanna.
Závěrem nabíječ Knispelova tanku Rudolf Barth: „Při každém našem zásahu zahynuli lidé, kteří chtěli žít. Oni přece bránili svou vlast proti naší, německé agresi.“
Prameny: Vlastimil Schildberger: Vítěz bez vavřínů, Moravské zemské muzeum 2022
Miloš Ludvík, Vítězslav Vítek: Tanky na Dyji 1945, Skore s.r.o., 2020
Franz Kurowski: Kurt Knispel - nejúspěšnější tankový střelec 2. světové války, Víkend, 2017
