Článek
Všechny národy uctívají svá posvátná bojiště. Francouzi mají Verdun, Poláci Westerplatte, Amerika má svoji pláž Omahu, my máme Duklu.
8. září uplynulo již 80 let od chvíle, kdy se 1. československý armádní sbor začal probíjet na území Československa. Bylo to v rámci Karpatsko - dukelské operace, jejíž původní plán byl prolomit německou obranu v oblasti Krosno, postupovat na město Dukla, Dukelský průsmyk a dále na Prešov. Vzdálenost asi 100 km měla být překonána za 5 dní. Německé velmi silné obraně velel generál Gotthard Heinrici, specialista na defenzívu. Mimo jiné se později významně podílel na obraně Berlína, od Himmlera převzal v březnu 1945 skupinu armád Visla. Jeho obvyklou taktikou bylo stáhnout vlastní jednotky před nepřátelským útokem do druhé obranné linie, přečkat dělostřeleckou přípravu protivníka a vrátit se dopředu bez velkých ztrát.
V hlavním směru - Dukla - útočila sovětská 38. armáda generála K. S. Moskalenka, vrchní velení měl maršál Ivan Stěpanovič Koněv, od roku 1955 hlavní velitel Varšavské smlouvy. Československému armádnímu sboru velel zpočátku generál Jan Kratochvíl, ten byl však po těžkých ztrátách z 9.září nahrazen generálem Ludvíkem Svobodou.
Dukelský průsmyk.
Již od prvního dne operace se nic nedařilo podle plánu. Kombinace chladného, deštivého počasí, rozbahněných cest, mlhy a horského terénu byla pro vojáky velice vyčerpávající. Pamětníci vzpomínali, že ani koně to bláto nezvládali, takže vojáci museli nosit některé součásti zbraní a munici na svých zádech. Naproti tomu Němci byli na úbočích kopců dobře zakopáni, vybudovali si úkryty, měli čas na zastřílení těžkých zbraní a navíc důkladně zaminovali celou oblast. Ztráty tak byly děsivé. Během prvních 18-ti dní útoku ztrácela sovětská 38. armáda každý den 1500 lidí, československý armádní sbor 220 vojáků denně. Přesto se čs. průzkumné hlídce složené z dobrovolníků podařilo 6.října 1944 brzo ráno překročit státní hranici Československa. V ten samý den byl také v průsmyku vztyčen sloup se státním znakem.
Údolí smrti je prostor nedaleko Svidníku na katastrálním území obce Kružlová. Odehrála se zde největší tanková bitva celé Karpatsko-dukelské operace. 25. října ráno zaútočila sovětská 305. střelecká divize podporovaná tanky 12. gardové brigády údolím potoka Kapišovka proti německé obraně, kterou tvořila 357. divize. Boje trvaly do 27.října a obě strany zde utrpěly velice těžké ztráty. Sovětská 12. tanková brigáda tady přišla o 28 tanků. Právě v této době se ale německé armádě podařilo zadusit Slovenské národní povstání a Karpatsko-dukelská operace tedy byla zastavena. 28.října přecházejí sovětská (a československá) vojska do dočasné obrany. Otázka celkových ztrát je poněkud tenký led, podle většiny zdrojů bylo u československých vojáků asi 1100 padlých a 4300 raněných, sovětských vojáků padlo přibližně 13000 a 60000 bylo raněno, německá armáda přišla o 52000 vojáků.
Pokud dnes zavítáte do Údolí smrti, určitě nepřehlédněte kompozici „Taran“, jde o tank T-34/85 najíždějící na německý PzKpfw IV Ausf. J a přímo na místě bojů najdete světový unikát: osm kusů T-34/85 rozmístěných přímo v terénu, stroje předvádějí tankovou rotu v útoku. Můžete také zdolat nedávno pěkně zrekonstruovanou rozhlednu ve tvaru náboje, je vysoká přesně 13,65 m. A ještě jedna zajímavost - „Údolie smrti“ je největší vertikální nápis na Slovensku v exteriéru, rozměry jsou 998 × 290 cm a rekord má zapsán obec Kružlová.
Jestli si budete 11. listopadu připínat na klopu vlčí mák, vzpomeňte si i na naše hrdiny z Dukelského průsmyku, zaslouží si to…
Údolí smrti
Prameny:
Informační tabule na místě
Jozef Rodák: Karpatsko-duklianská operácia, pre Združenie pre zachovanie vojenskej histórie v Karpatoch, ADIN, s.r.o. 2019
Vilém Sacher: Na počátku stála smrt, Naše vojsko 1970
Cornelius Ryan: Poslední bitva, Nakladatelství Lidové noviny 1993
http://udoliesmrti.sk/wp-content/uploads/publik.mikroreg.udolie.smrti_.pdf
