Článek
Proč vlastně to zálohování potřebujeme? Samozřejmě — můžeme to svádět na tu zlou Evropskou Unii, která stanovila natolik ambiciozní cíle, že je v současnosti nesplňuje ani jedna členská země. Tedy ani Česko, kde (o sobě tvrdí ,že) třídí 70% obyvatel a které 17,2 kg vytříděných plastů dostává v žebříčku do horní třetiny.
A nezaspává. ČAOH (Česká asociace odpadového hospodářství) informovala, že v loňském roce byly uvedeny do plného provozu první dvě automatické třídící linky. Ty zásadně rozšiřují možnosti třídění odpadu, podstatně zvyšují kapacitu vytříděného odpadu i počet druhů vytříděného materiálu. Taková automatická linka dokáže třídit odpad nejen ze žlutých, ale i z černých popelnic. Má se jednat o nejviditelnější krok reagující na plnění závazných cílů recyklace pro roky 2025 a 2030. Mohlo by se zdát, že se zavedením zalohování petek a plechovek tyto nové linky ztratí smysl — opak je však pravdou, nejen kvůli aktuálnímu podstavu třídících linek, což si za chvíli vysvětlíme.
Proč tak málo plechovek?
Zálohování nápojových obalů potřebujeme, neboť ač jsou naše výsledky při třídění odpadu nadprůměrné, nejsou uspokojivé. Petek se vytřídí 76%, plechovek pouze 25%. Chtělo by se říct, že za to mohou ti, kteří třídění odpadu odmítají. Rozdíl mezi těmito dvěma komoditami však značí, že problém může být jinde. Buď jsou plechovky oblíbené převážně mezi netřídící vrstvou obyvatel, nebo na ně chybí popelnice.
Znám to sám. Koupím si na benzínce energiťák. Mají tam popelnici na plechovky, což mě však nezajímá, neboť upíjet budu po cestě. Vyhodit plechovku tak chci až při tankování u nás v Jablonci. Ač zdejší samoobslužnou čerpací stanici provozuje stejná firma, koše zde mají jen na účtenky a nebezpečný odpad. Vyhodit ji nemohu ani po příjezdu k domu, neboť u paneláku kontejner na kovy nemáme. Doma tak putuje do šedé tašky, společně s vymytými konzervami. Vejde se jich tam zhruba sedmdesát. Jak to vím? Protože kontejnery na kovový odpad jsou u nás takzvaného zvonového typu, bez možnosti do nich vysypat celý obsah tašky. Každou plechovku, konzervu, či třeba víčko od láhve, je potřeba vzít jednotlivě znovu do ruky. A to je, oproti petkám, poněkud komplikovanější.
Čtyři koruny: málo, nebo moc?
Změnit to má zálohování dalších nápojových obalů, k jejichž nošení do obchodů v neporušeném stavu by nás měla motivovat čtyřkorunová záloha. Jestli je přiměřená? Záleží na tom, z jaké strany se na to díváme.
Pokud se podíváme na výrobní cenu, je výše zálohy přehnaná. Nevyfouklé petky (preformy) se dají na internetu běžně sehnat po třech korunách, při velkoodběru je cena třetinová. Což asi nepřekvapí nikoho, kdo si dodnes nemyslel, že Makro při prodeji půllitrových láhví vody za 3,90 Kč nesmírně prodělává. Podobně je tomu s plechovkami, které lze na internetu dohledat za maloobchodní cenu 4 Kč.
Pak je tu ovšem cena, za kterou nakupujeme nápoje. Například taková dvoulitrová láhev Fanty bez akce dnes v obchodech atakuje 60 Kč, a nedělám si iluze o tom, že po zavedení zálohovaných petek tuto hranici překoná. „Ubohé“ čtyři koruny navíc při takové ceně netřídiče přesvědčí jen těžko.
Spasí Česko bezdomovci?
Některé články argumentují tím, že podobně jako v zahraničí,petky do automatů doputují díky vybíračům popelnic. Osobně se mi nelíbí už ta myšlenka. Lidem bez domova by se mělo pomáhat začlenit se do společnosti — ne jim přidávat další možnost příjmu, díky kterému budou ve své aktuální situaci spokojenější, a k tomu ještě je veřejně označovat za spasitele.
Zároveň si ale nemyslím, že by to u nás mohlo takhle fungovat. Naznačuje mi to v přírodě viděný počet rozbitých pivních láhví. Když tu zálohu zpátky nedostanu já, protože se mi nechce tu láhev nosit zpátky do obchodu, tak ať ji nedostane nikdo. A zmáčknout plechovku či strhnout etiketu z petky, to je ještě jednodušší než rozbíjet láhev od piva.
Co se změní v naší domácnosti?
Nebudu lhát — zálohování dalších nápojových obalů mi radost nedělá. Nejsem notorický netřídič, nerozhoduji o umístění popelnic na tříděný odpad, nemohu za nedostatečné množství či kapacity třídících linek ani za lenost řidičů správně zabezpečit převážený náklad (narážím na nedávný experiment, při kterém čtyři petky se sledovacími čipy vhozené do žlutých kontejnerů nakonec skončily v přírodě). Přesto tenhle kolektivní trest dopadne i na mě.
Hlavní pro nás bude zvyknout si, že petky a plechovky po dopití již nemuchláme. Místo pro jejich skladování zůstane stejné, jen tašky na tříděný odpad nahradí nějaký jednorázový igelitový pytel (protože skládat nákup do nějaké ulepené tašky určitě nechceme). A možná přestaneme třídit i zbývající odpad, jako igelitové obaly či konzervy.
Proč přestaneme třídit?
A vím, nejen z různých komentářů, že bychom nebyli sami. Málokomu se chce chodit s každou konzervou či obalem od spreje ke vzdálenějšímu kontejneru (což nám jasně dokládají aktuální čísla o třídění plechovek). Málokomu se chce zabírat si prostor v bytě dalšími taškami na tříděný odpad, které naplní za několik měsíců. Ostatně proto dnes nemáme zvlášť oranžové tašky na tetrapaky, bílé tašky na polystyren, fialové na kelímky od jogurtů, průhledné na čiré igelity, maskáčové na barevné igelity, … — protože by třídilo tak pět lidí ze sta.
Ukazují nám to však i příklady ze zahraničí. Například v Nizozemí či v Norsku byste žluté popelnice dnes už hledali marně — od jejich provozování se ustoupilo z logistických a ekonomických důvodů. Sklo vozí obyvatelé taktéž do obchodů, před domy mají jen modré popelnice na papír a tetrapaky, a černé na ten zbytek (včetně plastů). O třídění se pak starají již zmíněné automatické třídící linky.
Těžko říct, jestli je to špatně. Zálohování dalších nápojových obalů určitě neprospěje tomu běžnému třídění, ve kterém jsme na tom v porovnání s jinými státy zatím poměrně dobře. V různých porovnáváních se ale mluví hlavně o petkách a plechovkách, protože to jsou ty nejcennější materiály. A pokud se místo každého igelitu, který nyní skončí ve směsném odpadu, podaří získat nazpět o jednu petku víc, pak to smysl má. Ekonomický. Zda i ekologický, to ukáže až čas.
Opustíme i petky a plechovky?
Samozřejmě je možné, že nám nebude fungovat ani to zálohování. Nad čím zatím stále přemýšlím, to je odvoz vratných obalů z naší chaty. Na nákup jezdíme cestou na chatu, takže vratné obaly pak budeme buď vozit týden v autě, nebo se jich zbavíme na první čerpací stanici. A teď je otázka, jestli mě tam přivítají s otevřenou náručí a vyplatí mi hotovost — nebo jestli začnou říkat něco o nepřiměřeném množství, o tom jak plechovku z Lidlu musím vrátit zpátky v Lidlu, a namísto hotovosti dostanu slevový kupón na mytí auta. To jsou věci, které jsem nikdy předtím řešit nemu… — vlastně musel.
Před lety jsem si rád kupoval pivo nebo minerálky ve skleněných láhvích. Oproti plastu to bylo chuťově něco úplně jiného. Z několika důvodů jsem od toho však upustil. Prvním důvodem byla cena. Výrobní cena skleněné láhve je vyšší, než plastové. A to se propisovalo do ceny nápojů. Druhým důvodem bylo to, že od toho upustili ostatní. Když jsem si naposledy kupoval minerálku ve skle, byl jsem upozorněn, že láhev se mi již nemusí podařit vrátit — neboť výroba byla pro nezájem ze strany spotřebitelů ukončena. Třetím důvodem byla váha obalu. A čtvrtým starosti s vracením — láhev od piva či minerálky bylo potřeba dopravit zpátky do obchodu, a to ještě do toho obchodu, který konkrétní značku piva či minerálky měl v nabídce. S plechovkami a petkami tohle všechno odpadlo.
Třeba nás právě zálohování petek a plechovek popostrčí k nakupování nápojů v jiných obalech. Kojenecká voda Rajec se letos nově začala prodávat i ve skleněných lahvích, v tetrapaku se dnes dá sehnat už i žrádlo pro psy. Záleží jen na tom, co nám nabídnou výrobci. Ostatně, v nabídce některých obchodů už se dají najít i limonády v petkách o objemu 3,001 litru.
