Článek
Pokud jsi ze vzdálenějších Čech – máš jistý sklep, spolu s dalšími dvanácti lidmi nebo si najdi drahej privát.
Bydlení na Strahově zahrnovalo právě tu postel, půl skříně, stoleček a židli. Brutálně stísněný prostor. Na druhou stranu, ať jsem se pak stěhoval kamkoliv, připadal jsem si jak v paláci. Takže to zpětně hodnotím pozitivně. Strahov to je dvanáct bloků nacpaných českou elitou. Tady málokdy potkáš magora a i všechny ty bitky byly v gentlemanském duchu. Nikdy nikdo nikoho nekopal do hlavy. To bylo jen dole ve městě.
Strahov napojen busem 143 a 176 a taky lanovkou z Újezdu. Dvanáct bloků zůstalo do dneška. Nevím, zda i těch sedm študáckých hospod (blok 1, 6, 7, 8, 10, 11 a pak ještě putyka vedle obchůdku s potravinama). Disko bylo na třech blocích: 1, 7, 11. Na jedničce byla taková nemastná, neslaná diskotéka, na sedmičku (Klub 007) chodili jen pankáči a rockeři. Já si oblíbil jedenáctku. Jedenáctka byla kvalitní klasika, kde člověk zakalil do mrtva. A bylo to úplně v klidu. S partou jsme to vždy brali z vrchu od zastávky, přes jedničku – startovací pivko, pak osm, deset a závěr byl vždycky na jedenáctce. Disko (11) byla jen středa, čtvrtek. Pátek a sobota tam bylo úplný mrtvo – všichni se zdejchli domů na Moravu nebo Slovensko. Tenkrát jsem měl ještě kvalitní splávek a i dobré spalování, takže jsem neznal nic jako ranní bolehlav. To je už taky pryč.
Pamatuji, jak jsme jednou na jedenáctce narazili na soutěž „Mr. Mokré trenky“. Z naší party jsem se přihlásil jako jediný a stálo to za to. Každý účastník soutěže měl panáky gratis. Tuším, že se pil Jégr a pak vodka. Kvalitní kombinace. Soutěž byla jednoduchá: oblečeš si bílé trenky, vyletíš na plac, snažíš se kroutit do rytmu a mezitím tě barmanky polívají vodou ze stříkacích pistolí. Kdo zatančí nejlépe – vyhrává flašku tvrdýho. Všichni se mezitím královsky baví. Bylo nás tam asi osm kluků. Já už byl celkem v náladě, někteří byli viditelně střízliví. Než jsme se převlékli, stačily barmanky do každýho z nás dostat tři, čtyři panáky toho Jégra. A to už jsem měl dost, ikdyž jsem o tom zatím nevěděl.
„Tak kluci, jde se na plac. Kdo chce jít jako první?“
„Tož já bych to zkusil,“ zahlásil jsem.
„Tady ještě jednoho kopni a plac je jen tvůj!“
Vyrazil jsem na parket a zkoušel jsem rozpoznat hudbu alespoň orientačně. Je rozdíl mezi rockem, jungle, technem nebo r-n-b. Nešlo to. A to vůbec – už jsem byl za zenitem. Nalitej moc. Tak jsem se alespoň snažil nakrucovat do rytmu. Mezitím na mě stříkali tu vodu. Voda všude. Uklouzly mi nohy na mokrým. Spadl jsem na záda a jakože dobrý. Ale dobrý už to nebylo. Tak nalitej, že jsem se nebyl schopnej zorientovat a zvednout. Tak jsem alespoň třepal rukama a nohama do rytmu hudby. Jak brouček na krovkách. Ano, zábava. Nakonec mne někdo za nohu odtáhl z toho mokrýho parketu. Borci mě pak sbalili a odtáhli na pokoj. Víceméně mám toto všechno z jejich vyprávění. Moc rád na to vzpomínám. Teda na ty záblesky.
Mou oblíbenou kratochvílí bylo třískat skleněnýma panákama do stěny naproti našemu stolu. Pamatuji, že si všichni přikryli rukama krýgle a zavřeli oči. Bum a cítíš, jak ti střepy prolétají hárem. Zajímavý pocit. Snad mne omlouvá mladická nerozvážnost a moje divoká povaha. Jindy jsem se rozhodl, že ukradnu z jedenáctky židli. „Tu židli budu mít večer na pokoji!“ Chytil jsem židličku a suverénně kráčím k východu kolem baru.
„Kam to nesete?“ barmanka na mě.
„No, šéf mě poslal – to zanést ven,“ zachoval jsem chladnou hlavu. Šéf ale zrovna šel okolo nás.
„Tys ho poslal s tou židlí?“
„Ne, to je blbost,“ on na ni.
Židli mi vytrhl z ruky, chytil za rameno a vyhodil před bar. Pak jsem měl dva měsíce zákaz. To nevadilo – hospod tam bylo dost.
Jednou jsem se seznámil se studentem z Afriky – myslím odněkud z Ghany byl. Nakonec jsme se ale skoro do krve pohádali, jestli je Alicia Keys běloška nebo černoška. Je to mulatka, jsem druhý den zjistil na netu. (Chytrý mobily, zaplaťpánbůh, ještě nebyly.) Ano, Strahov byla jedna velká kalba – nebylo třeba jezdit dolů, ikdyž ženských tam bylo míň než v průměrné populaci. Jediná nevýhoda technických škol.
Dobře se pařilo na Strahově. A k tomu všemu se ještě i studovalo. Někdy to bylo složité, skloubit to dohromady.
Musím zas někdy zajet mrknout. A třeba bude i nějaká zápletka…
