Článek
Rodina žila skromně, ale láska k divadlu a kultuře u nich kvetla jako jarní květiny.
Karel už od útlého věku projevoval zájem o umění. Ve škole byl výborným studentem, ale nejvíc ho to táhlo k dramatickému kroužku. Když ostatní kluci hráli fotbal, on se učil repliky a snil o divadelních prknech. Možná mu jeho vrstevníci trochu záviděli, protože Karel dokázal vykouzlit úsměv i slzu na tvářích svých posluchačů.
Když mu bylo dvanáct, dostal první velkou šanci. Učitel dramatického kroužku v Brně ho obsadil do hlavní role v školní hře. A tady to všechno začalo. Publikum bylo nadšené a Karel si uvědomil, že tohle je jeho cesta. Divadlo mu učarovalo a stal se jeho druhým domovem.
Střední škola byla pro Karla obdobím hledání a růstu. Pořád měl chuť se učit a zlepšovat. Ačkoli rodina neměla moc peněz, jeho matka vždycky našla nějaký způsob, jak podpořit jeho herecké sny. „Když nemáš peníze na knihu, můžeš se učit i bez ní,“ říkávala mu. A Karel se učil, četl všechno, co mu přišlo pod ruku, a jeho talent se rozvíjel každým dnem.
V té době se seznámil s místním amatérským divadelním spolkem. Pro mladého Karla to byla příležitost, jak trávit čas mezi podobně nadšenými lidmi. Zkoušky byly dlouhé a náročné, ale Karel se nikdy nevzdal. Byl to ten typ člověka, který dokázal opakovat jednu scénu do omrzení, dokud nebyla perfektní. A jeho úsilí se vyplatilo.
Jednou si ho na jedné z amatérských představení všiml místní divadelní kritik. „To je talent, který nesmí zůstat skrytý,“ psal ve své recenzi. A tak se Karel rozhodl přihlásit na brněnskou konzervatoř. Přijímací zkoušky nebyly jednoduché, konkurence byla tvrdá. Ale Karel, se svou odhodlaností a talentem, zkoušky úspěšně složil a stal se studentem konzervatoře.
Studium na konzervatoři bylo náročné, ale Karel si každou chvíli užíval. Učil se od těch nejlepších a piloval své herecké umění. Byl to čas, kdy se setkal s budoucími hvězdami českého divadla a filmu, navázal celoživotní přátelství a získal nezapomenutelné zkušenosti. Když na škole poprvé ztvárnil roli Hamleta, jeho profesoři věděli, že je před nimi budoucí hvězda.
Karel Höger nebyl jen talentovaný herec, ale také člověk s velkým srdcem. Pomáhal svým spolužákům, podporoval mladší kolegy a vždy měl čas na své přátele a rodinu. Jeho cesta k slávě nebyla snadná, ale díky své vytrvalosti, talentu a lásce k divadlu se stal jedním z největších českých herců všech dob. Ať už hrál krále, zloděje nebo obyčejného člověka, vždy do svých rolí vkládal celé své srdce.
Takový byl mladý Karel Höger – kluk z Brna, který si díky svému talentu a odhodlání splnil své sny a stal se legendou.
Učil mimochodem jako učitel i mojí paní učitelku ze ZŠ, která na něho neustále pěla ódy.
