Článek
Dřív jsem volil s nadějí, dneska bych volil leda s rukavicemi a dezinfekcí.
Za normálních okolností bych se považoval za pravicově smýšlejícího člověka. Jenže kde ta pravice vlastně je? Místo ní tu máme cosi, co si říká pravicová vláda, ale chová se jako účetní z povolání, kterého právě opustila žena a on si svou frustraci vylévá zvyšováním daní. Osekává, šetří, zdražuje, přidává daně a tváří se u toho jako matka, která svému dítěti vysvětluje, že letos Ježíšek nepřijde, protože elektřina stojí víc než jeho celé dětství.
Řekněme si to na rovinu – pravice, která zvyšuje daně, není pravice. To je jako vegetarián, co si v mekáči objedná trojitý burger, ale uklidňuje se tím, že si k tomu nedal slaninu. Přitom já bych tak rád volil nějakou rozumnou pravici! Někoho, kdo pochopil, že když lidem necháte jejich peníze, oni si je utratí sami a nemusíte jim pak přidělovat dotace, protože se z nich nestanou chudáci. Jenže žádná taková volba tu letos není.
A levici volit? To je snad ještě horší představa. Odevzdat hlas partičce lidí, kteří považují ekonomiku za magickou krabičku, do které něco nasypete a vždycky z ní vypadne víc, než jste tam dali? Nebo těm, kteří jsou přesvědčeni, že všechny problémy světa vyřeší, když přidají regulace, dotace a zákazy? To už bych si mohl rovnou nasadit svěrací kazajku a odejít na finanční úřad s prosíkem, ať si mě tam nechají jako svého osobního otroka.
Takže co mi zbývá? Zatrpklé nevolení. Při představě, že bych měl jít k volbám, se mi vybavuje scéna, kde stojím před volební urnou, v jedné ruce volební lístek a v druhé hrdost. A hádej, co tam nakonec spadne? Ano, obvykle hrdost. Letos ale ne. Letos zůstanu doma, uvařím si kafe a budu sledovat výsledky jen jako nezúčastněný pozorovatel, co už nečeká žádné zázraky.
Je to smutné? Ano. Měl bych se cítit provinile? Možná. Ale když mi systém nenabízí nic, co by mi stálo za hlas, proč bych měl hrát tuhle hru? Ať si politici klidně slibují, co chtějí, já už jim to nežeru. A jestli se někdy znovu objeví někdo, kdo nebude mít za cíl ze mě jen vyždímat víc peněz a přikázat mi, jak mám žít, pak možná zase půjdu volit. Do té doby? Děkuji, nechci.
