Článek
Táta byl trnem v oku rakouské monarchii, takže žádné klidné dětství se nekonalo. Jestli si někdy myslíš, že tvoji rodiče byli trapní, představ si, že ten tvůj štval celou rakouskou vládu.
Zdeňka se narodila v roce 1851, ale rodinnou pohodu moc nezažila. Táta jí umřel, když jí byly čtyři, a než se nadála, odešla i máma. Starala se o ni babička, ale ta měla dost svých starostí, takže se Zdeňka musela protloukat životem sama. Byla chytrá, hezká a nadaná, ale štěstí se jí vyhýbalo obloukem. Místo normálního dětství plného her a radosti ji obklopoval spíš smutek, samota a neustálé hledání nějakého záchytného bodu.
Když vyrostla, zamilovala se do Josefa Baráka, novináře a vlastence. Vypadalo to nadějně, ale Barák se do ženění moc nehrnul. Prostě ji nechal být – něco jako dnešní „neozve se a dělá, že neexistuje“. Smůla pokračovala dál. Ačkoliv ji nejspíš miloval, z nějakého důvodu z jejich vztahu sešlo a Zdeňka zůstala sama. Byla to pro ni obrovská rána, protože Barák byl nejen její láska, ale taky někdo, kdo sdílel její vlastenecké ideály.
Zdeňka chtěla jít ve stopách svého otce, zajímala se o politiku a literaturu, ale zdraví jí podrazilo nohy. Chytla tuberkulózu, tehdejší nemoc umělců a básníků, akorát že ji to stálo život. V jednadvaceti letech umřela. Přitom mohla být jednou z významných žen své doby. Měla v sobě talent, sílu a neuvěřitelnou vnitřní hrdost, kterou jí vštípil otec. Bohužel se nedožila doby, kdy by se její snahy a boj za ideály setkaly s opravdovým oceněním.
Její příběh je smutný, ale taky inspirativní. Byla dcerou národa a nesla odkaz svého táty hrdě, i když jí osud házel klacky pod nohy. Kdyby žila dneska, měla by určitě ostrej Twitter plnej politických vtípků. Možná by psala články, vystupovala v médiích a bojovala za svobodu slova tak, jak to dělal její otec. Bohužel žila v době, kdy chytrý ženský moc prostoru nedostávaly. Možná by ji dnešní svět víc ocenil, možná by konečně mohla naplnit svůj potenciál.
Tak na ni aspoň občas vzpomeňme. Zdeňko, nebylo to fér, ale zvládla jsi to se ctí. Tvůj osud je důkazem toho, že některé příběhy nejsou spravedlivé, ale i přesto stojí za to je vyprávět. Byla jsi statečná, silná a odhodlaná. A to se počítá.
