Článek
Byl to úplně normální večer. Byla jsem doma sama, on byl „na služebce“ a já uklízela kuchyň po večeři. V ruce houbička, hlava prázdná, prostě rutinní činnost. Pípne mi zpráva od něj, jen video, bez textu. Automaticky ho pustím a během vteřiny vidím jeho, jak se polonahý směje na hotelové posteli s nějakou holkou. Vypadali, jako by spolu byli úplně normální pár. Zůstala jsem stát u linky, houbičku v ruce, a měla jsem pocit, že se mi obrací žaludek. Jen jsem zírala do mobilu a nemohla pohnout ani rukou.
Hned jsem mu zkusila volat. Třikrát to típnul. Pak mi přišla zpráva: „To nebylo pro tebe, smaž to.“ V tu chvíli jsem pochopila, že se ani nesnaží cokoli vysvětlit, jen to uklidit z cesty. Sedla jsem si na zem u linky, opřená o dvířka skříňky, a začala brečet. V hlavě se mi honilo, jak dlouho to asi trvá, kolik toho je, o čem nemám tušení a co to ze mě dělá. Ještě ten večer mi napsal, že byl opilý a „ať z toho nedělám drama“. To mě definitivně dorazilo. Místo lítosti nebo viny jen snaha mě umlčet.
Kdy se něco uvnitř definitivně zlomí
Druhý den se vrátil domů. Tvářil se unaveně, ale spíš otráveně tím, že „to musíme probrat“. Shrnu to: podle něj to nic neznamenalo, stane se to každému, přeháním a chovám se hystericky. Snažil se to otočit tak, že jsem mu lezla do soukromí, přestože mi to video sám poslal. V jednu chvíli jsem se na něj dívala a měla pocit, že přede mnou sedí někdo úplně jiný, než koho jsem si brala. Uvnitř jsem se cítila ponížená, jako kdyby se mi vysmíval přímo do obličeje, ale navenek jsem byla překvapivě klidná. Došlo mi, že něco mezi námi se tím videem prostě zlomilo. Věděla jsem, že další hádka nemá smysl, že jestli s tím něco udělám, bude to muset být jinou cestou.
Pár dní jsem to v sobě dusila, než jsem to řekla kamarádce Lucii u kafe. Vylila jsem jí všechno, včetně toho videa a jeho reakcí. Ona mi pak ukázala různé skupiny a fóra, kde ženy řeší nevěry. Od podpory až po různě pojaté „pomsty“. Některé mi přišly úplně mimo, jiné naopak dost promyšlené. Při tom všem jsem si víc a víc uvědomovala, jak je můj manžel závislý na svém online obrazu. Fotky „rodinného pohodáře“, statusy o důvěře a věrnosti, motivační věty o tom, jak by se chlap měl chovat. A do toho to video v mojí galerii. Začalo se ve mně rodit přesvědčení, že když nechce nést odpovědnost doma, tak ať si ji aspoň jednou odnese ve svém milovaném online světě.
Našla jsem jeho tajný profil. A rozhodla se ho použít
Tak jsem začala být pozornější. Na našem společném notebooku má přihlášený pracovní mail a občas si z něj něco tiskne. Jednou jsem si všimla, že mu tam chodí upozornění ze seznamky, o které jsem nikdy neslyšela. Ze zvědavosti jsem to rozklikla a zjistila, že má aktivní profil, kde o sobě píše, že je „single a hledá vážný vztah“. Přes uložené heslo jsem se do jeho účtu dostala a četla si jeho konverzace. Založila jsem si tam falešný ženský účet a začala si psát přímo s ním. Během pár dní ze sebe sám dostal věty typu „žiju sám“ a „chci už konečně rodinu“. Doma jsem mezitím hrála, že chci dát vztahu šanci, že si to rozmyslím, aby neměl důvod cokoli mazat nebo schovávat.
Když jsem měla nasbírané screenshoty z té seznamky, k tomu jeho video z hotelu a pár jeho starších moralistických příspěvků o věrnosti z Instagramu, sedla jsem si k počítači a sepsala anonymní příspěvek do velké místní facebookové skupiny. Obličeje jsem rozmazala, ale nechala vidět jeho typické tetování, část obličeje a hlavně celou tu jeho „romantiku“ z chatu, kde tvrdí, že je sám a hledá vztah. Napsala jsem, že ženatý muž hledá milenky, a přidala krátké varování pro ostatní. Stejný příspěvek jsem dala i do čistě ženské skupiny, kde jsem členkou. Během pár hodin jsem viděla, jak se to začíná šířit, sdílet a jak lidi podle detailů poznávají, o koho jde.
Tečka za manželstvím místo další hádky
Ten večer přišel domů úplně vyplašený. Říkal, že mu psal kolega, sestřenice a další lidi, že se objevil v nějaké skupině na Facebooku. Dokonce mu prý napsala i ta holka z videa. Nejdřív jsem dělala, že nevím, o co jde, a nechala ho mluvit. Pak jsem mu klidně řekla, že aspoň teď ví, jaké to je, když se člověk stydí. Začal na mě křičet, že jsem mu zničila pověst a kariéru. Tentokrát to ve mně ale nic nerozjelo. Žádný strach, žádné vysvětlování. Spíš zvláštní klid a jasnou myšlenku: tohle je tečka. V hlavě jsem se začala připravovat na rozvod a na praktické věci, které bude potřeba řešit. Po nějaké době jsem ten příspěvek ze skupin sama smazala. Už mě nezajímal ani jeho obraz navenek, ani to, co si o nás kdo myslí. Potřebovala jsem z toho jen vystoupit a konečně řešit svůj vlastní život bez jeho lží.
