Článek
Bylo úplně obyčejné odpoledne. Přišla jsem ze školy, hodila tašku do pokoje a vzpomněla si, že musím poslat učiteli hotový úkol. Můj mobil byl vybitý, ležel na nabíječce a ještě se ani nezapnul. Z koupelny tekla voda, táta byl ve sprše. Jeho telefon ležel na stole v obýváku a mně to přišlo vlastně docela praktické. Znala jsem jeho PIN, používali jsme ho pořád v autě na navigaci. Vzala jsem mobil do ruky s tím, že jen pošlu mail a hned ho vrátím. Vůbec mě nenapadlo, že z toho vznikne něco, co nám změní život.
Jedna nenápadná složka, která všechno převrátila
Když jsem se přihlásila do jeho mailu, zjistila jsem, že tu fotku, kterou jsem potřebovala přeposlat, nemám uloženou. Napadlo mě, že ji možná bude mít v galerii, protože jsem mu ji nedávno posílala. Začala jsem procházet fotky a mezi složkami jsem si všimla jedné s názvem „Moje druhá rodina“. Nejdřív jsem se pousmála. Říkala jsem si, že to bude nějaký vtípek z práce, třeba fotky kolegů nebo něco takového. Jenže mě samozřejmě sežrala zvědavost. Složku jsem otevřela a během pár vteřin jsem koukala na sérii fotek, kde táta objímá nějakou ženu a malého kluka. Všichni se tvářili, jako by k sobě patřili. Měla jsem pocit, že mi najednou ztuhlo celé tělo.
Začala jsem ty fotky rychle proklikávat, i když se mi dělalo špatně. Byly tam narozeniny, dovolená, nějaká chalupa, rodinné momenty, které jsem znala jen z našeho alba, ale tady byli jiní lidé. Já na nich samozřejmě nebyla. Na jednom videu jsem slyšela, jak táta tomu klukovi říká „synku“. V tu chvíli se mi zamotala hlava ještě víc. Pak jsem narazila na screenshoty převodů peněz a zprávy typu „chybíte mi“ nebo „lásko“. Ze sprchy bylo pořád slyšet vodu, to mě trochu drželo v realitě. V panice jsem běžela do pokoje, zkontrolovala svůj mobil, který se mezitím aspoň trochu zapnul, a všechny ty fotky jsem si nafotila. Pak jsem tátův telefon vrátila přesně tam, kde ležel, sedla si na gauč a snažila se vypadat, jako by se nic nestalo.
Život na autopilota a tajemství, které nejde unést
Další dny jsem fungovala skoro jen fyzicky. Ve škole jsem seděla v lavici, dívala se na tabuli, ale skoro nic jsem nevnímala. Doma jsem měla pocit, že hraju divadlo. Smála jsem se, odpovídala na otázky, ale v hlavě jsem měla jen ty fotky. Počkala jsem, až táta zase nechá mobil někde bez dozoru, a tentokrát jsem šla přímo do zpráv. Chtěla jsem vědět, jak dlouho to trvá. Projížděla jsem starší konverzace, viděla domluvy na „montáže“, které evidentně nebyly jen pracovní. Nešlo o pár měsíců. Byly to roky. Když jsem večer ležela v posteli, brečela jsem do polštáře a přemýšlela, jestli to mám mámě říct. Měla jsem strach, že když to udělám, definitivně tím rozbiju naši rodinu. Tak jsem mlčela a snažila se nedat nic znát.
Jednou jsem to už ale nevydržela a nakousla to před kamarádkou. Nechtěla jsem, aby věděla, že jde o mě, tak jsem to schovala za historku o „jednom známém, co zjistil, že táta má druhou rodinu“. Čekala jsem, že se tomu trochu zasměje nebo to nějak zlehčí. Ona ale jen řekla, že tohle je na rozvod a že by to mámě okamžitě řekla. Její reakce mě vyděsila víc než ty fotky. Došlo mi, jak velká věc to ve skutečnosti je. Zároveň jsem ale začala cítit, že to sama v sobě neudržím. Uvědomila jsem si, že první člověk, se kterým o tom musím mluvit naplno, je táta.
Konfrontace v autě a chvíle, kdy se všechno zlomilo
Příležitost přišla o víkendu, když mě vezl autem na trénink. V autě jsme byli jen my dva. Nejdřív jsme se bavili úplně normálně, o škole, o sportu, o blbostech. Já ale byla čím dál víc nervózní, potily se mi dlaně a v hlavě jsem měla jen jednu větu. Nakonec jsem to prostě řekla a zeptala se ho, co je „Moje druhá rodina“ v jeho mobilu. Viděla jsem, jak na chvíli ztuhnul, sjel ke krajnici a vypnul motor. Zkusil to shodit na nějaký blbý vtip, ale když jsem mu řekla, že vím o fotkách, videích i zprávách, přestal cokoli předstírat. Nakonec přiznal, že má vztah s jinou ženou a syna. Mluvil o tom, že „chtěl počkat, až bude vhodná chvíle“, aby nám to řekl. Seděla jsem vedle něj a měla pocit, že na mě mluví někdo cizí.
Celý ten den mi bylo fyzicky špatně. Večer si máma všimla, že jsem úplně mimo. V kuchyni se mě zeptala, co se děje, a já to už nedokázala udržet. Rozbrečela jsem se a mezi vzlyky jí řekla, co jsem našla v tátově mobilu. Ukázala jsem jí ty fotky ve svém telefonu. Nejdřív moc nechápala, spíš se tvářila zmateně. Pak se jí podlomily nohy a posadila se ke stolu. Táta, který mezitím přišel, se snažil všechno vysvětlovat. Mluvil o tom, že nás má rád, že to byl omyl, že nás nechtěl ztratit. V kuchyni ale byla úplně jiná atmosféra než kdykoli předtím. Seděla jsem mezi nimi, dívala se z jednoho na druhého a cítila, že něco zásadního skončilo. Od té chvíle už jsem náš život nevnímala stejně jako dřív. Všechno se začalo rozpadat od jedné nenápadné složky v tátově mobilu, kterou jsem původně vůbec neměla v plánu otevřít.
