Kenko, místo rituálních obřadů Inků v Peru

Archeologický komplex Kenko je důležitý náboženský celek, v němž byly prováděny rituální a kultovní obřady na počest bohů kultury Inca. Q'enqo nebo Kenko znamená bludiště nebo labyrint, neboť podzemí je protkáno množstvím tunelů, chodeb a podzemních kanálů. Účelem mé návštěvy ruin však nebyl archeologický popis této lokality, ten je komentován v mnoha statích na internetu, na které odkazuji. Jako geologa mě spíše zajímalo, do jaké míry byl poškozen přírodními a jinými vlivy monumentální totemický obelisk na nádvoří, obklopený kamennou zdí, o němž ještě v době mé návštěvy v roce 2004 byly vedeny spory, co vlastně znázorňuje. Kromě toho jsem cítil potřebu pořídit fotografie a filmový záznam jeho současného stavu jako podklad pro budoucí badatele.

Když někdo projíždí kolem, nemá ani tušení, že by tento skalní masiv, lemující silnici, mohl být něčím zajímavý. Po vstupu do areálu však nevychází z údivu. Skály jsou vytesány do různých figur a výjevů, které nebyly, jako je tomu na jiných místech, přineseny odjinud, byly jen přizpůsobeny předchozími inckými kulturami k obřadním účelům.

Ruiny se nacházejí na kopci jménem Socorro, sotva 1 km od pevnosti Sacsayhuaman a asi 4 km od města Cusca. Celý komplex je považován za velkou svatyni Inků, která má charakter obětiště bohu. Sestává z několika bohatě opracovaných vápencových skalisek, s centrální totemickou skálou, vysokou 5, 90 m a širokou 4, 50 m. Silueta této totemické skály je značně deformovaná jako výsledek řádění vandalů, nebo španělských dobyvatelů, snažících se o vymýcení všech stop modlářství. Rovněž ji významně poznamenal zub času. Dosud jsou vedeny spory o to, co tato vytesaná či otesaná skála znázorňuje. Někdo tvrdí, že jde o sexuální symbol, druzí že jde o kondora. Většina odborníků se však kloní k názoru, že se jedná o pumu, zvíře, uctívané Inky. Nesetkal jsem se doposud s fotografií či dokumentací, která by byla tak přesvědčivá, jako moje fotografie, pořízená při mé návštěvě Kenca v roce 2004. Peruánští odborníci o podobných výjevech mají jasno. Tvrdí, že když studovaný objekt má jedno oko, jste pravdě blíže. Pokud má obě oči, je to skoro jistota. Na mé fotografii je však vidět i hřívu a nozdry. Není tedy nejmenších pochybností, že se jedná o Inky uctívanou pumu. Při ohledu na otesanou skálu ze zadní strany, má tato tvar sedící žáby, která rovněž patřila mezi uctívané živočichy. Její tvar však setřel zub času natolik, že zde bych si v tomto tvrzení již nebyl tak jistý. Amfiteátr, obklopující pumu, sloužil pravděpodobně také jako astronomická laboratoř nebo obětiště. Obklopuje jej zeď s pravidelně otesaných bloků, krytých fasádním kamenem. Kolem amfiteátru je 19 výklenků, dnes již většinou zřícených, které asi sloužily jako sedačky pro církevní hodnostáře během pohanských obřadů.

I v komplexu skal na povrchu jsou vytesané obřadní stoly a sedačky pro hodnostáře. Nejvýznamnější je sedačka Inky, který se s oblibou zúčastňoval pohanských rituálů.

Skála, pokrytá různými záhadnými obrazci a symboly, nádvoří a obrovský posvátný monolit pumy nutně připomínají uctívání hvězd, spojené s ročními obdobími a sluncem. Kamenická práce v Kenku dosáhla úctyhodných rozměrů a je svědectvím, že v incké víře kult kamene hrál velmi významnou roli. Podle pověsti kněží při každoročních rituálních oslavách nalévali do klikatých kanálků chichu, nebo lamí krev či vodu. Někteří odborníci tvrdí, že možná i krev lidských obětí, což ale je jen ničím nepodložená spekulace Pokud tekutina neuhnula a stékala celým systémem kanálků přímo dolů, dala se očekávat dobrá úroda. Pokud vybočila do strany, bylo to velmi špatné znamení.