Článek
Když včelaři popisují svět uvnitř úlu, většinou mluví o včelách, roztoči varroa nebo vosách. Jen málokdo si vybaví, že ve starých, tmavých úlech se objevoval ještě jeden drobný obyvatel – sotva několikamilimetrový pavoukovec zvaný štírek domácí (Chelifer cancroides). Přestože vypadá jako miniaturní štír, je naprosto neškodný. A moderní výzkum mu přisuzuje nečekanou roli: může být přirozeným predátorem roztoče Varroa destructor, největšího nepřítele včelstev.
Zoologové jej popisují jako synantropní druh, tedy živočicha žijícího dlouhodobě v blízkosti člověka – na půdách, ve skladech, ale dříve také v úlech. Ve starých úlových stavebnicích měl ideální podmínky: štěrbiny, sucho a dostatek drobných členovců, kterými se živí. Včelaři jej obvykle přehlíželi nebo považovali za kuriozitu. Teprve nástup varroázy otevřel nové otázky: co když má tento nenápadný tvor ve včelstvu užitečnou roli?
Studie z posledních let poskytují překvapivě jednoznačnou odpověď. Vědci z Nového Zélandu i Evropy prokázali, že štírek i další pseudoškorpióni skutečně požírají roztoče Varroa destructor. V laboratorních experimentech jeden jediný štírek dokázal během dne zkonzumovat několik samiček roztoče. Terénní studie z Německa pak naznačují, že úly, do kterých byly štírci cíleně zavedení, vykazovaly nižší spad varroázy. Biologický bojovník, který se vejde na nehet malíčku, tak může představovat zajímavý doplněk k ochraně včelstev.
Rozmach syntetických léčiv proti varroóze však tuto možnost upozadil. Amitraz, jeden z nejčastěji používaných přípravků, je sice účinným akaricidem proti varroa, zároveň však působí obecně na roztoče a drobné členovce. V současných recenzovaných studiích se sice nenajde jednoznačný důkaz, že amitraz přímo likviduje štírka domácího, včelařské zkušenosti ale ukazují, že po léčbě mohou tito přirození predátoři z úlu mizet. Odborná literatura přitom připouští, že vedlejším účinkům léčiv na necílové organismy se zatím věnovalo jen minimum výzkumu.
V souvislosti s obnovou zájmu o biologické metody ochrany včelstva se štírek začíná vracet do pozornosti vědců. Některé projekty experimentují s chovem pseudoskorpionů a jejich zaváděním do úlů. Zkoumá se také to, zda moderní konstrukce úlů nedává tomuto druhu příliš málo prostoru pro úkryt. Pokud se potvrdí, že přirození predátoři dokážou snižovat tlak varroázy, může být do budoucna cesta ke zdravějšímu úlu kombinací šetrnějších léčiv, úprav úlových systémů a návratu tradičních „spolubydlících“, kteří se osvědčili po tisíce let evoluce.
Jisté je jedno: štírek domácí, tento nenápadný pavoukovec ze zapomenutého kouta včelařské praxe, může být paradoxně jedním z nejzajímavějších hráčů v boji o zdraví včelstev. V době, kdy roste tlak na přírodní a udržitelné metody, se právě taková malá zvířata mohou stát součástí velkého příběhu o budoucnosti včel.
Anketa
Zdroje:
www.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/jen.12096
www.beeculture.com/chelifers-or-pseudoscorpions-as-varroa-control-agents
www.mdpi.com/2075-4450/12/9/800
www.researchgate.net/publication/277612118_Pseudoscorpions_The_forgotten_beneficials_inside_beehives_and_their_potential_for_management_for_control_of_varroa_and_other_arthropod_pests
