Článek
Psala jsem nedávno o tom, že u firem říkáme tradice a u lidí protekce.
A teď se to ukazuje znovu.
Charlotte Gott 30. dubna vydá svůj první singl In Too Deep. Vydává se na vlastní hudební cestu.
A reakce?
„Má to díky tátovi.“
„Bez něj by si neškrtla.“
Možná.
Jenže co když je to právě naopak?
Co když je to kvůli tomu všemu těžší?
Každý ji bude srovnávat s „božským Kájou“. Srovnání, které vlastně nemůže vyhrát. Už jen proto, že si vybrala úplně jiný žánr.
Protekci jí budou vyčítat tak jako tak.
A vlastně už se to děje.
Pro mě je ale spíš zajímavé něco jiného.
Že do toho vůbec jde.
I s vědomím, že ať udělá cokoliv, část lidí bude mít jasno dopředu.
Pomůže jí jméno jejího otce?
Na začátku určitě.
Ale pak už je to jen na ní.
A geny? Ty jí možná pomáhají nebo škodí po celý život. Tak jako každému z nás.
Ale to jí snad vyčítat nebudeme, ne?
Pro mě je vlastně hrdinka, že se do toho pouští. A to píšu i přesto, že nejspíš mezi její posluchače patřit nebudu. R&B není zrovna můj šálek čaje.
A že si změnila jméno?
No a co?
Když se přejmenuje firma, bereme to jako přirozený vývoj. Oskar se stal Vodafone, Eurotel O2, Paegas T-Mobile.
Nikdo se nad tím nepozastaví.
A navíc nikde jsem nenašla, že by si přímo změnila jméno. Spíš to vypadá, že bude vystupovat jako Charlotte Gott.
Jak to někomu může vadit?
Vadí nám Lucie Bílá?
Vadí nám Anna K.?
Nevadí.
Tak proč vadí tohle?
Je z toho patrné, že se chce prosadit i v zahraničí.
A proč by nemohla chtít?
Proč zase nerespektujeme něčí identitu?
O přechylování jsem pro změnu psala v jiném článku.
A právě tam jsem si uvědomila jednu věc.
Cizinkám často upravujeme jména podle našich pravidel.
Přidáváme jim naše „-ová“, i když si to samy nevybraly.
A pak nám vadí, když si někdo jméno upraví podle sebe.
Možná problém není v tom jménu.
Nebuďme pokrytci.
Respektujme rozhodnutí, která nám nijak neškodí.
A přestaňme hodnotit něco, co ještě ani nezačalo.
