35 let od prvního mariánského zjevení na hoře Zvir: Zázrak, nebo iluze?

Psal se 5. srpen 1990. Tehdy si jedenáctiletá Iveta Korčáková, dvanáctiletá Katka Češelková a devítiletý Miťko společně hráli na louce nedaleko obce Litmanová na východním Slovensku. Děti podle svých slov najednou uslyšely podivné zvuky z blízkého lesa, a tak se ukryly do nedalekého dřevěného seníku. Události, které následovaly, přitáhly pozornost nejen věřících, ale i médií a později také filmařů. Dodnes na toto místo přicházejí tisíce věřících lidí.

Děti údajně viděly, jak do dřevěného seníku proniká světlo a kolem stavení uslyšely hluk. Ve strachu začaly přeříkávat mariánskou modlitbu, kterou podle svých slov nikdy neslyšely, ačkoliv pocházely z věřících rodin. Najednou ve světle, jež nejprve považovaly za sluneční paprsky, spatřily krásnou ženu v bílém, která si sedla na lavičku a mlčky je pozorovala.

Ten den začala série událostí probíhajících dalších pět let.V průběhu těchto setkání měly dívky dostávat od Panny Marie různá poselství – výzvy k modlitbám, pokání, čistotě, pokoře, ale i rady jak se modlit, kdy se postit nebo co nosit za medailonky.

Ještě téhož roku se na místo začali sjíždět lidé. Děti si totiž tajemné setkání s Pannou Marií nenechaly pro sebe. Nejprve do Litmanové mířili věřící lidé z okolí, pak i kněží. Už 11. listopadu 1990 se na místě slavila první mše a o dva týdny později farář vysvětil nově postavený dřevěný kříž.

Tehdy údajně došlo k úkazu, který mnozí přítomní přirovnávají k takzvanému slunečnímu zázraku ve Fatimě. Podle výpovědí měl sluneční kotouč na obloze „rotovat“, „měnit barvy“ a „chvět se“.

Mohlo jít o optický klam, atmosférický jev či kolektivní iluzi vnuknutou intenzivním zážitkem. Nebo se snad stal zázrak? Ať tak či onak, poutníků přibývalo a z Litmanové se postupně stalo jedno z nejnavštěvovanějších poutních míst Slovenska.

Iveta Korčáková se narodila v roce 1978 ve Staré Ľubovni. V době zjevení jí bylo jedenáct let. Později strávila několik let v řeholní komunitě, ale v roce 2007 odešla, provdala se a dnes žije ve Velké Británii. V roce 2008 o ní vznikl dokument Ivetka a hora od režiséra Petra Kerekese. Film se nevyhýbá ani pochybnostem a nechává prostor interpretaci každého diváka.

Katka Češelková, druhá z dívek, zůstala v ústraní. Po ukončení zjevení, která trvala s přestávkami pět let, se obě stáhly z veřejnosti. Jejich výpovědi o setkáních s Pannou Marií však zůstaly zapsané a věřící k nim vzhlíží dodnes.

Poslední zjevení mělo podle Ivety a Katky proběhnout 6. srpna 1995. Panna Maria se tehdy podle dívek rozloučila: „Moje drahé děti! Toto moje zjevení tu je poslední. Miluji vás. A děkuji všem za to, co jste tu pro mě udělaly. Moje milované děti! Takto jsem to chtěla, aby vás to probudilo ze sna prázdnoty. Abyste pochopily, že potřebujete obrácení. Pro tuto dobu potřebujete obrácení! Prosím, prosím! Zůstávám na této hoře přítomná. Začněte nyní uvažovat nad mými poselstvími! Zůstaňte v mém srdci pro tuto dobu! Protože potřebujete být více prostí a ostražití. Přichází doba, která už je tu. Zůstaňte tedy jako děti. Úplně svobodní pro Boha. Prosím, přemýšlejte o tom, co říkám! Já vás miluji a čekám na vás v nebi.“

Devět let poté, tedy 6. srpna 2004, řeckokatolický biskup Ján Babjak prohlásil Zvir za oficiální místo modlitby. V roce 2007 pak byla místní kaple zasvěcená Neposkvrněnému početí Panny Marie a oficiálně povýšena na mariánské poutní místo Prešovské archieparchie.

Dnes se na místě nachází liturgický areál, upravené zázemí i pramen, ke kterému se váže jeden z prvních vzkazů údajné Panny Marie: voda z hory má být „pomocí při tělesných i duševních nemocech“.

Dívky podle dostupných svědectví tvrdily, že zjevení byla určena pouze jim a že Panna Maria s nimi komunikovala přímo a osobně. Pokusy ostatních lidí být u poselství selhaly. Nikdo jiný je nedokázal vnímat.

Z několika výpovědí vyplývá, že se dívky během zjevení nacházely ve zvláštním stavu. Prý se upřeně dívaly na jedno místo, někdy šeptaly a jako by odpovídaly na otázky. Okolní lidé nic neviděli ani neslyšeli, ale údajně často vnímali podivnou atmosféru a někdy i zvláštní klid.

Z náboženského pohledu je však takové setkání se světcem možné. I jiná známá zjevení, například ve Fatimě, bývají sdělována jen vyvoleným, což samozřejmě nahrává skeptikům.

S ohledem na zjevování Panny Marie na Slovensku považuji za důležité zmínit i původ Mariánského kultu, tedy úctu k Panně Marii, matce Ježíše Krista, která je skutečnou historickou postavou, stejně jako Ježíš.

Původ této úcty ale není datován do prvního století, kdy se křesťanství začalo formovat. Mariánský kult totiž skutečný rozkvět zažil až od 5. století, kdy byla na efezském koncilu (431 n. l.) oficiálně potvrzena nauka o Marii jako Bohorodičce – Matce Boží. Ta se následně stala symbolem čistoty a soucitu. Její postava zlidověla a byla především blízká těm, kteří se báli trestajícího Boha.

Co se tedy celých pět let dělo na hoře Zvir? Stal se zázrak, nebo se jedná o promyšlený podvod? Doba krátce po pádu komunismu v Československu byla časem velkých společenských i duchovních změn. Víra mohla být znovu veřejně projevována a mnozí lidé hledali nové duchovní jistoty v nejistém světě, který se jim měnil před očima.

Dlouho utlačované náboženství se náhle ocitlo zpět ve veřejném prostoru a spolu s tím narostl i zájem o nadpřirozené jevy, zjevení a mystické zkušenosti. Litmanová se tak mohla stát projekčním plátnem společenských i osobních tužeb, obav a nadějí.

Někteří věří v autenticitu tohoto poselství, jiní upozorňují na možný psychologický nebo kulturní původ daných událostí. Ať tak či onak, hora Zvir zůstala silným symbolem té doby a místem, kde se duchovno setkalo s realitou nově se rodící svobody.