Článek
Návštěva papeže Jana Pavla II. ve dnech 21.– 22. dubna 1990 je často zmiňována jako definitivní skoncování s komunismem v Československu. Za čtyři desetiletí režimu, který potlačoval svobodu slova, byla taková návštěva zcela vyloučená. Vztahy mezi státem a církví byly napjaté a náboženský život silně omezován. Pád železné opony však vše změnil. Papež, jenž se sám angažoval v boji proti totalitě, okamžitě přijal pozvání tehdejšího nového prezidenta Václava Havla.
Jan Pavel II. už chtěl navštívit Československo v roce 1979, kdy cestoval do rodného Polska. Komunistický režim řízený z Moskvy mu v tom však zabránil. Návštěva v roce 1990 tak měla velmi hluboký význam a její přípravy trvaly celé čtyři měsíce. Papež byl totiž pozván už 28. prosince 1989.
Nejnavštěvovanější mše našich dějin
Papež přiletěl do Prahy v sobotu 21. dubna 1990. Po vystoupení z letadla políbil českou půdu a přivítal se s Havlem a kardinálem Františkem Tomáškem. Hned v úvodu Jan Pavel II. vyjádřil radost, že může navštívit zemi, která „tak dlouho trpěla pod útlakem“, a přinesl poselství míru, pravdy a odpuštění.
Prezident pak oficiální řečí přivítal papeže: „Vítám Vás, Svatý Otče, mezi námi hříšníky, nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku: Člověk, který byl ještě před šesti měsíci zatýkán jako nepřítel svého státu, vítá dnes jako jeho prezident prvního papeže v dějinách katolické církve, který stanul na půdě, kde tento stát leží.“
Během dvoudenního pobytu sloužil Jan Pavel II. dvě velké mše. První se konala v Praze na Letné, kam přišlo asi 500 tisíc lidí. Druhá na Velehradě, významném poutním místě spojeném s cyrilometodějskou tradicí, kam zavítalo zhruba 350 tisíc věřících, mimo jiné z různých koutů Evropy. Pro mnohé byly tyto mše nejen duchovním vrcholem, ale i aktem nově nabyté svobody.
Papež v roce 1990 navštívil i Velehrad
Papež na Velehradě také apeloval na zachování hodnot, které formovaly českou a slovenskou identitu. Zdůraznil, že svoboda není samozřejmá a že ji musíme naplňovat odpovědností a láskou k druhému člověku.
Dědictví první návštěvy
Návštěva Jana Pavla II. symbolicky završila období nesvobody. Jejím cílem bylo vrátit Čechům a Slovákům víru v Boha. Do jaké míry se to povedlo, lze těžko po 35 letech soudit. Mnoho lidí, kteří před nástupem komunismu v roce 1948 věřili a svou víru i přes represe udržovali, už dnes nežije. A jak statistiky ukazují, při posledním sčítání lidu v roce 2021 se ke křesťanství hlásilo asi jen 10 % lidí. I tak je však možné papežovo dubnovou návštěvu považovat za významnou.
Jan Pavel II. patřil u nás k nejoblíbenějším papežům a jako jistou autoritu jej uznávali také nevěřící, a to i pro skutečnost, že byl vůbec prvním slovanským papežem. Navíc měl k Československu velmi vřelý vztah. Svatořečil Anežku Českou a později i Zdislavu z Lemberka, další osoby blahořečil.
Do spojeného Československa už nestihl znovu zavítat, ale samostatné Česko a Slovensko navštívil ještě dvakrát. K nám to bylo v souvislosti s kanonizací Jana Sarkandera a Zdislavy z Lemberka v roce 1995, dále v roce 1997 při výročí úmrtí svatého Vojtěcha.
Oblíbený papež zemřel 2. dubna 2005, vystřídal jej Benedikt XVI., který Česko navštívil v roce 2009 u příležitosti svátku svatého Václava. Papež František, který dnes (tj. 21. dubna 2025) při výročí 35 let od významné návštěvy Jana Pavla II. zemřel, do naší republiky nikdy nezavítal.
Poselství zůstává
Na návštěvu Jana Pavla II. po 35 letech lze zpětně nahlížet jako na milník, jenž mnohým lidem ukázal, že se jim skutečně otevírá demokratický svět. Přítomnost papeže tak i nevěřícím ukázala, že desetiletí útlaku jsou pryč. Ačkoliv se mnohé od té doby změnilo, poselství míru, dialogu a lidské důstojnosti, které Jan Pavel II. přinesl, zůstává živé dodnes.
Zdroje: cirkev.cz, irozhlas.cz, wikipedia.org
