Článek
Byla vysoká sotva metr dvacet, ale její hlas znal snad každý. Aťka Janoušková působila jako věčně hravé dítě, za sebou měla ale těžké mládí. Nakonec se vyprofilovala jako oceňovaná dabérka. Divákům a posluchačům totiž díky svému kouzelnému hlasu dokázala vykouzlit úsměv na tvářích. A jak sama jednou řekla, nikdy nepřestala věřit v radost ze života.
Dětství poznamenané válkou i poruchou růstu
Narodila se 16. března 1930 jako Vlasta Janoušková do klenotnické rodiny. Již v útlém dětství přišla k přezdívce Aťka, která jí zůstala celý život. „Aťka se tak rozmohla, že spousta lidí ani neví, že jsem Vlasta. Aťku jsem si vymyslela sama v dětství, kdy jsem nedokázala vyslovit svoje jméno,“ prozradila v rozhovoru pro Český rozhlas 2.
Její maminka byla židovka, otec pocházel z Plzně. Rodiče se poznali v pražském klenotnictví, kde byli oba zaměstnaní. Druhá světová válka ale krutě poznamenala osud rodiny. V létě roku 1943, kdy byla třináctiletá Aťka na prázdninách u příbuzných, zatklo její rodiče gestapo a odvleklo je do koncentračních táborů. Budoucí dabérka hovořila o obrovském štěstí, že byla zrovna mimo domov. Předpokládala, že by se kvůli svému malému vzrůstu, který se jako mladá marně snažila řešit s lékaři, mohla stát cílem osvětimských pokusů. Nacisté totiž mezi neprávem vězněnými lidmi vyhledávali různé zdravotní poruchy a anomálie. Hororové testy doktora Josefa Mengeleho v Osvětimi hovoří za vše a Aťky slova byla v tomto kontextu skutečně oprávněná.
Pobyt v koncentračním táboře v Dachou nepřežil Aťčin tatínek. Zemřel tam pravděpodobně krátce před osvobozením. Její maminka jako zázrakem vyvázla z Osvětimi a přežila i následný pochod smrti. Aťka si těžké vzpomínky na válku nesla celý život, ale nikdy o nich nemluvila s hořkostí. Spíše zdůrazňovala, že i v těch nejhorších časech člověk musí hledat světlo a naději. Už během války totiž vystupovala v Dismanově rozhlasovém souboru. „Gestapo mi zatklo rodiče a odvleklo je do koncentračního tábora. Nikdy jsem nezapomněla panu Dismanovi, že se mě ujal a já se dostala mezi sobě rovné,“ prozradila v rozhovoru pro Dvojku.
Cesta k jevišti a k mikrofonu
Její matka se po válce provdala za dalšího klenotníka, ale ten v roce 1948 zemřel. To už byla Aťka plnoletá. Zpočátku pracovala díky své jazykové vybavenosti, uměla německy a francouzsky, jako úřednice-korespondentka, ale více ji lákalo divadlo. Začala se objevovat v pražských estrádách a kabaretech a zpívala muzikálové písně. Vystupovala třeba po boku R.A. Dvorského nebo Josefa Zímy.
Byla drobná, působila křehce, ale měla energii, která dokázala zaplnit celé jeviště. Postupně se však její doménou stal dabing. Její výjimečný hlas nešlo přeslechnout. I v pokročilém věku dabovala dětské role či kreslené postavičky. Stačilo pár slov a posluchač či divák okamžitě věděl, kdo mluví.
Hlas, který znají generace
Pokud bychom měli hledat její nejznámější dabingovou roli, nebudeme přemýšlet dlouho. Když se na československých obrazovkách objevil západoněmecký kreslený seriál Včelka Mája, její dabing byl naprosto bravurní. Mája v jejím podání zněla vždy optimisticky, zvědavě a bezstarostně.
Kromě Máji namluvila další desítky dětských hrdinů či postav ve zvířecích filmech a seriálech. Rozzářila Včelí Medvídky, kde i zpívala a děti dojala u Broučků.
Kromě estrád či rozhovorů si zahrála i malé role.
Diváci si to většinou ani neuvědomovali, ale její hlas zněl z televizí a kin velmi často. Když se objevila na jevišti osobně, překvapila každého svou postavou – drobná, usměvavá a naprosto sebevědomá.
Kromě práce za mikrofonem se čas od času objevovala v televizi. Kromě estrád či rozhovorů si zahrála i malé role. Tou nejznámější a nejvýznamnější bylo její obsazení ve Filmu Miloše Formana Amadeus.
1024px-Aťka_Janoušková_2015_Luxor
Ocenění za celoživotní dílo
Dabing nebyl dlouho oceňován tak, jak by si zasloužil. Přitom herci dabující své postavy musí být trpěliví, precizní a musí se do rolí vžít podobně jako herci. Aťce Janouškové se nakonec za její celoživotní dílo a přínos české kultuře uznání přece jen dostalo.
V roce 2009 získala ocenění Františka Filipovského za celoživotní přínos dabingu. Pro ni, tehdy jako devětasedmdesátiletou umělkyni, to znamenalo potvrzení, že i když se většina její práce odehrávala „v pozadí za mikrofonem“ a diváci ji neviděli, dokázala rozdávat radost milionům lidí.
Navenek působila vždy optimisticky. Její přátelé vzpomínají, že i když byl její osud, zejména mládí, spjatý s bolestnými zážitky, nikdy to na sobě nedala znát. Naopak – rozdávala úsměvy, bavila historkami z dabingu a dokázala se smát i sama sobě. Jako by její malý vzrůst a dětský hlas pro ni nebyly handicapy, ale spíše znaky originality a výjimečnosti. A ono tomu tak opravdu bylo. Zřejmě žádný dospělý by nedokázal v dabingu namluvit postavy tak originálně, jako ona.
Aťka Janoušková zemřela v roce 2019 ve věku 88 let. Nikdy se neprovdala ani neměla děti. Zůstává po ní ale bohaté dědictví ukryté ve filmech a seriálech, které dokáží vrátit diváky o několik desetiletí zpátky.
