Česko je vinylovou velmocí. Desky přežily éru úpadku díky punku, metalu a dýdžejům

Vinylové desky dnes zažívají svoji renesanci a jejich prodeje trhají rekordy mezi fyzickými hudebními nosiči. V době, kdy začaly trhu vládnout kompaktní disky, by jistojistě nikdo nevěřil, že se za pár desítek let stane Česko vinylovou velmocí.

Začneme ale současností. V loňském roce vinylové desky v USA poprvé od roku 1987 překonaly v prodejích cédéčka, v Česku se oba fyzické formáty s hudbou srovnaly na 49 %, přičemž zbylá dvě procenta připadají na DVD. Tolik statistiky. Nutno dodat, že prodeje fyzických nosičů jsou stále marginální záležitostí oproti streamingu, který představuje většinu zisku nahrávacích společností.

Jenže návrat hudebních fanoušků k hudbě, kterou si lze vzít do ruky, nelze podceňovat. Ony totiž nerostou jen prodeje LPček. V roce 2021 se po dvou dekádách trvajícím úpadku vzrostl prodej nových kompaktních disků a dokonce se někteří lidé vracejí i k tak moc mrtvému formátu, jakým jsou kazety (MC).

Návrat hudebních fanoušků k fyzickým nosičům s hudbou je podle mého názoru důsledkem současného zcela jednoduchého přístupu k milionům skladeb, které jsou k dispozici prakticky na jedno kliknutí. Přemíra skladeb a jejich obrovský výběr však pro mnoho zarytých hudebních posluchačů nemusí představovat výhodu, navíc to jsou většinou zkomprimované songy ve ztrátovém formátu mp3.

V takové záplavě muziky se pochopitelně výjimečné skladby mohou snadno ztratit. Hudba se tak stává jen jakousi alternativou spotřebního zboží, kdy se většina skladeb po jednom poslechu zapomene, protože na playlistu jsou stovky až tisíce dalších.

Koncept fyzických hudebních alb je tak pro mnohé stále nepřekonaným formátem. S vinylem v ruce, ale i jiným fyzickým nosičem, se posluchač dostává do imaginárního kontaktu s umělcem. I samotné obaly desek pak představují jakési samostatné umělecké dílo. Kapely se dnes právě na tento aspekt fyzických nosičů obzvlášť zaměřují, vydávají limitované edice, booklety někdy připomínají knihy, k deskám jsou přidávána trika nebo je dokonce i sami umělci podepisují.

Takový návrat ke kořenům je skvělý pro sběratele, u LPček má však i své stinné stránky. Z umírajícího formátu, který byl v devadesátých letech podstatně levnější než kompaktní disky, se dnes stalo prémiové zboží a ceny nových alb na vinylech se mnohdy pohybují i kolem tisíce korun. Naopak nová cédéčka jsou aktuálně extrémně levná. V devadesátých letech, kdy byla na vrcholu, stála nová alba 500 až 600 korun. Dnes se pohybují okolo tří stovek, přičemž průměrný plat v ČR je vyšší skoro čtyřnásobně.

Na vinyly nikdy nezanevřeli sběratelé. Ty kult černých desek neopustil, objevuje je ale i mladá generace, která vyrůstala v digitálním světě. Specifický zvuk desek je autentičtější než osekaná empétrojka. Fyzický formát, velké estetické obaly s uměleckými díly a samotný rituál pokládání desky na gramofon vytváří pro posluchače něco, co jim digitální formáty nedokážou poskytnout. Také nelze zapomenout na starší generaci, jež se k vinylům vrací z nostalgie. Desky jim připomínají mládí a časy, kdy poslouchání hudby bylo vědomým zážitkem, nikoli jen kulisou v pozadí, jak tomu bývá dnes.

Vinylové desky, jak už jsem uvedl na začátku, to měly nahnuté v devadesátých letech minulého století. Jejich úpadek přišel především s nástupem CD, která nabízela vyšší kapacitu, snadnější přenositelnost a absolutně čistou kvalitu zvuku. Mnozí předpokládali, že LP desky zcela vymizí, čemuž nasvědčovalo i uzavíraní fabrik po celém světě, kde se desky lisovaly.

Jedna firma na výrobu černých placek ale přeci jen krizovou éru přežila. Společnost GZ Media sídlící v Loděnicích u Prahy vyrábí desky už přes 70 let a v současnosti patří ke světové špičce v oboru. Jak je to možné? Sám její šéf Milan Štěrba přiznává, že díky undergroundové muzice jako punk nebo metal.

Právě tyto okrajové žánry ještě společně s technem udržely vinyl naživu v době temnoty. Metalové a punkové kapely si většinou nemohly dovolit vydávat nová alba na kompaktních discích. To bylo pro ně moc drahé, a tak se pochopitelně držely osvědčeného levného formátu, který si bylo možné nechat v Loděnicích vylisovat i v několika desítkách kusů. Fanoušci těchto kapel zase oceňovali autentický zvuk desek, které se staly symbolem jejich nezávislosti na hlavním proudu hudebního průmyslu.

Udržet vinyly při životě ale paradoxně pomohla i elektronická muzika. Styly jako techno, house, drum'n'bass nebo hip hop by se bez černých placek snad nikdy nevyvinuly do současné podoby. První DJové začali v Chicagu někdy v polovině sedmdesátých let minulého století mixovat pomocí dvou gramofonů určité části disco skladeb, z čehož se postupem času vyvinula house music. V Detroitu pak vzniklo tvrdší techno. To vše jen díky deskám, s nimiž bylo (a je stále) možné s pomocí mixážního pultu vytvářet taneční sety, skrečovat a přivádět publikum do transu. Dnes už sice většina DJů mixuje muziku z digitálních formátů, ale i právě díky neobyčejnému umu těch prvních, kteří až do konce devadesátých let měli k dispozici jen vinyly, desky přežily.

Dnes je Česko vinylovou velmocí. Loděnická firma se stala předním hráčem na trhu, černými plackami zásobuje celý svět a lisuje do nich hudbu všech světově známých umělců. Dokonce se těší respektu i v USA. V Nashvillu, centru hudebního průmyslu, česká firma v roce 2022 otevřela už svoji třetí lisovnu za oceánem. Přesto šéf loděnické firmy stále myslí i na ty nejmenší a říká, že je undergroundovým kapelám vděčný za přežití vinylů. A tak i mladé metalové kapely mohou přijít do Loděnic, aby si nechaly vylisovat svoje album v miniaturním nákladu.