Článek
Herec Jaroslav Dušek je pro část veřejnosti symbolem duchovního probuzení. Ve svých vystoupeních a knihách často odkazuje na „moudrost Toltéků“ – dávného národa z území dnešního Mexika, který prý žil v souladu s přírodou a rozuměl tajemství života. Toltékové v Duškově podání představují učitele lidstva, jejichž poznání přežilo staletí. Jenže při bližším pohledu na historická fakta se ukazuje, že takový obraz má s realitou jen málo společného.
Kdo vlastně byli Toltékové?
Archeologické nálezy z doby zhruba tisíc let nazpět jsou nejasné. Obyvatelé z centrálního Mexika sice o jakýchsi Toltécích hovoří, ale nejde o žádné verifikovatelné informace. A ani podle pradávných lidových povídaček není jisté, zda šlo o jednotné impérium.
Jméno „Tolték“ se navíc v dochovaných aztéckých pramenech používá velmi volně. Pro Aztéky, tedy doloženou civilizaci, která ovládala centrální Mexiko zhruba od 14. století, byli Toltékové vzorem vzdělanosti a umění, nikoli konkrétní historický národ. Slovo tōltēcātl v jazyce nahuatl původně znamenalo „řemeslník“ nebo „vzdělaný člověk“. Moderní historikové proto upozorňují, že označení Tolték může být spíš kulturní metafora než označení pro skutečné etnikum. Česká etnoložka Markéta Křížová dokonce na základě výše uvedených informací tvrdí, že žádný takový národ zřejmě neexistoval. Religionistka Zuzana Marie Kostićová, odbornice na středoamerická náboženství, také silně pochybuje o existenci zmiňované kultury.
Tula v Mexiku – zde měli mít Toltékové své centrum
Zrod legendy
O Toltécích víme především z aztéckých kronik a z několika pozdně koloniálních rukopisů. Nejznámější z nich, Historia Tolteca-Chichimeca, vznikl až po dobytí Mexika Španěly v 16. století, tedy více než čtyři sta let od doby, kdy měli Toltékové existovat. Spis popisuje dávné dějiny a boje mezi kmeny, ale spojuje skutečné události s legendami a mýty.
Z těchto textů pak dále čerpali evropští badatelé 19. století, kteří se snažili vytvořit ucelený obraz dávné říše Toltéků – vzdělané a mírumilovné společnosti, jakýsi „zlatý věk“ střední Ameriky. Dnes se ale vědci shodují, že tento obraz je z velké části zidealizovaný.
Fakta versus romantika
Český publicista Tomáš Stěhule ve svém textu Mýty a skutečnosti starých Toltéků upozorňuje na to, že většina představ o jejich duchovnosti nebo filozofii nemá oporu v žádných pramenech. Stavby z té doby se nedochovaly, protože je pozdější kultury používaly jako materiál na nové budovy a pyramidy. Dochovány jsou zbraně či keramika. Co je ale zásadní? Po Toltécích, pokud by existovali, nezůstaly žádné texty nebo mytologické spisy. Všechno, co dnes označujeme za „toltéckou moudrost“, tak pochází až z interpretací vzniklých stovky let po jejich zániku.
Stěhule připomíná, že Toltékové byli nejspíš jedním z mnoha městských států a neexistuje důvod věřit, že měli nějakou univerzální filozofii, jak ji popisují moderní duchovní učitelé. Navíc zmiňuje, že tato kultura nejspíše nebyla žádnou skupinou mírumilovných lidí, ale extrémní militaristickou kulturou, která násilím ovládala své sousedy. A jak je známo, staré kultury ze střední Ameriky uměly být k nepřátelům velice kruté, navíc lidské oběti bohům se zde staly běžnou krvavou praktikou.
Tato skepse vůči existenci osvícených Toltéků odpovídá i současnému vědeckému konsenzu: Toltékové nejsou legendárním národem mudrců, ale spíše historickým střípkem v mozaice mezoamerických kultur.
Dušek a „novodobí Toltékové“
Přestože je věda zdrženlivá, v ezoterických kruzích se Toltékové těší mimořádné oblibě. Zpopularizoval je mexicko-americký autor Don Miguel Ruiz knihou Čtyři dohody. Ta hlásá jednoduché životní zásady, jako třeba neber si nic osobně, mluv pravdivě a dělej věci co nejlépe. Ruiz tvrdil, že čerpá z „učení starých Toltéků“.
Právě tuto představu převzal i Jaroslav Dušek. V jeho interpretaci se z Toltéků stává symbol civilizace, která žila v souladu s vesmírem a s vlastním vědomím. Dušek je často cituje jako „nositele původní moudrosti“ a v rozhovorech mluví o „toltécké cestě“, která má člověka vrátit k pravdě a přirozenosti.
Že žádné historické prameny nic takového neříkají? To evidentně není pro příznivce hnutí New Age žádný problém.
Toltécká filozofie, jak ji známe dnes, je spíš moderním duchovním synkretismem, tedy směsí mexických legend, ezoteriky a pofidérních mouder osobního rozvoje. Vědecký základ má jen okrajový.
Proč „moudří Toltékové“ přežívají dodnes
Duškův přístup přesto funguje. Nabízí totiž to, po čem mnoho lidí v nejisté době touží - po jednoduchý odpovědích na složité otázky a po nadčasových pravdách. Představa dávné kultury, která rozuměla světu lépe než my, je jednoduše přitažlivá. Proč ale tato kultura zmizela, už nikdo neřeší a ani nechce.
Z Toltéků se tak stal symbol univerzální moudrosti, který lze použít téměř k čemukoli od meditací po osobní růst. Historická věrohodnost přitom ustupuje do pozadí. To, co věda zpochybňuje, naopak velmi dobře funguje v oblasti spirituality.
Na Toltéky se odkazují zejména přívrženci hnutí New Age
A právě v tom je Dušek úspěšný. On totiž dokáže ze starých mýtů vytvořit jazyk, jemuž lidé rozumějí. Jeho Toltékové sice možná nikdy nežili tak, jak je popisuje, ale v kolektivní představivosti žijí dál jako zrcadlo touhy po moudrosti, kterou moderní svět údajně postrádá.
Pravda mezi mýtem a marketingem
Z pohledu historie je tedy pravděpodobné, že Toltékové v tomto pojetí nikdy neexistovali. Nevíme o žádné jejich filozofii, textech ani učení, které by se mohlo přenést v nezměněné podobě až do současnosti. Mýtus o jejich moudrosti vznikl mnohem později a v moderní době se stal marketingově úspěšnou duchovní značkou.
Na druhou stranu, i mýty mají svou hodnotu. Pomáhají lidem přemýšlet o životě jinak a vytvářet příběhy, které dávají smysl tam, kde fakta končí. Pokud tedy Jaroslav Dušek cituje Toltéky, může to být inspirace, ale i tak bychom k těmto citacím měli přistupovat s racionálním nadhledem. Kritické myšlení je totiž někdy mnohem více než slepé hledání univerzální pravdy.
