Článek
Budoucí první dáma Československa se narodila 20. listopadu 1850 v New Yorku do rodiny bohatého obchodníka. Otec Rudolph Pierre Garrigue podnikal v pojišťovnictví a do Spojených států se dostal z Dánska, kde se narodil, kořeny však měl ve Francii. Matka Charlotte Lydia rozená Whitingová se naopak mohla pyšnit dlouhou linií předků žijících v USA, přičemž ti první připluli za oceán na lodi Mayflower už během druhé dekády 17. století.
Oba si hned padli do oka
Charlottu však osud zavedl do Evropy. Jako čerstvě plnoletá se vydala do Lipska studovat hru na klavír a bydlela u Göringových. Po třech letech studia ale začala mít problémy s rukou a musela s hraním přestat. Vrátila se za oceán, avšak s rodinou svých hostitelů zůstala v kontaktu a pravidelně je navštěvovala. U Göringových také potkala Masaryka. Budoucí prezident zatím neexistující země u rodiny pobýval po dokončeném doktorátu. Oba se rychle sblížili a mladý Masaryk požádal Charlottu o roku. Psal se rok 1887 a Tomáš Masaryk si po svatbě na počest své ženy přidal k příjmení její rodné jméno Garrigue, což mělo symbolizovat jejich rovnocenné partnerství.
O čtyři roky později se mladý pár přestěhoval z Vídně do Prahy, kde Masaryk dostal místo na Karlo-Ferdinandově univerzitě. I když Charlotta pocházela z privilegovaného prostředí, její život v Evropě nebyl jednoduchý. Působila v několika spolcích, v roce 1905 vstoupila do Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, zasazovala se za práva žen, angažovala v charitativní činnosti, ale hlavně podporovala manžela v jeho aktivitách.
Charlotta v roce 1871
Život plný překážek a psychické potíže
Role manželky tak významného muže, jakým Masaryk byl, pro ni znamenala obrovskou odpovědnost. Její křehká psychika, kterou od mládí nahlodávaly deprese, nebyla stavěná na obrovský tlak, který s Charlottiným novým postavením souvisel. V roce 1914 byl Masaryk pobývající v exilu odsouzen k trestu smrti za velezradu. Jejich dcera Alice byla v roce 1915 zajata a 8 měsíců držena v žaláři ve Vídni. Jen Charlotta byla kvůli špatnému psychickému stavu odnětí svobody ušetřena.
Její depresivní stavy se prohloubily po úmrtí syna Herberta, který v roce 1915 podlehl skvrnitému tyfu. Vše vyústilo pobytem v sanatoriu v Praze, kde byla v roce 1918 zbavena svéprávnosti, nicméně se spekuluje, že šlo o cílenou ochranu, aby nadále nebyla pronásledována rakouskými úřady. Z léčebny jí osobně vyzvedl až manžel v prosinci 1918, tedy v době, kdy už Charlotta byla první dámou nově vzniklého Československa.
Charlotta Masaryková poté ještě sehrála důležitou roli při prosazování rovnosti žen v první československé ústavě z roku 1920. Ve stejném roce se společně s prezidentem Masarykem zapojila do voleb. Její zdravotní stav se ale nadále zhoršoval, trpěla srdeční slabostí, a proto roli první dámy postupně převzala jejich dcera Alice. V září 1922 Charlottu postihl vážný srdeční záchvat, o necelý rok později, 1. května 1923, prodělala mozkovou mrtvici, po níž zůstala částečně ochrnutá.
Pomník Charlotty Garrigue Masarykové v obci Hutisko-Solanec
Potomci prezidentského páru
Masarykovi měli celkem pět dětí, z nichž se čtyři dožili dospělosti. Prvorozená a již zmiňovaná Alice se narodila ve Vídni v roce 1879, rok poté přišel na svět také již zmiňovaný Herbert. V roce 1886 spatřil již v Praze světlo světa Jan a o pět let později Olga. Eleonora narozená v roce 1890 zemřela ve čtyřech měsících, což také výrazně poškodilo Charlottino psychické zdraví.
Charlottin odkaz pro budoucí generace
Charlotta Garrigue Masaryková zemřela 13. května 1923 ve věku 72 let. I když nebyla na veřejnosti tak viditelná jako její manžel, Charlottin vliv na československou společnost byl značný. Přes obrovské zdravotní problémy, kterým se po celý život snažila čelit, ukázala společnosti svůj moderní pohled na roli ženy v demokratickém světě.
Zdroje:
