Ernst Röhm: Hitlerův homosexuální chráněnec byl v čele SA dlouho tolerován. Čistce ale neunikl

Ernst Röhm byl jednou z klíčových postav nacistického Německa. Veterán z první světové války a charismatický vůdce Sturmabteilung (SA), paramilitární organizace nacistické strany, byl nejen blízkým přítelem Adolfa Hitlera, ale také jedním z mála vysokých nacistických představitelů, kteří netajili svou homosexuální orientaci. Jeho pád byl však stejně strmý jako vzestup.

Röhm se narodil 28. listopadu 1887 v Mnichově. Během první světové války sloužil v německé armádě, kde se osvědčil jako schopný a odvážný důstojník. Po válce se připojil k Freikorps, což byly polovojenské jednotky složené z bývalých vojáků, které měly za cíl bojovat proti komunistické revoluci v Německu. Právě v té době se Röhm setkal s Adolfem Hitlerem, který se teprve začínal profilovat jako politický vůdce. Röhm se stal jedním z jeho nejbližších spolupracovníků a významně přispěl k budování SA, jež měla původně za úkol chránit nacistická shromáždění a zastrašovat politické oponenty.

V tehdejší konzervativní a homofobní společnosti bylo značně neobvyklé, že Röhm nijak netajil svoji homosexuální orientaci. Nacistická strana, která se vyprofilovala jako obránce tradičních hodnot a otevřeně vystupovala proti homosexualitě, přesto Röhmovu orientaci dlouho tolerovala. Tento paradox pramenil nejen z Hitlerovy osobní náklonnosti k Röhmovi, ale i z jeho nezastupitelné role v budování a vedení SA. Röhmova orientace tak byla v tomto směru jakýmsi veřejným tajemstvím a členi SA ji akceptovali. V jednu dobu se údajně spekulovalo i o orientaci samotného vůdce, neboť právě Röhm patřil k několika málo vyvoleným, kteří mohli Hitlerovi tykat.

Hitlerova náklonnost k Röhmovi však nebyla neomezená. V roce 1931 sice jmenoval Röhma vedením veškerých jednotek SA, jenže tento krok se vůbec nelíbil vysokým představitelům NSDAP a dalším vlivným nacistům z NSDAP a SS, protože se Röhm v organizaci obklopil svými homosexuálními přáteli. Hitler tak začal ve svém chráněnci vidět potenciální hrozbu pro morální integritu nacistického hnutí. Navíc Röhmovy ambice přeměnit SA na hlavní vojenskou sílu Německa vyvolávaly rostoucí odpor mezi vojenskými představiteli, kteří vnímali SA jako bandu násilnických a nedisciplinovaných žoldáků.

Hitler se ocitl v situaci, kdy musel balancovat mezi loajalitou ke starému příteli a tlakem ze strany armády a dalších nacistických vůdců.

V roce 1934 se vůdce rozhodl jednat. To už byl přesvědčen, že Röhm představuje vážnou hrozbu pro vlastní mocenské ambice, a tak naplánoval jeho likvidaci. V noci z 30. června na 1. července 1934 proběhla takzvaná Noc dlouhých nožů, při níž byli zavražděni vedoucí činitelé SA. Akce byla veřejnosti prezentována jako nezbytný krok k potlačení údajné hrozby „Röhmova puče“, kterou Hitler popisoval jako pokus o uchvácení moci v zemi.

Römh však byl okamžité smrti ušetřen. Byl zatčen samotným Hitlerem v Bad Wiessee, kde se zrovna nacházel na dovolené. Ve chvíli, kdy do jeho ložnice vůdce vstoupil, ležel v posteli se svým přítelem. Hitler po zatčení stále váhal s jeho likvidací a nechal jej převézt do mnichovské věznice Stadelheim. Tam nakonec nařídil, aby Röhm dostal do cely nabitý revolver s tím, aby celou nepříjemnou záležitost vyřídil sám.

„To mi posílá Adolf?“ zeptal se Röhm důstojníka, který zbraň přinesl. „Jestli mě chce zabít, tak ať to udělá sám! Chci zemřít jako moji přátelé, chci dostat kulku do břicha!“ Důstojník odpověděl: „Radím vám, abyste si to rozmyslel.“ V tom ale Röhm hodil po příchozím cihlu. Druhý přítomný důstojník neváhal a střelil jej do břicha. Röhm se sesypal k zemi, ještě než zemřel, stihl říci „Můj vůdce…“

Röhm se stal jednou z prvních obětí nacistického pronásledování homosexuálů, které později nabralo na intenzitě a stalo se součástí širšího programu likvidace „deviantních“ a „nežádoucích“ skupin v nacistickém Německu. Vývoj událostí se následně během druhé světové války proměnil ve vraždící mašinérii.

Zdroje: plzenoviny.cz, alphahistory.com, idnes.cz