Článek
Když se František Janda-Suk v roce 1878 narodil v Postřižíně u Mělníka, novodobé olympijské hry ještě neexistovaly. Ostatně i profesionální podoba sportu byla ještě v plenkách. Janda ale sport miloval, už od gymnázia se věnoval vzpírání a řecko-římskému zápasu, přičemž v roce 1895 vstoupil do klubu Praha. Tím se mu otevřela cesta ke kariéře, která by dnes vzhledem k jeho úspěchům a inovaci znamenala bohatství a slávu. Janda však za svůj výkon dostal jen kalendář a navíc svoji účast na olympiádě raději před zaměstnavatelem tajil.
Házel diskem po vzoru antických atletů
Jandu, který pocházel z rolnické rodiny, přivedla ke sportu zvídavost. Od malička se zajímal o antické sochy ukazující sportovce v dokonalých pohybech. Právě ty ho přivedly k myšlence, kterou později uplatnil na olympijských hrách roku 1900 konaných v Paříži. Ale od začátku.
Jeho první disciplínou ještě v době studií na gymnáziu byl vrh koulí, pak přidal i sprint. Od roku 1896 začal studovat na německé právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, přičemž skloubit náročné studium a sport nebylo vůbec jednoduché. Přesto u sportu setrval.
V roce 1897 mu kamarád přivezl na ukázku závodní disk, jenž dostal v Paříži. Jandu vrhací předmět zaujal a začal přemýšlet, zda by nebylo lepší disk házet z otočky tak, jako to naznačují antické sochy. Na konci 19. století všichni sportovci házeli disk z místa, Janda ale věřil starověké moudrosti. Bez trenéra, sám doma na dvorku u svého domu piloval postoj antických atletů a rozvíjel rotační techniku hodu, která se díky němu později stala základem moderního hodu diskem.
Závody AC Sparty v roce 1898
28. června 1897 se Janda zúčastnil prvního mezinárodního diskařského závodu v českých zemích. Tehdy jeho výkon činil jen 26,25 metrů. Nicméně pilováním rotační techniky už v březnu následujícího roku vrhl sportovní náčiní tak daleko, že délkou 34,53 metrů stanovil nový evropský rekord.
První medailové umístění pro český sport na olympiádě
Na druhé novodobé olympijské hry v Paříži konané v létě 1900 se František Janda přihlásil sám. Přestože tehdy oficiálně reprezentoval Rakousko-Uhersko, vystupoval pod českou vlajkou. Jeho výkon tehdy zaujal celou sportovní veřejnost. Z otočky hodil v kvalifikaci disk do vzdálenosti 35,04 metrů, čímž hladce pronikl do finále. Touto technikou házel jako jediný.
Ve finále pak skončil na druhém místě za Američanem Rudolfem Bauerem. Výkon 35,16 metrů mu přinesl vůbec první olympijské medailové umístění pro sportovce z českých zemí. Nicméně tehdy se ještě fyzické medaile za druhé a třetí místo nerozdávaly. Janda tak sice stanul na stupních vítězů, ale jako odměnu obdržel pouze stolní kalendář. I cestu do Francie si musel financovat sám, část výdajů však pokryla veřejná sbírka. Janda se přitom v Paříži stal velkým vzorem pro mnoho diskařů a atletů po celém světě.
Světový rekordman, který svou vášeň v práci raději tajil
Největší sportovní úspěchy tohoto progresivního atleta však přišly o rok později. Po dalším zdokonalování otočky vytvořil na hřišti v Praze-Bubnech nový světový rekord 39,42 metrů. To vše při pracovním vytížení, kdy byl zaměstnán jako úředník na pražském policejním ředitelství. Rekord ještě jednou později překonal a stanovil i své osobní maximum na 42,36 metrů. Pro srovnání – aktuální světový rekord činí 75,56 metrů.
Janda na Letné v roce 1904
Dnes by byl oslavován, ale na počátku 20. století panovaly jiné poměry. Práce pro státní službu byla vnímána jako velice vážená, přičemž sport byl tehdy u vysokoškolsky vzdělaného člověka považován za nedůstojnou kratochvíli – rekord nerekord. Janda tak svoji vášeň před kolegy a nadřízenými částečně tajil, proto vystupoval při sportovních kláních pod pseudonymem Suk.
Na olympiádu se podíval ještě v roce 1912. Hry se tehdy konaly ve Stockholmu. Výraznějších úspěchů už ale nedosáhl. Jím zavedená technika hodu z otočky se stala běžnou praxí a konkurence tak vzrostla. Ještě jednou to zkusil v Paříži v roce 1924, kdy mu bylo už úctyhodných 46 let. Tam byl také zároveň vlajkonošem československé výpravy.
Závěr života ve stínu
Janda se ještě do padesátky věnoval trénování mládeže. Z dnešního pohledu působí jeho poloprofesionální kariéra téměř neuvěřitelně. Sám, bez trenérské podpory a jen s představou antického atleta dokázal zdokonalit techniku hodu disku tak, že je dodnes používána. K tomu dvakrát překonal světový rekord a také vybojoval první české medailové umístění na olympijských hrách.
Ačkoli byl za svého života uznávaný, s postupujícími lety na něj veřejnost pomalu zapomínala. Zemřel 23. června 1955 v Praze ve věku 77 let.
