Frederick Valentich zmizel nad mořem. Jeho poslední slova i po dlouhých letech působí znepokojivě

Některé příběhy jsou tajemné tím, že v nich chybí rozuzlení. Ale osud pilota Fredericka Valentiche je ještě podivnější. Máme totiž poměrně přesný záznam posledních minut, které pilot strávil ve vzduchu. Slyšíme jeho hlas, víme, co popisoval, známe trasu jeho letu a také víme, že po určité chvíli se už neozval. Jenže samotné letadlo se nikdy nenašlo.

Frederick Valentich byl dvacetiletý Australan a začínající pilot. 21. října 1978 večer odstartoval z letiště Moorabbin poblíž Melbourne v jednomotorové Cessně 182L. Jeho cílem byl Kingův ostrov v Bassově průlivu, tedy v moři mezi australskou pevninou a Tasmánií.

Nebyl to žádný dobrodružný výlet do neznáma. Valentich měl letový plán a komunikoval s řídicím letovým centrem v Melbourne. Let probíhal normálně. Přibližně ve 19:06 se ale ozval dispečerovi s otázkou, zda se v jeho okolí nachází nějaký známý provoz pod výškou 5000 stop, tedy cca 1500 metrů.

Odpověď zněla, že nikoliv. Pak Valentich oznámil, že pod sebou vidí velké letadlo. Začal se vyptávat, o jaký stroj by mohlo jít. Popisoval čtyři velmi jasné body, které mu připomínaly přistávací světla. Objekt pak podle něj prolétl nad jeho letadlem a následně se začal pohybovat krkolomným způsobem, jenž nedokázal vysvětlit.

Právě v tom je celý případ tak zvláštní. Valentich nemluvil o nějakém vzdáleném světélku na obloze. Popisoval něco, co podle něj bylo dostatečně blízko, aby mohl odhadovat jeho tvar a pohyb.

Řekl, že má objekt lesklý kovový povrch a svítí zeleně. Později uvedl, že se pohybuje velmi rychle a znovu se k němu přibližuje. „Zdá se, že si se mnou hraje,“ sdělil doslova do vysílačky.

Řídící letového provozu se snažil zjistit, o jaký typ letadla jde. Valentich si ale nebyl jistý. Zároveň se zeptal, zda v oblasti nejsou nějaká vojenská letadla. Ani o nich dispečer nevěděl.

Potom přišla další podivná informace: Valentich oznámil, že jeho motor začíná běžet nepravidelně. V řídicím centru začala panovat nejistota, přičemž se najednou z vysílačky ozvalo: „Není to letadlo!“

Krátce nato se z rádia ozval podivný zvuk. Záznam poslední komunikace pokračuje ještě několik sekund, ale Valentich už s dispečerem nekomunikoval. Nastalo ticho.

Ani on, ani Cessna se už nikdy neobjevili.

Ihned po událostech se rozběhlo rozsáhlé pátrání v oblasti Bassova průlivu. Muže a stroj hledaly vojenské i civilní letouny, ale bez výsledku. Nenašly se žádné trosky, tělo ani jiný důkaz, který by napověděl, že se Cessna zřítila.

Vyšetřování proto nedospělo k jasnému vysvětlení. Případ zůstal veden jako událost s neurčenou příčinou a předpokládaným úmrtím.

Dlouho před Valentichovým zmizením fascinovaly veřejnost zprávy o létajících talířích. Sedmdesátá léta navíc byla dobou, kdy se podobné příběhy snadno dostávaly do novin a televize.

V tomto případě byla přitažlivost příběhu téměř dokonalá: mladý pilot, večerní let nad mořem, neznámý objekt, poslední podivná komunikace a letadlo, po kterém nezůstala jasná stopa.

Teorie o setkání s UFO se proto uchytila velmi rychle. Časem se objevily i mnohem odvážnější varianty – od únosu mimozemšťany až po představu, že Valentichovo letadlo bylo nějakým způsobem uneseno neznámým objektem.

Jenže to vše jsou jen hypotézy. Ne důkazy.

Jedna z méně atraktivních teorií zároveň patří k těm nejzajímavějším. National Archives of Australia připomíná možnost, že Valentich mohl být dezorientovaný a to, co považoval za cizí letadlo, mohlo být ve skutečnosti něco úplně jiného. On sám byl v té době podle archivářů známý pro svůj zájem o UFO.

Navíc ten večer byla na obloze vidět výrazná sestava jasných těles – Venuše, Mars, Jupiter a hvězda Antares. Za určitých podmínek mohly jasné objekty na tmavé obloze působit velmi neobvykle.

To samozřejmě neznamená, že právě takhle Valentichův let skončil. Nevíme to. Ale je důležité říct ještě něco jiného: případ nebyl oficiálně uzavřen jednoduchým vysvětlením typu „pilot si spletl hvězdu s UFO“. To je jedna z pozdějších interpretací, nikoliv prokázaný průběh události.

Člověk ve vzduchu, nad tmavou vodou, bez výrazných orientačních bodů a za soumraku se nachází v prostředí, ve kterém může být velmi obtížné správně odhadovat vzdálenost, rychlost i směr pohybu objektů.

Ve vzduchu navíc nefunguje intuice úplně stejně jako na zemi. Něco, co vypadá blízko, může být velmi daleko. Světlo, které se zdá být v pohybu, je možná téměř nehybné. Při ztrátě prostorové orientace může člověk udělat chybu, která má během několika okamžiků fatální následky.

Tato fakta samozřejmě nejsou vysvětlením Valentichova zmizení. Nicméně mezi možností, že „viděl něco podivného“ a „setkal se s mimozemským objektem“ existuje obrovský prostor.

Valentichův cíl

Na celém případu je fascinující právě to, co v něm chybí. Máme hlas mladého člověka, který sedí v malém letadle nad mořem a snaží se dispečerovi vysvětlit něco, čemu sám nerozumí. Pak řekne, že to není letadlo, ozve se zvláštní zvuk a za několik sekund komunikace končí.

Právě několik posledních sekund komunikace se stalo živnou půdou pro desítky teorií. Přitom zvuk sám o sobě neříká, co se stalo. Mohl souviset s letadlem, motorem, rádiem nebo něčím jiným. Z dostupných záznamů nelze spolehlivě určit jeho původ.

Tak či onak, Frederick Valentich zmizel před téměř padesáti lety. Dnes už máme mnohem lepší navigační techniku, satelitní sledování i možnosti pátrání. Přesto zůstává jeho případ zvláštním mementem doby, kdy malý letoun mohl zmizet nad obrovskou vodní plochou a zanechat po sobě jen několik minut rádiové komunikace.

Oficiální vyšetřování nedokázalo určit příčinu. Valentich ani jeho letadlo nebyli nalezeni. A poslední záznam jeho hlasu zůstává jediným přímým svědectvím toho, co se během těch několika minut skutečně odehrávalo. Vysvětlení se ale možná nikdy nedočkáme.

Zdroje: www.naa.gov.au, abc.net.au, ufotransparency.com