Článek
Autorem nebývalé podívané byl William Carver. K nápadu jej nepřivedla pověst o Horymírovi a Šemíkovi, ale vlastní zkušenost. V roce 1881 v Nebrasce přejížděl na koni dřevěný most, který se začal s ním i s koněm hroutit. Kůň duchapřítomně seskočil do vody, čímž jezdci zřejmě zachránil život.
Carver začal později trénovat ve skocích do vody různá zvířata, ale koně se ukázali jako nejzdatnější. V polovině 80. let 19. století tak vznikla velkolepá „The Great Carver Show“ sídlící u mola v Atlantic City. Carver nechal postavit dvacet metrů vysokou plošinu pro skoky koní a obrovskou tribunu. První skokankou byla jeho dcera Lorena. Tu následovaly další dámy.
Přehlídka byla velice populární, nejenže nebyla nouze o nebezpečné situace, ale pánové se mohli kochat dámami v plavkách, které se s odvahou vrhaly do hlubiny. O zranění nebyla nouze, často si natloukli jezdkyně i koně, ale k žádnému fatálnímu zranění překvapivě dlouho nedošlo.
Nová majitelka v důsledku pádu oslepla
V roce 1924 se k show připojila Carverova snacha Sonora rozená Websterová, která s manželem a jeho sestrou Lorenou celou atrakci převzala, když starý Carver v roce 1927 zemřel. Sonora byla hvězdou, jenže během jednoho ze seskoků se v roce 1931 těžce zranila. Její kůň na vysoké rampě ztratil rovnováhu, a i s ženou se nečekaně zřítil do vody. Sonora nebyla na seskok připravená a v důsledku tvrdého dopadu na vodní hladinu přišla o zrak. Přesto se skákáním nepřestala.
Divoká představení byla populární až do druhé světové války. Pak nastal zlom. Lidé se začali zajímat o práva zvířat a přehlídka začala postupně upadat. Přesto fungovala až do roku 1977. Překvapivě za koncem nebezpečných představení nestála práva zvířat, ale spíše tristní stav skokanské rampy.
Návrat starých časů se nekonal
V průběhu dalších let se dokonce objevovaly myšlenky, jejichž cílem bylo „The Great Carver Show“ obnovit. Na začátku 90. let se skoky koní z velké výšky znovu konaly na mole v Atlantic City. Show ale byla z důvodu tlaku aktivistů v roce 1993 ukončena. Koně tehdy do vody skákali až čtyřikrát denně a sedm dní v týdnu. Skákalo se i v jiných městech, ale pořadatelé se potýkali se stejnými problémy.
V Atlantic City měli opět skákat v roce 2012, ale tehdy se do procesu vložili znovu ochránci zvířat, načež dosáhli zákazu. To byl zřejmě pomyslný hřebíček do rakve kdysi úspěšné, později nenáviděné přehlídky.
Zdroje: nytimes.com, reuters.com
