Jak mohla Marie Terezie zvládnout porodit tolik dětí a vše přežít?

Marie Terezie (1717 – 1780), habsburská císařovna a jediná česká královna, se do dějin nezapsala jen pro své politické a reformační činnosti. Značná část jejího života byla spojena s těhotenstvím a mateřstvím. Porodila 16 dětí (z toho dvě mrtvé), v těhotenství tedy prožila dlouhých 12 let a rodila v rozmezí dlouhých 19 let. Jak je tedy možné, že v době, kdy byl porod pro matky často život ohrožující záležitostí, přežila bez úhony?

V 18. století se moderní lékařství teprve formovalo. Porod dítěte byl považován za jeden z nejrizikovějších momentů v životě ženy. Hrozily infekce a další nečekané komplikace, které se snadno mohly stát osudným pro ženu i dítě. Císařský řez, dnes poměrně běžná technika, byl v té době hudbou budoucnosti.

A tak byla mateřská úmrtnost považována za nepříjemnou součást koloběhu života. V době Marie Terezie se úmrtnost rodiček odhadovala na jeden ze dvou stovek porodů. Během epidemií horečky omladnic způsobených bakterií Streptococcus pyogenes se riziko smrti matky mnohonásobně zvyšovalo až na osm úmrtí ze sta porodů.

Navzdory všem výše uvedeným rizikům dokázala Marie Terezie projít touto životní zkouškou mnohokrát, což svědčí o jejím mimořádném zdraví, odhodlání a pravděpodobně i o kvalitě péče, kterou měla v rámci své královské rodiny k dispozici.

Problém v její době představovala také kojenecká úmrtnost, která dosahovala až 25 %. Rodičky vždy počítaly s tím, že novorozené dítě může zemřít a většina matek byla s tímto smutným faktem smířena. Ztráta potomků se nevyhnula ani Marii Terezii, přičemž se z jejích šestnácti dětí dožilo jen devět dospělosti.

Marie Terezie pochopila, že její děti mohou v budoucnu ovlivňovat evropskou politiku. Plánovala co nejdříve porodit svého nástupce, protože jako panovnice musela zajistit dědice a upevnit rodinné spojenectví napříč kontinentem. Pravděpodobně tato skutečnost Marii Terezii motivovala k tak obrovskému množství potomků. Ty ale nevychovávala jako běžná matka, svěřovala jejich rozvoj guvernantkám, které o ně dle přísných pravidel pečovaly a Marie Terezie je usměrňovala až v dospělosti.

Každé další dítě představovalo novou možnost pro výhodné sňatkové aliance, které posilovaly politickou pozici Habsburské monarchie. To Marie Terezie moc dobře věděla a tato vidina mohla mít na panovnici významný psychologický vliv, který jí pomáhal překonávat stres spojený s riziky porodu.

Někteří z jejích potomků se opravdu stali součástí řady evropských dynastií, a tak měla panovnice obrovský vliv na politické uspořádání kontinentu. Tím si vysloužila přezdívku „Tchyně Evropy“.

Jedním z dalších faktorů, proč Marie Terezie zvládla tak mnohokrát projít porodem, mohla být její přirozená odolnost a výborná fyzická kondice. Zřejmě také byla obdařena silnou genetickou predispozicí, která jí pomáhala překonávat komplikace spojené s těhotenstvím a porodem.

K tomu všemu měla jako panovnice k dispozici tým zkušených lékařů, a ačkoliv medicína té doby nebyla na tak vysoké úrovni, měla nejlepší soudobou lékařskou péči. Tato skutečnost také mohla přispět k úspěšnému zvládání rození.

V dobových kronikách a ústních tradicích se rovněž objevují zmínky o tom, že byla Marie Terezie zkrátka „dobře stavěnou“ ženou. Tím je zřejmě myšlena již zmíněná možnost dobré genetické predispozice, ale také odolná psychika a pevná vůle této výjimečné ženy. A nebo jde jen o poetické přirovnání? Těžko říct.

Tak jako tak, Marie Terezie se do dějin zapsala nejen pro svůj politický vliv, ale i jako žena s v dnešní době nepochopitelným mateřským osudem. Zřejmě kombinací genetiky, vysoce kvalitní péče své doby, dynastického tlaku a možná i výjimečné „stavby“ těla dokázala projít životem plným rizik a zajistit kontinuitu své dynastie.

Další zdroje: dejepis.com/marie-terezie, historyextra.com, plus.rozhlas.cz