Jižní Súdán. Nejmladší stát světa se koupe v krvi téměř od počátku své suverenity

Když v roce 2011 vznikl Jižní Súdán, byl považován za symbol naděje. Po desetiletích bojů se odtrhl od severního souseda a stal se nejmladším státem světa. Jenže euforie z vlastní suverenity trvala krátce. Už dva roky po vyhlášení nezávislosti se země propadla do občanské války a ani po jejím formálním ukončení se násilí nikdy úplně nezastavilo.

Kořeny současného konfliktu sahají především do rivality dvou politiků – prezidenta jménem Salva Kiir Mayardit a jeho někdejšího spojence Rieka Machara. Oba stáli v čele povstaleckého hnutí, které bojovalo za nezávislost na Súdánu. Po vzniku nového státu se však jejich vztah rychle změnil v politický boj o moc.

V roce 2013 Kiir obvinil Machara z přípravy převratu. Spor se během několika dní proměnil v občanskou válku, která měla i silný etnický rozměr. Kiir patří k etniku Dinka, zatímco Machar pochází z druhé největší skupiny v zemi – Nuerů. Konflikt se tak brzy změnil v krvavé střety mezi komunitami.

Válka trvala pět let a podle odhadů si vyžádala až 400 tisíc obětí. Miliony lidí musely opustit své domovy.

V roce 2018 byla podepsána mírová dohoda. Machar se vrátil do vlády jako viceprezident a země měla vytvořit společnou vládu národní jednoty.

Problém je, že velká část dohody nikdy nebyla splněna. Ozbrojené síly soupeřících frakcí se nepodařilo sjednotit, regionální milice zůstaly ozbrojené a politické napětí mezi oběma lídry přetrvávalo.

Od konce roku 2025 se situace znovu dramaticky zhoršila. Povstalecké síly obsadily několik vládních pozic ve státě Jonglei a armáda zahájila velkou ofenzivu, aby území získala zpět.

Boje probíhají především na severu země, kde se střetává vládní armáda s opozicí a s milicemi známými jako „White Army“. V některých oblastech dochází i k leteckým útokům a bombardování vesnic.

Od začátku současné eskalace bylo podle Unicefu zabito nejméně několik stovek civilistů a více než 280 tisíc lidí muselo opustit své domovy.

Humanitární organizace zároveň upozorňují, že v některých operacích byly zasaženy nemocnice a zdravotnická zařízení.

Situace je tak vážná, že například ve městě Akobo na severovýchodě země začaly tisíce lidí prchat poté, co armáda oznámila velkou vojenskou operaci v okolí.

Velkou část násilí nepředstavují jen střety armád, ale také útoky ozbrojených skupin na civilní vesnice. Ty mají často etnický charakter a boje tak v podstatě probíhají na několika frontách a z různých důvodů.

Například na začátku letošního roku při jednom z útoků na severu země zahynulo nejméně 169 lidí, včetně žen a dětí.

A takové události přitom nejsou v zemi výjimečné. Milice často vypalují vesnice, kradou dobytek nebo unášejí obyvatele. Dobytek je navíc v místních komunitách považován za základní měnu. Dalo by se říci, že krávy jsou zde symbolem prestiže i sociálního systému. A právě proto hrají velkou roli i v násilných konfliktech.

V mnoha skupinách, například mezi etniky Dinka nebo Nuer, se bohatství tradičně měří počtem krav. Rodina, která jich má hodně, je považována za bohatou a vlivnou. Jenže v Jižním Súdánu se už po generace odehrávají takzvané nájezdy na dobytek, které mají tradičně krutý scénář. Ozbrojené skupiny přepadnou vesnici, odvedou stádo a často při tom pozabíjí nebo unesou obyvatele. To pak vede k odvetám a z původně „ekonomického“ konfliktu se tak rychle stává spirála násilí mezi celými etnickými skupinami.

Současný konflikt komplikuje i zapojení okolních států. Podle zpráv OSN pomáhaly vládním silám například jednotky z Ugandy, které se měly podílet na leteckých útocích proti oblastem kontrolovaným opozicí.

Takové zásahy mohou konflikt ještě více rozšířit a destabilizovat v podstatě celý region východní Afriky.

Jižní Súdán patří zároveň k nejchudším státům světa. Většina z 12,5 milionu obyvatel žije bez elektřiny, zdravotní péče nebo základní infrastruktury. Přitom má země významná naleziště ropy.

Dlouhodobé konflikty však prakticky znemožňují jakýkoliv rozvoj. Podle humanitárních organizací dnes potřebuje nějakou formu pomoci více než dvě třetiny obyvatel země.

Opakující se násilí navíc vytváří začarovaný kruh. Každá nová vlna bojů ničí infrastrukturu, nutí lidi k útěku a oslabuje už tak křehký stát.

Vyhlídky na rychlý konec konfliktu navíc zatím nejsou příliš optimistické. Mírová dohoda z roku 2018 sice formálně ukončila nejkrvavější fázi občanského konfliktu, ale mnoho jejích klíčových bodů se nikdy nepodařilo naplnit – především sjednocení ozbrojených sil a stabilizaci politického systému.

Rivalita mezi prezidentem Salva Kiir a viceprezidentem Riek Machar navíc přetrvává a pravidelně vyvolává stále nové vlny násilí. Analytici proto upozorňují, že bez hlubší politické reformy a silnějšího tlaku mezinárodního společenství může země zůstat v začarovaném kruhu nestability ještě dlouhé roky.

Přestože jde o jeden z nejkrvavějších konfliktů současnosti, Jižní Súdán zůstává na okraji světové pozornosti. Média i mezinárodní politika se více soustředí na jiné krize – například válku na Ukrajině nebo konflikt na Blízkém východě.

Pro miliony obyvatel Jižního Súdánu to ale nic nemění. Pro ně válka nikdy skutečně neskončila – jen se na chvíli přestala objevovat ve světových zprávách.

Zdroje:

bbc.com, ohchr.org, theguardian.com