„Měla své démony.“ Lékařku, která se zasekla v komíně, našli až po třech dnech

Byl středeční večer 25. srpna 2010 a horký kalifornský den pomalu přecházel v noc. Tehdy Jacquelyn Kotarac, devětačtyřicetiletá lékařka z Bakersfieldu, přijela k domu svého bývalého přítele. Jejich vztah byl velmi komplikovaný, plný rozchodů, návratů a křivd. Podle známých ale nešlo o násilný či toxický vztah, spíše o bolestné pouto dvou lidí, kteří se nedokázali shodnout, ale ani definitivně rozejít.

Žena ten večer k domu přijela, aby si nejspíše se svým přítelem opět „něco vyříkala“. Důvod se už nikdy nedozvíme a kdyby Jacquelyn, poté co nikdo neotevíral, odjela pryč, neměli bychom o existenci tohoto věčně rozhádaného páru ani tušení. Takových jsou tisíce.

Jenže ten večer Jacquelyn neodjela, ale snažila se urputně dostat dovnitř. Věděla, že je muž doma, ale ten se bránil konfrontaci. Hlavní vchod byl zamčený a zadní vstup také. Chvíli se zuřivě pokoušela vyrazit nebo vykopnout dveře, to se jí však nedařilo. Přesto ženu nic nezastavilo.

Jacquelyn nakonec vylezla na střechu. Sundala kryt komína a rozhodla se slézt dovnitř dutinou stejným způsobem, jakým dětem za oceánem nosí dárky Santa Claus. V tu chvíli ale její přítel dům opustil, což žena netušila. Nohama se vsunula do komína s představou, že se protáhne do krbu a dostane se do domu.

Byl to nápad, který jí v tu chvíli zřejmě dával smysl, ale rozhodně nemohla přemýšlet o možných následcích. Komín nebyl dostatečně široký a chvíli poté, co se Jacquelyn do otvoru vsunula, se zasekla.

V úzkém prostoru se nedokázala pohnout nahoru ani dolů. Nedokázala změnit polohu, byla bez telefonu a její zoufalé volání nikdo neslyšel. Z improvizovaného vchodu se tak stala smrtící past.

Jacquelyn v komíně zůstala tři dny. Nikdo netušil, kde je, ale zároveň ji nikdo nepostrádal. Její rodiče a blízcí byli zvyklí, že pracuje dlouhé směny a neozývá se. Zkrátka nebyla typem člověka, u kterého by okamžitě někdo vyhlásil poplach, když se neozýval.

Až 28. srpna 2010 si žena, která se starala o dům, všimla zvláštního zápachu vycházejícího z krbu.

Pitva později potvrdila, že šlo o nehodu. Smrt nastala v důsledku udušení a vyčerpání. Nebylo prokázáno žádné cizí zavinění, žádné násilí, ale přesto všem docházelo, jakou strašnou hrůzu a hodiny muk v prostoru, ze kterého nebyla bez pomoci cesta ven, Jacquelyn prožívala

„Udělala neuvěřitelnou chybu v úsudku, nikdo nechápe proč. Bohužel zemřela. Měla své problémy, měla své démony, ale nikdy jsem k ní neztratil respekt,“ řekl tehdy novinářům její bývalý přítel.

Média po celém světě tehdy psala o bizarním úmrtí žárlivé lékařky. Jenže za tím vším byl jednoduchý lidský příběh – neuzavřený vztah, potřeba odpovědí a možná i snaha ještě si něco vysvětlit, a to hned.

Jacquelyn Kotarac byla podle kolegů jako lékařka důsledná a zodpovědná. Právě proto její smrt působí tak znepokojivě. Emoce zkrátka dokážou vypnout i ty nejracionálnější lidi, což někdy může vést k tragédiím. Stačí jedno impulzivní rozhodnutí udělané ve špatný čas a na špatném místě.

Zdroje: newser.com, washingtonpost.com, theguardian.com