Anna Rusticano. Zemřela zpěvačka, která byla slavnější v Československu než v rodné Itálii

Když se řekne jméno Anna Rusticano, mnohým pamětníkům hudby osmdesátých let se vybaví silný a expresivní hlas, nezaměnitelné vibrato a pocit, že právě tato zpěvačka dokázala něco víc než jen zpívat, podařilo se jí totiž spojit dva světy. Italka, která se v průběhu své kariéry stala v socialistickém Československu známější než v samotné rodné zemi, nás tento měsíc opustila ve věku 71 let.

Anna Rusticano se narodila 5. listopadu 1954 ve Florencii. Už od mládí měla k hudbě blízko. Zpěv ji provázel od rozhlasových a televizních soutěží až po profesionální dráhu. V raných sedmdesátých letech se přestěhovala do Bologni, kde pilovala svůj jedinečný hlas a postupně se začala prosazovat na italské hudební scéně.

V roce 1972 vydala svůj první singl Con la testa piena di sogni, a ačkoliv neudělal velký rozruch, pootevřel jí dveře do hudebního světa. Následovaly další skladby jako Sola nebo Lui lu lui, které jí přinesly první úspěchy v rádiích.

Její výrazný, emocionální styl a energický projev si brzy našel cestu i za hranice Itálie. Jedním z mezníků byla v roce 1983 účast na mezinárodním festivalu Intertalent v Praze, kde její výkon oslovil publikum i hudební odborníky.

Pro české fanoušky byla Anna Rusticano něčím výjimečným. Nejenže její písně zněly v rádiích a televizi, ale stala se součástí kulturní nálady své specifické doby. Ve spolupráci s českým skladatelem Karlem Svobodou a skupinou ElektroVox natočila celé album, které v roce 1986 vyšlo u Supraphonu. Mimochodem, šlo o jedno z prvních alb, která v ČSSR vyšla i na CD.

Jedním z jejích nejznámějších hitů byla skladba Strano. Tento melodický hit navíc dostal nový život díky české verzi s názvem Ráno, kterou nazpívala Marcela Holanová.

Rusticano ale nepůsobila jen jako zpěvačka. Objevila se v československých televizních pořadech jako Televarieté nebo Abeceda, jednu epizodu dokonce moderovala společně s Josefem Dvořákem, což pro mnohé tehdejší diváky znamenalo vzácný a dosud nebývalý kontakt s hvězdou ze Západu.

Anna Rusticano ale nebyla jen popová zpěvačka. Její kariéra se postupem let rozrostla do mnoha hudebních směrů. V osmdesátých letech začala experimentovat s autorskou tvorbou a rozvíjet svůj zvuk směrem k melodickému, dospělému popu a dokonce jazzovým prvkům. Alba Anna Rustikano (1987) a následné Prendimi con te z roku 1988 odhalovala její hudební hloubku a cit pro vyjádření emocí.

Ačkoliv v Itálii nezískala takový mainstreamový úspěch jako jinde v Evropě, v Německu, Polsku, Československu a dalších zemích měla silné publikum. Její písně se hrály v rádiích, koncerty přitahovaly publikum, jež oceňovalo nejen hlas, ale i energii, kterou do svých vystoupení vkládala.

Tolerance italských umělců v normalizačním Československu může znít v dnešní době dost paradoxně, rozhodně však nešlo o náhodu, ale o výsledek pragmatického kompromisu. Itálie sice patřila k západním zemím, zároveň však měla silnou komunistickou stranu, což z ní v očích východního bloku činilo ideologicky „přijatelnější“ kulturní most se Západem. Italští zpěváci tak mohli být prezentováni jako důkaz, že i na Západě existuje kultura, která není otevřeně nepřátelská socialistickému systému.

Zásadní byl však pečlivý výběr interpretů. Do Československa se dostávali především ti, jejichž tvorba se držela témat lásky, emocí a mezilidských vztahů. A tak v našem éteru zněl zpěvák Drupi nebo právě Anna Rusticano. Nepředstavovali totiž pro režim hrozbu.

Italská popová scéna působila mnohem „měkčeji“ než angloamerická produkce, která byla vnímána jako symbol kapitalismu a rebelství. Režim tak mohl kontrolovaně uspokojit hlad po západní kultuře a zároveň si zachovat dohled nad tím, co se k posluchačům dostává. Pro publikum to pak znamenalo povolený dotek jiného světa. Zkrátka oboustranně výhodný kompromis.

Po pádu železné opony začala sláva Anny Rusticano uvadat. Lidé nejen v Československu začali už zcela bez totalitního dohledu vyhledávat další jména a na slavnou zpěvačku se pomalu zapomnělo. Rusticano tak v devadesátých letech kariéru ukončila. „Dodnes mě mrzí, že se mi po roce 1989 od vás už nikdo neozval a z další plánované spolupráce nic nebylo. Prahu jsem si zamilovala a moc ráda bych se k vám ještě někdy podívala. Už ale nezpívám a žiji v Římě,“ napsala Rusticano v roce 2023 v knize věnované vzpomínce na Karla Svobodu.

Do Prahy se už nepodívala. 15. prosince 2025, tedy ve věku 71 let, zemřela po komplikacích spojených se zápalem plic.

Zdroje: idnes.cz, iltirreno.it, novinky.cz, Supraphon

Diskografie: https://www.discogs.com/artist/383177-Anna-Rusticano