Článek
Zákaz návštěv, zákaz zvířat. Tisíce pronajímatelů tlačí do smluv nesmysly – tak zní nadpis nového článku na Seznam Zprávách. Text poukazuje na skutečnost, že pronajímatelé nemovitostí dávají do nájemních smluv podmínky, které nemají oporu v zákoně, například zákaz domácích zvířat či zákaz kouření.
Poptávka převyšuje nabídku
Vzhledem k tomu, že poptávka po nájemních bytech převyšuje nabídku, vzniká tak zejména ve velkých městech situace, kdy si nájemce nevybírá byt, ale pronajímatel si vybírá nájemce. Třeba takového, který nekouří nebo nemá domácího mazlíčka. Je totiž snadné říci, že si vybral jiného zájemce a více není třeba zdůvodňovat.
Z pohledu slušného nájemníka nejde o záviděníhodnou situaci a nutno podotknout, že rozdíl mezi nabídkou a poptávkou je propastný už dlouhé roky.
Novela občanského zákoníku má přinést nájemníkům větší jistotu. Má to ale háček
Je logické, že stát chce zájemcům o nájemní bydlení pomoci úpravou podmínek, například tak, že by krátkodobá nájemní smlouva mohla být uzavírána na dobu určitou kratší než tři roky nejvýš dvakrát za sebou a poté by bylo možné s nájemníkem uzavřít pouze smlouvu na dobu neurčitou. Jenže nežijeme v utopii.
K čemu taková úprava povede? Dle mého názoru budou mít práci navíc stěhovací firmy. Zkušenosti pronajímatelů s problémovými nájemníky, byť jde o marginální skupinu, rozhodně nejsou v souladu s navrhovanou novelou o nájemním bydlení.
Logicky se tak vytvoří určitá skupina pronajímatelů, která nebude smlouvy na dobu neurčitou poskytovat a po uplynutí jakési „zkušební doby“ formou smlouvy na dobu určitou nájemníky vymění. A tak to budou dělat stále dokola, dokud poptávka alespoň nevyrovná nabídku. Přece nebudou riskovat, že se nájemník najednou rozhodne vzít do bytu zvíře, které podle zákona není důvodem k výpovědi smlouvy. Byť to je možná diskriminační praktika, pronajímatel žádný důvod k neprodloužení smlouvy na dobu určitou uvádět nemusí.
Ukončit smlouvu na dobu neurčitou je z hlediska pronajímatele poměrně složitější. Neobstojí například ani argument, že se rozhodne byt prodat.
Novela občanského zákoníku o nájemním bydlení tak má sice snahu vyjít vstříc nájemníkům, aby se snížila jejich nejistota. Má ale pomoci oběma stranám. Pronajímatelům usnadní vystěhování neplatičů. Jenže i zde panuje mnoho otazníků, jak by to mělo být provedeno, aby pronajímateli vznikly co nejmenší ztráty.
Střet s realitou?
Bohužel celková snaha státu o zmírnění nejistoty nájemců ke kýženému efektu, jak už jsem uvedl výše, nemusí vést. Pokud si majitel bytu nebude moci nastavit jednoduché mantinely užívání, které jsou beztak pro 99 % lidí zcela v pořádku a nemají s nimi problém, raději si do bytu nepustí nikoho a budou jej držet roky prázdný třeba pro své potomky.
Nebudou totiž riskovat, že po letech dostanou zpět nevyvětratelný vyuzený byt od cigaret a zničené vybavení od drápů zvířat, která patří na zahradu a ne mezi čtyři zdi. Proč by měl pronajímatel tolerovat nájemníky, u kterých hrozí riziko, že budou sousedy rušit psím štěkotem?
Vztah pronajímatel - nájemník by sice měl být o vzájemné důvěře, ale tu rozhodně nepodporuje skutečnost, že někdo bude majiteli bytu diktovat, jak má nakládat se svým vlastním majetkem.
